Od smrti Naděje uplynul už týden. Celé ty dny jsem seděla u hřebečka. Měla jsem spoustu času na přemýšlení, myslela jsem na to, proč tohle postihlo zrovna nás, co bych mohla udělat, aby Naděje přežila. Všechny tyhle myšlenky se mi honily hlavou. Táhly mě na úplné dno, ze kterého se bylo těžké dostat. Nemluvila jsem s nikým, úplně jsem se uzavřela do sebe a jediná věc, která mi pomáhala byl palomino hřebeček, ze kterého se za tu dobu, co u nás byl, stal nádherný kůň. V ohradách běhal s větrem o závod, ta síla, kterou měl v nohách byla až neuvěřitelná. Byl stejný jako Naděje, nepatřil ani mě, ani mé rodině, patřil sám sobě. Patřil stejně tak jako Naděje místu, kde se narodil. Divoké americké přírodě. Právě díky jeho povaze a volnosti, kterou v sobě ukrýval jsem mu konečně vymyselala jméno. Sioux Fire Arrow.
To jméno ho dokonale vystihovalo. To jméno vystihovalo jeho na sluníčku zlatavě se lesklou srst a jeho rychlost, byl rychlý jako šíp.
Pomalu jsme spolu začali pracovat, vznikalo mezi námi jakési pouto. Sioux byl kůň pro jednoho pána, poslouchal pouze mě. Byl učenlivý a šikovný. On mi vždy dokázal zlepšit náladu. Začala jsem sledovat videa o výcviku ropingových koní, abych svoji cestu za snem mohla pomalu začít. Sioux měl předpoklady do ropingového sportu po otci.
Byla jsem rozhodnuta, jít si za svým snem.
_______________________________________________
YOU ARE READING
Sen, který se jednou stane skutečností
RomanceVíš, už jako malá jsem milovala koně. Měli jsme je doma, neměli jsme jízdárnu, neměli jsme kruhovou ohradu, ani telata, ale i přes tohle všechno, jsem měla jeden velký sen už od doby, co jsem spatřila svoje první rodeo a práci s dobytkem. Snila jsem...
