Forbidden Forest |BTS FF|

✿31✿

„Můžeme utéct do lesa," řekl Jimin jistěji, než by od sebe čekal a Taehyungovi i Jinovi spadla brada. Vůbec se tomu nedivil, jistě si mysleli, že mu přeskočilo, když navrhuje zakázaný les jako možnost. On sám trochu pochyboval o svém rozumu, ale věřil, že Hoseok mluvil pravdu a muž s parohy byl natolik laskavý, aby k sobě alespoň na krátký čas vzal dva mladíky, než vymyslí, co dál.
 
„Jiminie, to je ten nejšílenější nápad, co tě mohl napadnout," ohodnotil Jiminův nápad Tae. Jimin chápal, že z jeho pohledu to znělo jako sebevražda.
 
Jimin se zamyslel. Kdyby teď klukům řekl, co bylo s Hobim celý ten měsíc, co byl pryč, možná by cesta do lesa vyšla. Zarazilo ho, že tam najednou tak moc chtěl. Když si ale vzpomněl na Hoseoka, bylo mu jasné, že se do lesa chce vydat hlavně, protože byl jeho starší přítel už nějakou dobu pryč a ten Namjoon, co žil v lese mohl potenciálně vědět, kde je. Jimin měl o Hoseoka strach. Měli ho všichni v domě Jungů, ale nikdo nahlas nevydal ani hlásku, aby náhodou nezarmoutili nemocnou Sooyeon. Ta byla po té události s cizími oficiály velice rozrušená, čemuž se rozhodně nedalo divit a všichni v domě uzavřeli tichou dohodu, že to nebudou připomínat.
 
„Asi," šeptl souhlasně Jimin, připravený na vyzrazení pravdy, kterou sliboval, že si nechá pro sebe. ‚Chci to doopravdy udělat?‘ Min se maličko zarazil a dlouze vydechl. Nelíbilo se mu, že budou další lidé vědět o Hoseokově tajemství, ale nakonec sám sebe přesvědčil, že je to právě pro jeho dobro. A proto ze sebe konečně dostal tu krátkou větu: „Ale Hoseok tam byl měsíc a přežil."
 
Tae i Jin na něj zírali s otevřenými ústy, nejspíš příliš ohromení na to, aby něco řekli. Ani jeden z nich nechápal, o čem to nejmenší z nich mluví. Taeho však v tu chvíli praštila vzpomínka na jeden z jejich hezkých večerů. Jimin mu říkal, že Hobi nebyl u kořenářky a někdy v budoucí mu řekne, kde skutečně byl. Nejspíš právě teď nastala ta chvíle.
 
Věnoval pohled Jinovi, který vypadal, že se nemůže rozhodnout, jestli si dělá Jimin legraci, nebo to opravdu myslí vážně. Když ale zachytil Taeho pohled a následné lehké kývnutí, došlo mu, že tohle není legrace.
 
„Takže… Hoseok byl celej ten měsíc v lese? Bože můj, jak tam přežil?" vyhrkl Jin, kterého začala ta myšlenka tlačit jako první a už nedokázal mlčet. Tae přejel oba pohledem a jeho oči zakotvily na Jiminově krásné tváři. Jimin mu pohled oplatil a nervózně se usmál, protože hodlal mluvit dál a nebyl si jistý, jestli je to správné.
 
„Ano, byl v lese. To je důvod, proč jsme ti s Dawon nechtěli nic říkat, báli jsme se, že bys jančil. A jak přežil? Zachránila ho… jistá osoba, kterou my známe jako muže s parohy z příběhu pro děti. Hobi si něco vážně udělal s kotníkem, on mu ho vyléčil a pomohl mu v lese najít to kvítí, co mohlo pomoct paní Jung," Jimin převyprávěl nejdůležitější část z Hoseokova vypravování. On sám věděl víc o Namjoonovi a lese celkově, ale zdálo se mu, že tohle shrnutí zatím stačí.
 
„Říkal jsem si, že když se vrátil, tak se choval zvláštně. Jako kdyby něco ukrýval," zamumlal Jin. Vskutku mu Hobi přišel těch pár týdnů divný, pořád sebou cukal jako přichycený zloděj, vyhýbal se konkrétním otázkám na celý ten měsíc, i když nikdy ne příliš okatě. Myslel si, že je to jenom jeho fantazie, ale nyní zjišťoval, že Hoseok opravdu něco zatajoval. Seokjin shlédl a vzal do ruky stéblo, aby nějak zaměstnal ruce.
 
