Forbidden Forest |BTS FF|

✿20✿

Dalšího dne se Jimin připravoval na rozhovor s Hoseokem. Byl napnutý jako struna a stále dokola přemýšlel, co by jim Hobi mohl všechno říct. Sám sebe se ptal, proč si s ním nepromluvili už dřív, když na to byla spousta času. I o tom se předešlý večer bavil s Dawon, se kterou se domluvili, že Hoseoka zastihnou, až bude na půdě. Ani jeden z nich to nechtěl řešit před ostatními členy domácnosti.

Jimin pečlivě, ale nenápadně celý den sledoval Hoseoka. Věděl, že se vždycky večer tajně vytratil na půdu, kde bylo stejně jen staré harampádí a věci, které se vytahovaly jednou ročně. Sourozenci Jungovi rádi vyprávěli, jak se tam jako děti schovávali před rodiči a různě si hráli.

Hoseok zrovna nenápadně odešel z místnosti. Jimin a Dawon chviličku počkali, než se společně vydali za ním. Min se nemohl dočkat, až konečně zjistí, co se v lese přesně stalo. Měl své teorie, ale všechny byly tak neuvěřitelné, že je zavrhl hned, jakmile se mu objevily v hlavě. Jedna tam i přes to vždy zůstala, i když rozhodně nemohl jen tak na jistotu říct: 'Jo, Hoseok potkal jeleního muže!'

Oba šli tiše po schodech na půdu, a když uslyšeli Hoseokův hlas, Dawon se na Jimina nechápavě podívala. Jimin jen s nejistým úsměvem pokrčil rameny a položil svou ruku na kliku. Chvíli jen nerozhodně koukal a potom otevřel dveře a vlezl s Dawon v patách dovnitř. Hoseok se na ně zbrkle otočil a vykulil oči.

„Čemu vděčím za vaši společnost?" vydal ze sebe trochu přiškrceně černovlásek. Snažil se svým tělem zakrýt Janga, který si v klidu ležel na rozbité židli za ním a vypadal, že ho náhlý vpád vůbec nerozrušil.

„Promiň, nechtěli jsme tě vystrašit. Buď v klidu, jen se tě chceme na něco zeptat," vysvětlil Jimin a zavřel za nimi dvířka. Hobi tiše přikývl, i když příliš nevěděl, co má od jejich otázek čekat. V místnosti zavládlo kousavé ticho, na které měl dráček jiný názor než ostatní a tak nabručeně broukl do prostoru. Hoseok se nejistě zamrvil, bylo mu jasné, že ho museli slyšet.

„Kde jsi doopravdy byl celý měsíc? Vím, že v lese, ale u koho jsi přebýval?" tentokrát to byla Dawon, kdo promluvil. Očividně si řekla, že bude podivný zvuk ignorovat. Hoseok si skousl ret. Čekal, že se ho na to ti dva jednou zeptají a neplánoval jim lhát. Stejně si nejspíš domysleli, kde byl a s kým. V tom, aby jim všechno vyklopil, mu bránila už jen Seojoonova slova.

„Prosím, doopravdy to nikomu neříkejte. Už já slíbil, že nikomu ani neceknu, ale bohužel to budu muset porušit," povzdechl si černovlásek, a když oba jeho společníci přikývli, začal: „Potom, co jsem tě opustil Dawon, tak jsem dlouho bloudil lesem..." Hoseok vyprávěl, co se mu v lese stalo. Ovšem, že neřekl, co všechno viděl a zažil. Neřekl jim nic o zvědavých wyvernech, o posvátných stromech, ani o hravém hippogriffovi. Jen o jelením muži a jeho léčitelských schopnostech.

Dawon i Jimin ho velmi zaujatě poslouchali, aby jim nic neuniklo. Oběma bylo jasné, že jim Hoseok neříká vše, ale nerýpali. Nepotřebovali slyšet každý detail.

„... a potom jsem se vrátil," dokončil své povídání Hobi. Chvíli přemýšlel, jestli jim má říct i o ohnivém dráčkovi, který ležel za ním. Ale potom si řekl, že se Jang nejspíš každou chvílí ukáže sám, takže to není potřeba.

Měl pravdu. Jang po chvíli hlasitě zívl a následně vylezl Hoseokovi na rameno. Když si ho všimli dva další návštěvníci půdy, oba vykulili oči.

