Sen, který se jednou stane skutečností

1. Překvapení po ránu

Před 4 lety

Máme sice koně doma, ale není to až zas taková procházka růžovým sadem, jak by si někdo mohl myslet..
Každý den, v jakémkoliv počasí, tam musíme chodit. Nejen, že je to fyzicky a časově náročné, protože ta práce okolo všech zvířat se neudělá sama, ale hlavně je to všechno finančně náročné. Veterinář, kovář, krmení.. To všechno je potřeba financovat. Tohle by si měl uvědomit každý, kdo touží mít koně doma..

Co se týče nějakého ježdění, nebo celkově práce s koňmi, nevím o tom asi tak moc, kolik by se očekávalo od člověka, který s koňmi vyrůstal. Nějaké ty základy umím. Nemám trenéra, máme spousty práce a na něco takového, jako je trenér, prostě nezbydou peníze. Vždy je něco důležitějšího, pořád je potřeba něco přistavovat, opravovat, nebo kupovat.
Hrozně moc bych se chtěla nějak zdokonalovat, ale zatím si asi budu muset vystačit s knihami.
_____________________________________________

Když jsem se ráno probudila, myslela jsem, že to bude den, jako každý jiný, ale po příchodu do jídelny jsem zjistila, že jsem doma akorát s Jacobem..
Mamka, babička a děda byli někde pryč.. Podívala jsem se z okna a zjistila, že před stodolou nestojí ani auto, ani vlek na koně.
Venku pršelo a byla bouřka..
Kde tak mohou být?

Přestala jsem přemýšlet nad tím, kde tak asi jsou a vyběhla za bráchou do jeho pokoje, ještě spal. Opatrně jsem ho probudila a zeptala se, jestli neví, kde všichni jsou. Pomalu otevřel oči a ještě v polospánku odvětil, že slyšel, jak kolem čtvrté hodiny ráno odjíždělo naše auto neznámo kam.

Momentálně se nedalo nic dělat, telofon mi nebral ani jeden z nich a tak jsem se vypravila za zvířaty. Ve stáji už nedočkavě přešlapovala Sheyla, hned vedle ní postávala Rose. Nasadila jsem jim ohlávky a zavedla je do ohrady, nakrmila jsem drůbež, ovcím jsem přihrnula seno a otevřela jim dveře od salaše, aby se mohly jít napást do ohrady.
Vyvezla jsem hnůj z boxů a nastala je slámou, poté jsem šla do ohrady za koňmi, dolila jsem vodu a donesla jsem jim novou minerální kostku, tu předešlou včera dolízaly.

Práci jsem měla hotovou a tak jsem se šla nasnídat, udělala jsem si vajíčka. Brácha se po chvíli dobelhal dolů a také něco snědl.
Úkoly jsem žádné neměla, byly zrovna jarní prázdniny.

Po snídani konečně babička, mamka a děda přijeli. Rozběhla jsem se ke stodole, kde parkovalo naše černé terénní auto. Mamka už byla ve voze a uklidňovala koně, který tam z neznámého důvodu byl. Dědeček otvírál přepravní vlek, rychle odhákl přepážku, kterou měla kobyla za zadními nohami, aby při převozu nedošlo k nehodě. Po tom, co odpojil přepážku, rychle z vleku vycouvala hubená, špinavá, ale hlavně psychicky zraněná klisna.. Mamka ji rychle chytla a zavedla do boxu, kde kobyla počká na příjezd veterináře..
Pořád se neklidně otáčela a byla nervózní..
Sotva stála na nohách, ale ve vleku bylo ještě něco, kvůli čemu byla při životě.

Doběhla jsem k vleku a uviděla dědu, který se skláněl nad malým, ležícím hříbětem..
Nahrnuly se mi slzy do očí, když jsem viděla, v jakém stavu vlastně malé stvoření je.. Děda ho vzal do náručí a nesl ho za klisnou, která už nervózně kopala kolem sebe. Bála se, nevěděla co se děje.

Veterinář právě dorazil, kobylu vyšetřil, byla už unavená. Vzal ji krev, pošle ji do laboratoře, abychom věděli jak dále postupovat při její léčbě.. Prvním krokem bude, dostat do ní žrádlo a vodu.
Je vlastně zázrak že svoje hříbě dokázala přivést na svět..
Co se týče malého hřebečka, který byl přivezen s ní, potřeboval nutně mléko, byl hubený, protože z toho malá, co kobyla měla, by rozhodně déle už nepřežil. Veterinář nám dal jiné mléko ve flašlách, kterým ho budeme muset krmit, do doby, než se bude schopen sám živit..
Na nějaké otázky, kde je mamka s dědou našli, co s nimi teď bude, nebo kdo je do takového stavu dostal nebyl čas. Všichni jsme běhali okolo pohublých koní, teď nebyl čas na přemýšlení. Věděli jsme jenom jedno, uděláme vše pro to, aby to palomino klisna, které jsme ještě nedali jméno a její malý hřebeček stejné barvy přežil.. Strávili jsme u nich celý den, děda už byl unavený a tak si šel lehnout, po chvíli odešla i babička a tak jsem tam byla jenom já a mamka.
Klisna naštěstí začala žrát, ale její hřebeček do sebe nevzal ani kapku připraveného mléka.

Viděla jsem na mamce únavu, řekla jsem ji, ať jde spát, že tu s nimi zůstanu..
Sedla jsem si k malému hřebečkovi a snažila se do něj dostat alepsoň část mléka.
Byla jsem opravdu zoufalá, do toho malého světlého stvoření jsem nedostala ani kapku. Slzy mi tekly po tváři, protože jsem ho viděla umírat, ležel mi na kolenou, hluboce dýchal, nebylo mu dobře.. Klisna stála ve vedlejším boxe a odpočívala.

Zkoušela jsem to pořád dokola,už jsem si myslela, že to nedokážu, ale po chvíli se mi konečně podařilo dostat do něj trochu mléka.
Přikryla jsem ho dekou a lehla si vedle něj, po celém dni jsem byla unavená, začali se mi zavírat víčka, usnula jsem.
_______________________________________________