[UZAVŘENO] Rozhovory se Spisovateli

[61.] - @CaptainFione

JMÉNO: CaptainFione (nejde mi tě označit :/)

POČET SLEDUJÍCÍCH: 456 (28. 10. 2020)

DÍLA: Alergie na legie, Typ a důkaz, Caelum: Potomci mraků, Tobě přáli nám, Sheroo – Vinen narozením i smrtí, Adamovo pole, Tma Tam, Ultimátum: Čas s tebou strávený, Paradoxy dvou, Sedneme si k čaji, Nexus, , , KAIZER, Pojmenuj mi svět, Rosnička, Sladký brouk, Nadstandard, Dvanáct stop od Callisto, Ultimatum: Vesmír tebou omezený, Humanoid, Rozbory vysloužilého Kapitána, Kde jsme nesli strach (Tam se zvedal prach), Královské pelichání, Konzervované sny existencionalisty, Extra, Test víry

A teď už rozhovor! :)

1. JAK SES DOZVĚDĚLA O WATTPADU?

Kdysi to byla docela hezká historka, kterou jsem si nemusela přikrášlovat, aby se mi líbila, ale dnes už to tak růžově nevidím. Řekněme, že jsem bývala slepá princezna bez nároku na korunu, na kterou zamávala jiná princezna z druhé strany lávového jezírka modrým kapesníčkem, aby ji vytáhla ven. A tak se princezna rozhodla, že vezme nohy na ramena, protože věž reality ji před drakem neochrání. (Už je to pár let, co mi kamarádka ukázala appku, kde jsem se naučila zabíjet nudu a psát prózu – takhle to zní strašně obyčejně, víc se mi zamlouvala ta pohádka, tbh).

2. JAKÉ BYLY TVOJE ZAČÁTKY?

Moje začátky budu muset rozdělit na dvě poloviny, protože tohle není můj první profil tady. Pro oba však platí, že – jak říká citát z hrnečku, kterýmu jsem několikrát skoro urvala ouško – všechny začátky jsou těžké. Kupodivu mi netrvalo dlouho zapadnout ani v jednom z nich. Platilo, že jsem psala originální dílo a zároveň s ním fanfikci – a logika, která nade mnou bdí, ví, že jsem byla špatná, ale zároveň jedna z mála (ze tří, přesněji), kdo psal fanfikce na Star Wars. Tehdy jsem tím fandomem žila, dnes se od něj snažím držet dál. Ale ruku na srdce, viděla jsem horší věci než sequelovou trilogii. Počkat – ne, JoJo se mi vlastně líbilo, tam je ten bizár prvoplánový.

Začátek nevyrovnané stydlivé Kapitánky se od původního lišil. Profil jsem založila, abych měla nový začátek. Jako když někdo pokazí těsto (nebo se mu v mouce objeví červi a opravdu nechce doplňovat bílkoviny tímto způsobem – vlastní zkušenost), ale chce, aby jeho buchta byla dokonalá. A tak jsem vyzkoušela nové ingredience – nejprve jsem zkusila kratší dílko Stavitelka, který hned letělo do koše, ačkoli spojovalo mé dvě velké vášně (psaní a LEGO), až poté jsem se vrhla na dva příběhy, k nimž se dodnes ráda vracím – Humanoidovi a Rosničce. Tehdy jsem se ještě rozmýšlela, kterému z nich budu věnovat víc pozornosti, protože oba jsem psát nezvládala. Ale má sci-fi milující srdce měla jasno: „Kámo, nepiš fantasy, nemáš na to buňky – a pokud budeš odporovat, postaráme se o to, abys je neměla i na další věci." Takhle nějak.

3. BYLO PRO TEBE TĚŽKÉ SE TU NA WATTPADU PROSADIT?

Vcelku ano. Nikdy jsem nepsala, co zrovna dav žádal, proto se mi čtenáři vyhýbali kilometrovým obloukem. Ale nikdy nezapomenu na to, jak jsem se ve facebookové skupině poprvé představila jako Kapitán a jak mě spousta lidí mile přivítala. Zahřálo to u srdcí. Na Wattpadu to trvalo déle, ačkoli... v porovnání s ostatními to tvrdit nemůžu. Myslím, že jsem v podvědomí všech autorů, kterých si hodně vážím a které obdivuju – a to hlavně jako čtenář, což mě nijak netrápí, protože přesně to jsem, čtenář, co občas splácá bábovičku a pár slov mimo určený pískoviště.

4. CO MÁŠ RADŠI? PIZZU NEBO KEBAB?

Tady asi vyjdu z davu – abych si je dala, musela bych mít obrovský chutě. Pizze jsem nikdy nepropadla, je to jen poslední možnost teplýho jídla, když se mi nechce vařit, a kebab je to samý. A jelikož mám stravovací návyky umouněnýho frfňáka (takhle vybíravým nosíkům a jazykům říká maminka), je těžký najít pokrm, který si neuvařím sama a mohla bych ho jíst častěji než jednou za uherák. Ale kdybych si měla vybrat, asi bych šla do pizzy – ne proto, že bych ji měla radši, ale... pizza má dovoz až domů, to kebab ne – pro líného človíčka ideál.