Sen, který se jednou stane skutečností

31. Den D

Právě jsme nakládali Siouxe do vleku. Příslušníci mé rodiny stáli vedle auta a s obdivem pozorovali velmi moderní vlek na koně. Mamka mi po naložení Siouxe pomohla donést věci, Will mi vzal sedlo. Uzdečku jsem pověsila na háček pod sedlem stejně tak jako nové laso. Na zadní sedačky jsem položila tašku s kalhotami a košilí. Teď jsme měli na sobě pracovní věci, aby se nám ty závodní od něčeho neumazaly.

Moc jsem toho nenaspala, s Ginou jsme se probudily už ve 4 ráno. Kupodivu ze mě opadl i stres. Začínala jsem se na všechno těšit. Měli jsme chvíli času před odjezdem, a tak jsme si popovídali s mamkou a dědou. Popřáli nám šťastnou cestu. Přišla i babička, která nám donesla buchtu na cestu. Naposledy jsme si překontrolovali věci, zda-li máme všechno a vyrazili jsme.

V autě jsem si zapletla dva copy a nasadila si na hlavu klobouk. I Will ho měl, jediná Gina klobouk neměla. Celou cestu jsme si povídali. Kamera na palubní desce ukazovala situaci ve vleku. Harry stál naprosto v klidu, na cestování byl už za ty roky zvyklý. Sioux se trochu potil, ale nedělal nic špatného. Občas si dupnul, nebo zahrabal kopytem.

Projeli jsme celý Texas. Rodeo na které jsme právě dorazili se nachází dost daleko od našeho domova. Will auto zastavil na louce, kde už nějaké další vozy parkovaly. Otevřeli jsme vlek a vyvedli koně ven. Uvázali jsme je na kroužky, které byly po straně hengru. Později, až se zapíšeme, přidělí nám dva boxy, kam dáme Harryho a Siouxe.

Gina počkala u koní a my s Willem jsme šli k zapisovateli. Zaplatili jsme startovné, boxy a nahlásili jsme naše jména a jména koní. Dostali jsme startovní čísla a nějaké instrukce. Cestou zpět k autu jsem zavolala mamce, aby věděla, že jsme dojeli v pořádku.

Už jsme byli skoro u auta, když jsem si všimla Alex. Ano, té Alex, která v den kurzu udělala mezi mnou a Willem pěkné haló. Kráčela si povýšeně přes parkoviště s Diablem. Jestli jsem tady někoho nečekala, byla to ona. Specializovala se na barrel race a pole bending, takže nechápu co dělá tady. Asi se rozhodla, aby toho nebylo málo, začít jezdit i dobytkářské disciplíny. Diablo se nesl vedle ní. Poskakoval a koukal po klisnách. Jedno se jí muselo nechat, koně měla krásného.

Alex si nás nevšimla. U Willa jsem pocítila jakési znepokojení. Nevěděl co má dělat. Chytl mě za ruku a podíval se na mě. Usmála jsem se ve znamení, že je to v pořádku.

Koně jsme dovedli do boxu a postarali se o ně. Začínalo se dělat teplo. Ulička mezi boxy se hemžila jezdci. Někteří nervózně a zmateně pobíhali, jiní s naprostým klidem obstarávali své koně. Bylo to zajímavé. Na závodech jsem nikdy nebyla a překvapoval mě můj klid. Will pořád s někým mluvil, znal se s jezdci. Měl tu kamarády, skoro bych řekla, že tu měl druhou rodinu.

Koně byli v boxech, my šli na jídlo. Dali jsme si pečené kuře. Do začátku zbývala hodina.

„Začínám mít trochu strach" přiznala jsem a utřela si mastnou pusu.

„Vy to zvládnete! Budu vám fandit z tribuny."

„Zvládneme, ale musíme jít, ať se stihneme připravit." řekl Will a vstal.

„Máš pravdu jdeme. " odvětila jsem.

Koně jsme si dovedli k vozu. Vyčistili je a nasedlali. Na nohy jsme jim připevnili chrániče. Ocasy jsme koním zapletli do copu, aby si je náhodou nepřišlápli. Převlékli jsme se do závodního a připevnili si startovní čísla, která nám byla přidělena u zápisu.

K Gině jsme šli jako 4 super modelky. Všechno se na nás lesklo. Ostruhy, přezky i těch pár kamínků na límci košile. Otočila jsem se aby viděla i logo Roping Valley na zádech.