„Ukrýval. Možná bych mu ani nevěřil, kdyby mi Dawon po jeho odchodu skoro se slzama neodpřísáhla, že ho viděla vstoupit do lesa. A taky kdyby…" Jimin se znovu zarazil a svůj pohled přesunul na svoje ruce při vzpomínce na malého draka, kterého Hobi ukrýval. Ten tvor byl zvláštní, ale zároveň nádherný.
 
„Kdyby?" vydechl Tae hlubokým hlasem, dokonce ještě o něco nižším, než normálně, když Jimin moc dlouho mlčel. Zajímalo ho, co Jimina přesvědčilo, že Hoseok opravdu přišel z lesa.
 
„Kdyby s ním z lesa nepřišel další zajímavý tvor. Šlo o opravdu maličkého dráčka," Jimin se maličko usmál. Když spolu seděli na půdě a Hobi jim vyprávěl, co za ten měsíc viděl a zažil, Janga, jak mu Hoseok říkal, si docela dlouho prohlížel a dráček vypadal, že se mu Hobi opravdu moc zalíbil. Těžko říct, proč vlastně.
 
Jin a Tae si vyměnili překvapené pohledy. Oba je to udivilo, jelikož jako malí slýchali o dracích, kteří byli několik metrů vysocí a uměli chrlit oheň tak, že z člověka nezbyl ani škvarek.
 
„Byl dost milý. Každopádně… myslím, že les je šílená nabídka, ale není to jistá sebevražda. Museli bychom být sice moc opatrní a nejspíš bychom pro jistotu potřebovali i nějakou zbraň, ale… nakonec bychom mohli zjistit, kde je Hobi. Chybí mi. Chtěl bych vědět, co s ním je. A mám takový pocit, že by to ten muž mohl vědět. Nebo minimálně tušit," dopověděl Jimin svůj návrh a sledoval zadumané obličeje svého přítele a kamaráda. Myslel si, že když jim tohle řekne, tak tuto možnost budou moct lépe zvážit.
 
Seokjin v hlavě horlivě zvažoval všechno, co Jimin řekl. Kdyby šli do lesa, nebylo zaručeno, že by přežili, ale kdyby našli toho muže s parohy a doopravdy našli Hoseoka, musel uznat, že to znělo skoro až pohádkově dobře. Každopádně tady zůstat nemohli. A kdyby šli do jiné vesnice nebo města, kdo ví, jak by dopadli, vzhledem k okolnostem. Jina navíc vnitřně těšilo, že by věděl, kam vlastně odešli.
 
Taehyung hlasitě vydechl. Přemýšlel o tom samém.
 
„Asi blázním, ale les mi přijde jako možnost s největším počtem kladů. Zároveň to má ale i pár obrovských záporů a ty klady nejsou jistý… huh, ale čím víc nad tím přemýšlím, tím víc mě to láká," vysypal ze sebe Tae a chytil Jimina za ruku. Jimin s ním propletl prsty a zadíval se do jeho krásných, odhodlaných očí. Oba cítili to nebezpečí, které z tohohle nápadu přímo sálalo, ale čím dál tím víc je i to nebezpečí lákalo.
 
Jin je sledoval se staženým obočím. Ani jedna možnost se mu nelíbila dostatečně, protože ani jedna z nich nebyla dost bezpečná. A on nechtěl, aby se těm dvěma něco stalo.
 
„Takže… les?" otázal se Tae s očima stále zaujatýma Jiminem. Min polkl a pomalu přikývl. Měl strach, ale jeho touha najít Hoseoka byla větší než strach. A i kdyby ho nakonec nenašli, utekli by alespoň tomu, co jim hrozilo nyní.
 
„Les," kývl Jimin. Všichni tři se zhluboka nadechli a zvedli se. Nebyl čas na lelkování, proto hned na to slezli ze seníku. Tae z dolní části sebral čerstvě naostřenou sekeru a zamumlal něco o tom, že s ní umí skvěle zacházet. Byla to nejspíš nejlepší věc, co se dala použít jako zbraň, jakou Tae mohl takhle rychle sehnat. Proplížili se až k domu jeho babičky a sledovali, jak zkušeně se Tae vloupal dovnitř. Nečekali na něj příliš dlouho, než se vrátil s vakem, do kterého si vzal pár svých věcí a nějaké jídlo, které nevonělo výrazně. Nemohli přece přijít s prázdnou za někým, po kom chtěli laskavost.
 
„Působí to, jako bys čekal, že se tohle stane,“ špitl Jimin, zlehka ho chytil malíčkem za malíček. Tae se hořce pousmál.
 
