Forbidden Forest |BTS FF|

✿33✿

Seokjin seděl u stolu v kuchyni a celý zamračený poslouchal, jak dešťové kapky bubnují do oken. Přemýšlel nad událostmi, co se ten den staly a nebyl vůbec spokojený.
 
Bylo štěstí, že Jimin a Tae utekli brzo ráno. Jestli bylo dobře, že do lesa, to bylo diskutabilní, ale aspoň se nestala nejspíš nejhorší verze. Ráno se totiž nadlidskou rychlostí rozneslo po vesnici, že spolu ti dva něco měli. Seokjin nechápal, jak bylo možné, že se to všichni dozvěděli tak rychle, ale babky drbny nejspíš měly nějakou záhadnou čarovnou moc, kterou dokázaly drby roznést široko daleko.
 
Taehyungova babička byla velice naštvaná, možná snad až rozzuřená a Jin si netroufal hádat, jestli kvůli tomu, že jí Tae frnkl, nebo protože se zamiloval do jiného kluka. Její rozzuření jí dovedlo až ke dveřím domu rodiny Jungů a chvíli se dokonce hádala s panem a paní Jung, že Jimin popletl Taehyungovi hlavu a donutil ho utéct, bůh ví kam. Na to jí oba manželé odpověděli, že Jimin byl spořádaný mladík, a že pokud někdo někomu popletl hlavu, tak to jednoznačně musel být Taehyung, který se viditelně nikdy nezajímal o ženy.
 
Stará paní Kim se potom naštvala a začala s tím, že Jimin rozhodně pomotal hlavu i Hoseokovi. Kvůli tomu podle ní zmizel. Protože se prý bál Jimina. Po tomto tvrzení jí pan Jung zabouchl dveře před nosem, objal svou ženu a začal jí povídat o něčem jiném, aby její myšlenky odvedl pryč.
 
Jin si promnul kořen nosu a skousl si ret.
 
„Proč se dnes teta se strýčkem hádali s paní Kim?" ozval se vedle hnědovláska dětský hlas. Jin k dítěti zvedl hlavu a jeho oči se setkaly s nevinným pohledem Daeho. Jin se na něj smutně usmál a poplácal vedle sebe, aby se trochu přisunul.
 
„Jimin a Taehyung zmizeli,“ začal opatrně, když ale viděl Daeho zvědavý výraz, musel pokračovat: „Víš… oni dva se milovali a to ostatním lidem nepřipadá normální. Společnost nemá ráda, když jsou spolu dva muži, kteří k sobě chovají takový city. Paní Kim na to přišla, ale oni dva utekli dřív, než to stihla roznýst," Jin se to pokoušel malému chlapci vysvětlit. Dae celou dobu lehce přikyvoval a pak se maličko zamračil.
 
„Já myslel, že láska může být jenom mezi klukem a holkou," kuňkl chlapec, kterému se v hlavě otáčela všechna kolečka na plné obrátky.
 
„Většinou ano. Ale někdy, málokdy, se stane, že se do sebe zamilujou dva kluci, nebo dvě holky," řekl Jin a dál hleděl na malého chlapce, který zpracovával jeho slova. Sám Seokjin netušil, jak přesně mu to má vysvětlit, protože to sám až tolik nechápal. Než Jimin a Tae odešli, pár věcí mu vysvětlili, i tak se tolik necítil na to, aby o tom kohokoliv poučoval.
 
„Co je na tom špatnýho? Jen… se mají rádi, ne? Nikomu tím neubližují, ani nic takového. Tak proč z toho všichni dospělí dělají zločin?" zeptal se Dae. Jin mu věnoval překvapený pohled. Netušil, že to bude brát takhle, ale vlastně si vůbec nestěžoval, protože díky tomu měl o vysvětlování méně. Usoudil, že nejspíš už mluvil s někým jiným.
 
„Někteří dospělí jsou kolikrát v něčem i hloupější, než malý děti. Taky nevím, proč to považují za zločin," Jin se pousmál a rozcuchal Daemu vlasy. Chlapec se na něj zazubil úsměvem, kterému chyběly tři přední zuby.
 