„C-Co je to?" vyhrkl Jimin, když si malého plaza měřil pohledem. Dráček mu pohled oplácel, přičemž měl otevřenou tlamu, jako by ho každou chvílí chtěl sežehnout. Hoseok mu tlamičku s potlačovaným smíchem zavřel.

„Tohle je drak. Říkám mu Jang. Nemusíte se bát, je to jen hrozný ťuňťa," jeho sestra a Jimin se na něj vyjukaně podívali, čemuž se Hobi už musel zasmát.

,,Drak? Jak to, že je tak maličký?" Dawon se zvědavě usmála a přilezla blíž, aby si dráčka mohla lépe prohlédnout. Jang tiše zavrčel a stáhl blíž k Hoseokovi. Ten se radši trochu odsunul, aby dráčka náhodou nenapadlo jí ublížit.

„Draci jsou takhle malí. Teda... jen tenhle druh," vysvětlil jí Hobi, i když si sám nebyl jistý, jaké další druhy draků by mohly existovat. Jimin na rozdíl od Dawon jen seděl s otevřenou pusou. Bylo na něm vidět, že horlivě přemýšlí. Nakonec zavřel pusu a vzhlédl.

„Hobi? Chceš se za tím klukem vrátit do lesa?" zeptal se tiše. Won je oba sjela pohledem a už chtěla něco říct, ale nakonec se také podívala na Hobiho.

,,Chtěl bych. Začaly mě zajímat bylinky a lesní zvěř je taky zajímavá. Navíc by... navíc by tam nebyl tak sám," povzdechl si Hoseok a podíval se na Janga. Dawon a Jimin si vyměnili zamyšlené pohledy. Jimin přece jenom věděl, že Hobi v sobě chová lásku k mužům, a nějakým způsobem si uvědomil, že se do toho kluka s parohy nejspíš zamiloval.

~

Uběhly skoro dva týdny od toho, co se Hobi vrátil domů z lesa. Sooyeon si sušila bylinky a potom je dávala do čaje. Hoseok si mezitím uvědomil, že poznává několik květin, o kterých mu Namjoon říkal, že mají léčivé schopnosti. Bylo jich jen pár, ale i tak na sebe byl hrdý.

Dawon ani Jimin na něj nenaléhali, aby zůstal. Už na té půdě jim dal jasně najevo, že ho rozhodně nepřemluví. I když na něj Dawon občas smutně koukala, jako by ho chtěla zabalit do objetí a nepustit nikam.

Jelikož mu Namjoon už říkal, že je v zimě s jídlem v lese potíž, Hoseok si řekl, že nemůže přijít s prázdnou. A tak se snažil sesbírat, co se dalo. Šaty, jídlo a chtěl s sebou vzít i dvě knihy, co na půdě našel.

Na záležitost s klíčem, branami a jinými světy raději nemyslel. Bez něj se přece brána neotevře a on neví co na něm klíčem je. Takže pokud bude dávat dobrý pozor a nenechá se od nikoho chytit, mohl by si dál žít spokojeně.

Stejně černovláska čím dál tím víc zajímaly věci ohledně jiných světů. Myslel si, že právě protože je klíčem. Zajímal ho svět, ze kterého pocházeli Namjoon a Seojoon. Zajímalo ho, kolik jich asi je a jak vypadají. Bylo mu jasné, že ne všechny světy jsou dobré a bylo by lepší, kdyby se o nich ani nedozvěděl.

Možná, že právě tyto úvahy ho dovedly až k nápadu, že znovu navštíví Seojoona. Ten mu přece jenom mohl říct spoustu informací, které chtěl slyšet.

A tak se jednoho brzkého večera vydal k jeho malému domku na kraji vesnice. Potkal pár lidí z vesnice a taky kolem něj obrovskou rychlostí projela neznámá skupina mužů na koni. Nezajímali ho, i když to bylo vzácné, aby vesnicí někdo projížděl. Raději cestou přemýšlel nad věcmi, na které by se mohl staršího muže zeptat. Přece tam nemohl jen tak přijít a nevědět, na co se ptát.

Když dorazil, na všechny otázky, které po cestě vymyslel, rázem zapomněl. Seojoonův dům byl úplně vzhůru nohama.

-

Omlouvám se, že kapitola vychází o den později. Tak trochu jsem zapomněla, že je čtvrtek a vzpomněla jsem si až v půl jedný v pátek. Doufám, že se vám dnešní kousek líbil a ahoj příště. (･ω･)

Berrivie~