Sen, který se jednou stane skutečností

6. To, co bych chtěla dělat, je roping

Před 4 lety, pokračování

Ačkoli na počítači se ani mně, ani mému dědečkovi nepodařilo najít žádný znak, který by byl totožný s tím, které má Naděje na své kůži, neztrácela jsem šance a napadlo mě, podívat se do starých knih. Některé ranče můžou existovat už dlouho a tak vůbec nemusí být v databázi na počítači.

Už jsem chtěla jít do naší knihovny, ale mamka mě zastavila a řekla mi, že je nejvyšší čas na krmení. Tohle hold musí počkat. Vzala jsem si boty a vydala se s mamkou do stodoly. Vyprávěla jsem mamce o tom, jak jsem se pokoušela jít k Naději, řekla jsem jí, že všechno se zdálo být dobré, ale poté se vše zvrhlo.

Mamka mě pohladila po zádech a ujistila mě, že moje chyba to nebyla. Chce to jenom čas.

Otevřeli jsme velké vrata od naší stodoly a naskytl se nám pohled na naše dva nalezence. Malý hřebeček stál na nohou a zkoušel pomalinku chodit. Naděje podřimovala. Mamka šla nakrmit kobylu, nabrala pro ni granule, vitamíny a přidala k tomu jablíčko, aby jí to zachutnalo.

Já jsem šla připravit mléko. Nabrala jsem ho a nechala ho ohřát. Otevřela jsem box a malý palomino hřebeček se ke mně rozešel. Byl tak roztomilý, jeho kroky byly nejisté. Byl to malý bojovníček. Bojoval o každou svou šanci. Nechtěla jsem mu ještě dávat jméno, chtěla jsem mu ho dát, až ho vypustíme na louku a já uvidím, jaký vlastně je.

Vzala jsem do ruky flašku, hřebeček na nic nečekal a začal sát teplé mléko. Opět u toho mlaskal. Malé kapičky mu odkapávaly od tlamičky. Už teď mi ten maličký přirostl k srdci, už teď vím, že se ho nevzdám a že to bude parťák na celý můj život.

Den ode dne vypadal lépe. Pozorovala jsem mamku, která momentálně teď přemýšlela, zdali k Naději do boxu půjde, nebo ji nasype krmení přes mříže. Nakonec se rozhodla nasypat granule přes mříže, protože se domnívala, že kobyla ještě není úplně připravená.. Mamka nasypala krmení do žlabu, najednou se kobyla vzepjala, lekla jsem se.. Mamka celé situaci pouze přihlížela. Poskakovala v boxe, bylo vidět, že její fyzický stav je už lepší. Nešlo nic dělat, musí se uklidnit sama.

„Mami Naděje musí v blízké době ven, cpeme do ní krmení a ona už neví, jak tu energii, kterou z toho má spotřebovat... Něco vymyslím, zítra ji nějak ven vypustím."

„ Dobře Claro, kdyby cokoliv, jsem tu pro tebe...."

Tahle věta mě neskutečně uklidnila, měla jsem v mamce oporu, kterou jsem teď potřebovala. Oba dva už byli po své odpolední dávce krmení a teď přišel čas na Sheylu a Rose. Už neklidně stály u brány, která vedla z ohrady ven. Bylo hezky, takže nebylo třeba, dávat je do boxů. Seno ještě měli, takže jsem jim pouze dopustila vodu.

S mamkou jsme se rozhodli vyjet si ven. Mamka si vyvedla Rose a já si vzala Sheylu. Koně jsme vyčistily a nasedlaly. Jak už jsem říkala, nemáme ani jizdárnu, ani kruhovou ohradu, jezdíme jen na vyjížďky.

Nasedla jsem na Sheylu a mamka nasedla na Rose. Kobyly byly plné energie, vyšly jsme po kamenité cestě, která vedla od naší farmy pryč. Mamka stejně tak, jako já milovala western. O nějaké westernové disciplíny se moc nezajímala, ale milovala to, jak to celkově na koních vypadalo. Také se jí ve westernovém sedle dobře sedělo.