„Takže to bereš takhle?" ozval se ode dveří tichý ženský hlas. Jin sebou trhl a zahleděl se na Dawon, která se opírala o rám dveří. Ve tváři měla zaujatý výraz.
 
Jin na ní hleděl jako na zjevení a neměl se ke slovu. Dawon se pousmála, což mu trochu ulevilo a přišla k němu. Posadila se vedle Daeho, kterého pohladila ve vlasech. Chlapec se k ní přitulil jako malé koťátko.
 
„Neboj se. Beru to podobně," hnědovláska se na Jina pousmála a dál hladila Daeho ve vlasech.
 
„Opravdu? Jak to?" vyhrkl Seokjin. Dawon se jen dál usmívala jako mazaná liška.
 
„Už nějakou dobu vím, že jsou Hoseok, Jimin a Taehyung jaksi… jiní. Ani jsem si brášku nikdy nedokázala představit s nějakou dívkou. Nikdy mi to nepřišlo tak divné. Nečekala jsem ale, že by to nějaký muž bral stejně jako já," dopověděla a zpod dlouhých řas pozorovala Jina, který se na ni díval s jistým obdivem.
 
„Ale… ty nejsi stejný, jako oni, Jine, nebo se pletu?" zeptala se mladá žena. Jin se na ní zadíval a zavrtěl hlavou. Nepletla se. Líbily se mu ženy a lhal by, kdyby řekl, že se mu Dawon nelíbí.
 
„Nemýlíš se."
 
Dawon se pousmála a zadívala se na malého chlapce mezi nimi. Poté se s lehce růžovými tvářemi podívala na Seokjina a řekla: „To jsem ráda."
 
~
 
Hoseokova ústa se otevřela v němém údivu. V uších mu stále dokola zněl ten křik, který až moc dobře poznával. Bez rozmýšlení vytrhl Joonovi svou ruku a rozeběhl se směrem, odkud před chvílí uslyšel křik. Za sebou uslyšel pár nadávek, které na jeho osobu zaprskal Yoongi.
 
Tři mladíci chvíli sledovali utíkajícího Hoseoka, ale hned, jakmile se vzpamatovali, rozběhli se za ním. Ani jeden z nich nechápal, co ho tak najednou donutilo utíkat, ale nemohli ho jen tak nechat běžet někam pryč. Zvlášť, když ten divný pach šel ze stejného směru.
 
Hobi se nezastavoval. ‚Jimin, Jimin, co tu sakra dělá?‘ křičely jeho myšlenky. I kdyby se mýlil, nechtěl onoho člověka, popřípadě lidi, nechat na pospas tomu zvířeti. Jestli se té bestii s černou šupinatou kůží, kterou jen místy skrývala řídká černočerná srst, vůbec dalo říkat zvíře.
 
Slyšel za sebou kroky a nadávání, aby ihned zastavil a vrátil se. Věděl, že jsou to ti tři a byl zatraceně rád, že za ním běží, protože u sebe Yoongi měl luk a šípy a Jungkook s sebou stále nosil několik nožů. Za to Hoseok měl jen malého dráčka, který byl ještě ke všemu takový posera, že by na stvoření jen zíral a ani by ho nenapadlo spálit mu ten jeho prořídlý kožich.
 
Přilítl jako hurikán na místo, kde se u posvátného stromu krčily dvě postavy a skutečně sledovaly obrovského černého tvora, kterému od tlamy odkapávala pěna a z ohromně naježeného hřbetu mu trčela sekera. Dva chlapci nechápali, proč už nezaútočil, netušili, že je chránil právě strom, u kterého se společně krčili. Když však oba zahlédli mladého muže, který se přiřítil naprosto odnikud, oba na něj zůstali zírat jako na přízrak.
 
