2. Nejistota

46 5 0
                                    

Před 4 lety, pokračování

Kolem třetí hodiny ráno jsme se vzbudila, byl vzhůru i malý palomino hřebeček, který vypadal už o mnoho lépe, než včera večer. Jeho matka ležela v boxe s odpočívala, jakmile mě slyšela, vstala, oklepala se a vyčkávala, co se bude dít. Bylo vidět, že má strach a není si jistá, jestli se nevrátí to, co si prožívala posledních pár týdnů..

Venku byla ještě tma, měsíc svítil na jezírko nedaleko naší stodoly, bylo krásné ticho.
Hvězdy zářily, nebe bylo skoro bez mraků. Naše kobylky stáli v ohradě a nechápali, co se vlastně posledních 24 hodin dělo.. Stejně tak, jako já.

Rozhodla jsem se, že půjdu nakrmit jak kobylu, tak její hříbě. Připravila jsem láhev a ohřála mléko, kobyle jsem mezi tím nasypala do kbelíku krmení, které by ji mělo pomoci, dát se zase do pořádku.

Kobyla spokojeně postávala v boxe a žrala, byla jsem tak šťastná, že žere. V naději se jí začala objevovat jiskra, která se vlivem špatných podmínek vytratila..

Pomalinku se rozednívalo, kohout začal kokrhat, slepice vyvedly své kuřata ven.
Bylo krásně, ale tížila mě stále jedna věc... Malé hříbě ležící v naší stáji, které bojuje o svůj život..

Vzala jsem láhev s mlékem a šla za malým hřebečkem, který stále ležel.. Zneklidňovalo mě to, měl by se už postavit..

Otevřela jsem kovové dveře našeho boxu, vešla jsem do slámou podestlaného boxu a klekla jsem k hřebečkovi. Vzala jsem mu hlavu a čekala, zda-li začne sát, nebo nevypije ani kapičku..

Začal pít a mě spadl doslova balvan ze srdce. Poslední kapičku mléka vypil a já ho spokojeně poplácala po krku.

Teď byl čas, pustit ovce a nakrmit Sheylu a Rose. Donesla jsem jim granule a nasypala je do žlabu, který měly pod svým dřevěným přístřeškem. Dolila jsem jim vodu a nakrnula seno. Ještě jsem sla pustit ovce a konečně byl čas, na mé hladové břicho..

Konečně přišel čas, na všechny ty otázky spojené s novými koňmi, které nám stojí ve stodole. Vydala jsem se domů, bylo něco okolo 7 hodiny raní, doma bylo ještě ticho. Byla jsem unavená, ale udělala jsem si snídani a čekala, až se členové mé rodiny probudí.

Sen, který se jednou stane skutečnostíHikayelerin yaşadığı yer. Şimdi keşfedin