Sen, který se jednou stane skutečností

11. „Normální vyjížďka"

Od smutné události s Nadějí uběhly už 4 dlouhé roky. Sioux nádherně vyrostl, je mohutný, má silné nohy a krásnou dlouhou hřívu. Jezdím na něm, nejčastěji jezdíme do přírody, běháme po loukách, přecházíme nejrůznější potůčky a objevujeme nová místa, ze kterých je rozhled na celé město.

Obsedání Siouxe nebylo až tak složité, připravovala jsem ho na to od mala. Přiježďovala jsem ho také sama, občas mi pomohla mamka, nebo děda.

Nedávno jsem oslavila své 15 narozeniny, narozeniny mám na začátku zimy. Dostala jsem laso. Konečně můžu alespoň trochu trénovat. Mamka není vůbec nadšená z toho, že chci jezdit zrovna roping, protože je to těžký sport. S koněm jedete ve velké rychlosti za teletem, jakmile se laso roztočí, promění se v ostrý nástroj, který by vám klidně mohl uříznout prsty. Proto ropeři nosí rukavici, alespoň trochu jim to ruku ochrání.

Už jsem zhlédla snad všechny díly a přečetla všechny knihy, které se týkají ropingu. Snad každý cowboy vám řekne, že trénink ropingu je složitý a že bez kurzu, nebo trenéra se nikam moc nedostanete. Lasovat ze země, není až takový problém. Výrobím si že dřeva hlavu telete, na kterou budu smičku lasa házet. To je teď priorita, naučit se alespoň nějaký základ, dokud nenajdu nějakého trenéra, či kurz poblíž.

S lasem seznámím i Siouxe, aby věděl, co to vlastně vůbec je.

Krátce po mých narozeninách začalo sněžit. Byla zima a foukal studený vítr. Řekla jsem si, že než začnu Siouxe seznamovat s lasem, projedu ho, aby se trochu unavil. Vyšla jsem z mého pokoje, v ruce jsem držela své nové laso svítivě zelené barvy. Lasa se dělají takto barevná, aby je ropeři při hodu lépe viděli.

„Mami chystám se ven, chci projet Siouxe pojedeš se mnou?" zeptala jsem se hned po příchodu do obýváku, který byl propojený s pracovnou.

„Clare mrzí mě to, ale mám moc práce. Čeká mě toho ještě spousta. Zítra to musí být hotové.." odpověděla mamka trochu zklesle

„To nic mami, hlavní je, ať to stihneš"

„Buď opatrná Clare, má přijít vánice. Vem si s sebou telefon, kdyby něco. "

„Dobře mami. Ahoj"
_______________________________________________

Siouxe jsem vyvedla z ohrady a uvázala ho ve stodole. Do boxů teď chodí Rose, Sheyla a Sioux pouze na noc, sníh jim nijak nevadí, mají v ohradě přístřešek, nefouká tam na ně. Ovšem na noc teploty rapidně klesají, a tak je potřeba, koně na noc zavřít.

Donesla jsem si čištění a na stojan si připravila svoje sedlo, laso jsem uvázala na hrušku. Siouxe jsem vyčistila, nejdříve srst, poté kopyta. Dala jsem mu na záda deku a s lehkostí mu přehodila přes hřbet sedlo. Dopla jsem podbřišník a na nohy jsem mu dala chrániče, zapletla jsem ocas a jako poslední nasadila uzdečku. Nasadila jsem si své jezdecké boty, na kterých byly připevněné ostruhy. Nasedla jsem.

Počasí bylo poměrně dobré, foukal vítr, ale to nám nevadilo. Ohlašovaná vichřice měla přijít až za dvě hodiny, to už budeme dávno zpátky doma.

Pod kopyty Siouxe se bořil sníh, poklidně vykračoval napříč zasněženému lesu. Byli jsme od domova asi půl hodinu cesty. Dnes jsem výjimečně jela na místo, kam moc často nejezdím. Chtělo to už dle mého nějakou změnu. Všechno se zdálo být dobré, když v tom se jsem vedle nás uslyšela prasknutí větví. I Siouxovi se něco nezdálo, zastavil a nozdrami neklidně pofrkával. Uši měl jako na stopkách. Někde hluboko ve mně se probouzel strach a domněnka, že tohle nebude nic dobrého.

Sioux začal couvat, ze stromu vyskočila puma, o které jsem doposud slyšela pouze 6 vyprávění. Byly plaché,dědeček říkal, že u pár honáků pravidelně zabíjely telata a jalovice, ale k nám nikdy nezavítaly..

Sioux se leknutím vzepjal, já spadla do sněhu. On se vzpínal dál, párkrát pumu udeřil kopytem, ale ona se nechtěla vzdát bez boje. Zavěsila se drápy za krk. Poškrábala ho.. Nevěděla jsem, co mám dělat. Jenom jsem rychle napsala dědovi do SMSky naší polohu a to, co se nám právě stalo. Nebyl čas na dlouhé vypisování..

Sioux opět stal na zadních a z posledních sil pumu naposledy udeřil, vzdala to. Běžela pryč, pryč od nás... Sioux se svalil na zem. Na krku měl čtyři škrábance. Tekla mu krev. Jestli se nám brzy nedostane pomoci, vykrvácí. Mně byla zima, prochladla jsem, kvůli pádu jsem měla pár odřenin, ale nebylo to nic hrozného. Sioux ležel a oddechoval. Já u něj klečela a hladila ho po hlavě. Slzy se už dávno vydraly na povrch. Doufám, že pro nás dědeček už jede. Začínalo sněžit víc a víc. Vánice bude brzy tady.

Klepala jsem se i zimou, i strachem. Ruce jsem skoro necítila a hlava se mi točila. Dělalo se mi černo před očima. Omdlela jsem.. Pak už si nic nepamatuju. Probrala jsem se až doma. Na hlavě jsem měla ručník a u mé postele seděla babička s mamkou..

„Claro, konečně jsi vzhůru. Spala jsi dlouhé dva dny, nemohli jsme tě probudit. Občas si otevřela oči, ale nereagovala jsi." řekla mamka rychle a pevněji mi stiskla ruku

Babička pokračovala

„Doktor nemohl přijet, cesty z města byly zaváté a nebylo možné se sem dostat." Díky kamarádovi dědečka, který prohrnul alepsoň čast od veterináře k nám, mohli ošetřit Siouxe, nebyl na tom dobře. Ztratil hodně krve."

„Sioux, kde je? Je v pořádku?!!.. " začala jsem se zvedat z postele.

„Clare lež, nemůžeš se namáhat. Máš horečku. Sioux na tom není ještě úplně nejlépe, ale bude pořádku. Děda u něj byl pořád. S veterinářem odvedli kus práce, ta puma ho ošklivě poranila. Až ti bude líp uvidíš ho, neboj, ale musíš se dát nejdříve do pořádku ty.. "

O Siouxovi se mi zdálo. Celé ty dva dny, které jsem spala, se mi o něm zdálo. Všechny myšlenky na dobré věci, které jsme spolu zažily. Je to nejlepší kůň, kterého jsem mohla potkat. Teď už bude všechno jenom dobré, Sioux se uzdraví a budeme pokračovat v naší cestě za snem. My dva to dokážeme....