Jely jsme klikatou kamenitou cestou, která nás vedla přes velkou louku, kde byly krávy a telata. Nebyly naše, bohužel...

Poté jsme se dostaly do lesíka, listí bylo krásně barevné. Žlutá, zelená, červená, oranžová, hnědá... To všechno jsou barvy podzimu. Podzim mám ráda, v lese jsme jenom my a koně. Žádný okolní stres, na vyjížďce si vždy pročistíme hlavu a popovídáme si o všem. Jsem vděčná za to, že můžu trávit čas s mamkou. Projížděly jsme lesem, přebrodilily jsme malý potůček, prošly jsme po dřevěné lávce, no prostě nádhera. Dostaly jsme se až k naší louce, která byla nedávno posekaná. Balíky už děda odvezl. V zimě se budou více než hodit.

Stály jsme na samém kraji naší louky. Foukal mírný vítr. Podívala jsem se na mamku, ušklíbla jsem se a pobídla Sheylu. Ona se okamžitě rozběhla. Povolila jsem otěž a nechala ji běžet. Mamka nás po chvíli dohnala, běžely jsme s větrem o závod.

Tohle jsem měla moc ráda, vítr ve vlasech, ta volnost, adrenalin, ta rychlost, díky koním jsem tohle všechno mohla zažívat... Žila jsem pro to.

Pomalu jsme koně zastavily, smála jsem se jako malá, byla jsem šťastná. Otočily jsme se a rozjely se směrem k naší farmě. Užívali jsme si čas strávený společně.

Sheyla byla malinko zpocená. Hladila jsem ji po krku. Povídaly jsme si s mamkou, nějak jsme se dostaly k mým zájmům, napadlo mě, promluvit si o ropingu..

„Mami? "

„Ano broučku?"

„ Víš, už jako malá jsem snila o tom, že budu jednou jezdit roping. Tohle jediné mi zůstalo. Všechny ostatní sny mě tak nějak opustily. Myslíš že se k tomu dostanu? "

„Claro moc ráda bych ti splnila sen co nejdříve, ale ty moc dobře víš, že peněz je teď málo.. Ale slibuji, že se budu snažit, aby se ti jednou tvůj sen splnil."

Byla jsem své mamce hrozně vděčná, ale i tak jsem měla slzy na krajíčku, protože si svůj sen nemůžu jen tak splnit. Budu muset dřít, učit se, dělat vše pro to, abych se posouvala. Miluju ten sport...

Na mamku jsem se pouze usmála. Zbytek cesty už nikdo neřekl nic. Asi nebylo třeba slov, já jsem se nechtěla znova vracet k ropingu. Mamka se kochala okolní přírodou. Relaxovala. Konečně nemyslela na práci, šéfa a další starosti, které do světa dospělých patří. Pomalu jsme se blížily k naší farmě.

Po zhruba 2 hodinách jsme doma. Odstrojily jsme koně, daly jim granule, setřely z nich pot, později by je studil. Sheylu i Rose jsem zavedla zpět do ohrady. Vzala jsem kolečko a zajela s ním pod přístřešek. Už bylo potřeba, hnůj vyvézt.

Měla jsem hotovo a tak jsem to vyvezla na hnůj a kolečko uklidila zpět. Ještě jsem zaběhla kouknout na ovce. Spokojeně se pásly. Vzpomněla jsem si na to, že je nejvyšší čas nakrmit malého hřebečka. Ohřála jsem mléko a dala mu ho vypít. Opět to dopil, nezbyla ani kapka.

Měla jsem vše hotové, mamka byla už doma a tak jsem se rozhodla, že půjdu také domů.

Teď je čas na pokračování v mém zatím neúspěšném hledání minulosti Naděje. Zatím víme pouze z jakého je státu, ale nevíme z jakého ranče pochází..
Šla jsem do knihovny a začala hledat knihu, která by mi mohla pomoci....