Tvor, který do té chvíle sledoval chlapce a jen velmi rozzuřeně obcházel pár metrů kolem nich a stromu, zvedl své oči k Hoseokovi. Hobi ihned poznal, že má tvor obrovský hlad a zatajil dech, když již podruhé hleděl do těch očí. Až teď mu došlo, že se strachem celou dobu třese a pod pohledem těch krvelačných očí se cítil malinký a bezbranný jako myš. V tu chvíli ale mohl už jen v hlavě křičet na svou pošetilost, že se bez jakékoliv zbraně rozeběhl k tomuto místu.
 
Pohledem přejel přes jeho dlouhé, ostré zuby a naježený hrb. To zvíře bylo v kohoutku asi stejně vysoké jako on sám.
 
Zvíře se zahledělo na dva zaražené mladíky u stromu, ke kterým se stejně přes svou nechuť k posvátným stromům nemohl přiblížit, a pak svou pozornost opět obrátilo na Hoseoka. Ve vteřině se odrazilo od země a vyrazilo směrem k Hoseokovi. Než k němu však stihlo doběhnout, jeho levé oko zasáhl přesně mířený šíp. Yoongi s kamennou tváří vedle Hoseoka držel luk a už natahoval další šíp, který znovu naprosto přesně trefil oko druhé. Tvor bolestně zařval a pokoušel se ohánět za každým zvukem, co uslyšel.
 
Yoongi se na zvíře trochu zmateně díval, i když se snažil udržet si svou vždy klidnou tvář. Rány šípy nejspíš nebyly dostatečně silné, aby se provrtaly dost hluboko do jeho hlavy. V tom případě by ona bestie byla už mrtvá nebo by minimálně umírala. Rozhodně by se rozzuřeně neoháněla obrovskými tlapami s dlouhými drápy kolem, aby vrátila střelci úder.
 
Zmítající se tvor se najednou zastavil, s nastraženýma ušima a hýbajícím se čenichem se pomalým a opatrným krokem vydal k Hoseokovi.
 
Yoongi zareagoval dřív než Hoseok stihl cokoliv udělat a střelil tvorovi ještě jeden šíp do nohy a další do krku. Ten se nejspíš provrtal dost hluboko na to, aby zvíře zakňučelo a po několika sekundách se s odporným chrapotem sesunulo k zemi.
 
Všech šest mladíků se dívalo na ležící zvíře vykulenýma očima a kolem vládlo nesnesitelné ticho. Hoseokovi se třásly ruce i nohy i tak však udělal dva kroky vpřed a opatrně si klekl před zvíře. Sám nevěděl, proč to dělá, jeho tělo jako by se hýbalo samo. Jungkook byl ve chvíli vedle něj a pro jistotu zvířeti zarazil do krku i jeden ze svých nejdelších nožů.
 
„Snad je to mrtvý," ozval se Namjoon, který se opatrně dostal až ke dvěma třesoucím se mladíkům u stromu. Přiklekl si k nim a očima je zkontroloval, jestli nejsou zranění. Přitom se na ně maličko konejšivě usmíval, jelikož viděl, že jsou oba k smrti vyděšení.
 
Hoseok souhlasně přikývl. Sledoval, jak zvířeti z krku vytékala krev černá stejně jako celý zbytek jeho těla. Leskla se jako obsidián, působila, jako by s sebou nesla nějaká neznámá slova. Měl nutkání se jí dotknout. Po chvíli, co odolával tomu pokušení, natáhl klepající se pravou ruku a ukazováček ponořil do pramínku černé krve.
 
Chvíli se díval na to, jak mu kapka krve stéká po ukazováku. Než ale stihl cokoliv udělat nebo říct, jeho oči celé zčernaly a jeho tělo se bezvládně sesunulo k zemi.
 
„Hoseoku!" vyhrkl Yoongi, než však stihl udělat jen jeden krok, též se sesunul k zemi. Stejně jako Namjoon, Jungkook a dokonce i Jang.

-

I Seokjinie si zaslouží trochu lásky ^-^

Moc se omlouvám, že minulý týden nevyšel Forbidden Forest, ale byla jsem tak vyřízená z práce, že jsem neměla chuť psát. Ještě jednou se moc moc omlouvám '^'

Berrivie~