„Už když mi rodiče přišli na první vztah… někde uvnitř jsem cítil, že takový moment jednou přijde,“ vysvětlil stejně hořkým hlasem. Jimin ho lépe chytil za ruku, aby oba cítili, že mají jeden v druhém podporu.
 
Tiše šli spící vesnicí tak, aby nikoho omylem nevzbudili. Doprovázelo je jen cvrkání cvrčků a tiché houkání sov, než došli k domu Jungů. Jin nahlédl oknem a zjistil, že Wooyoung stále spí jako špalek, i když vlastně nečekal nic jiného. Sám pro sebe si kývl.
 
„Doufám, že nechcete jít do lesa v noci," zašeptal směrem k těm dvěma. Tae i Jimin hned zavrtěli hlavou. Les byl podle všech povídaček o moc nebezpečnější v noci a dokonce všechny děti měly zakázáno přibližovat se k hvozdu po setmění, většina z nich to měla zakázané i ve dne. Dospělí k němu také raději nechodili, jelikož když bylo úplné ticho, občas mohli zaslechnout nějaké děsivé zvuky.
 
„Co kdybychom… dospali na půdě a hned ráno odešli?" navrhl Jimin. Tae přikývl a podíval se na Jina, jestli také souhlasí. Nejstarší z nich si povzdechl.
 
„Budu tam spát s váma. Chci vidět, kam jdete a chci se s vámi rozloučit," řekl co nejtišeji. Nejradši by šel s nimi a osobně dohlédl na to, že dvojice mladíků bude v pořádku. Jimin a Hoseok byli jeho nejlepší přátelé a nyní je oba nebude mít na blízku. Wooyoung byl sice také jeden z jeho přátel, ale Jin zároveň věděl, že brzy on i Dawon budou mít jiné starosti. A Taehyung se mu zdál taky jako moc fajn kluk.
 
Jimin s Taem kývli. Všichni tři opatrně vlezli dovnitř oknem.
 
~

„Nejradši bych šel s vámi…" opakoval Jin a prohlížel si oba mladší chlapce. Tae i Jimin mu lítostivě oplatili pohled. Jimin také uvnitř chtěl, aby šel s nimi, ale nemyslel, že je to správné. Stáli společně na kraji lesa a slunce bylo už téměř na obloze, čekali, až bude bezpečně vysoko. Oba měli na zádech nějaké svoje věci a Tae měl přes rameno pytel, který zůstal po Hoseokovi. Byli si jistí, že ho chtěl vzít zpátky do lesa.
 
„My odejít musíme. Ty ne. Můžeš tu zůstat s Wooyoungem, Daem, Dawon, panem a paní Jung… co by tě v lese čekalo?" Jimin přišel k Jinovi a objal ho. Jin mu objetí oplatil a přitiskl si mladšího muže k sobě. Chtěl si zapamatovat tuhle chvíli a snažně doufal, že ho nevidí naposledy.
 
„Já vím… ale přece vás nemůžu nechat jít samotný. Vždyť jste ještě písklata! A tři páry očí vidí víc, než jen dva," Jin si přišel zvláštně, do lesa nechtěl, ale zároveň nechtěl ty dva, aby mu čelili sami. Sám nad sebou se zarazil. Opravdu s nimi chtěl jít někam, kam nehodlal nikdy v životě ani páchnout?
 
„Jine, zůstaň tu. Budeš tu v bezpečí. Hoseok říkal, že ten Namjoon zná celý les jako svoje boty, až ho najdeme, přijdeme za tebou. A pokud stále budeš chtít, snad tě vezmeme s sebou. Ale teď tu zůstaň a… sleduj, co se bude dít," Jimin ho poplácal po zádech, než se od něj odtáhl a vrátil se zpět k Taehyungovi. Jin si založil ruce na prsou a s dlouhým povzdechem přikývl. Věděl, že měl pravdu.
 
„Prosím… buďte opatrní," to bylo poslední, co dvěma chlapcům řekl, než oba pomalu zmizeli v lese. Ještě dlouho tam stál a díval se směrem, kterým zmizeli, jako by je jeho myšlenky mohly chránit.

-

Zdravím! ^-^
Forbidden Forest překročil 1K přečtení! Moc vám děkuju a jsem ráda, že se vám příběh líbí ♡ doufám, že tomu tak bude i nadále.

A ještě mám pro vás jednu informaci. Ve středu jsem zveřejnila Namkook oneshot, který jsem v únoru psala do soutěže k Shim_Nicol. Pokud by vás to zajímalo, doufám, že se bude líbit! (ᵔᴥᵔ)

Berrivie~