Forbidden Forest |BTS FF|

✿5✿

Hoseoka bolela hlava a kotník snad ještě víc. Najednou se vrátil zpět do reality. Ke svému překvapení kolem sebe necítil chlad lesa a tvrdou zem, ale pociťoval, že je zabalený v teplé dece a na hlavě má malý chladný předmět. Slyšel tichounký zpěv ptáků, domníval se, že je někde venku. Pomalu otevřel oči.

Přivítalo ho tlumené světlo, nacházel se v malé místnosti, která se jen vzdáleně podobala pokojům v jejich domě. Pomalu se posadil, přičemž mu z hlavy sklouzl kousek mokré látky. Nahý ležel pod velkou dekou, která jistě musela být už starší.

Promnul prsty látku deky a se zmatkem v hlavě, se rozhlédl po místnosti. Podlaha byla nejspíš ze dřeva, ale tím si Hoseok nebyl jistý, jelikož vypadala velmi hladce a takovou jemnou práci by svedl jen někdo, kdo se dřevem uměl velmi dobře pracovat. Zdi vypadaly jako hnízdo nějakého ptáka a uprostřed místnosti byl kmen stromu, který nejspíš vedl vysoko nad strop tohoto obydlí. Co se nábytku týče, bylo tam jen něco, co připomínalo stůl, a nejspíš provizorní postel, ve které seděl Hoseok. Jeho dech se zatajil, když uviděl vysokého muže s širokými rameny a jeleními parohy. Byl oblečený v jednoduché bílé košili a kalhotách a na prstu mu seděl malý žlutý ptáček.

Hoseok ze sebe nechtěně vypustil přidušený výkřik a posunul se co nejdál. Muž se na něj nechápavě otočil. Jeho tmavé oči se Hoseokovi zavrtaly až do duše a on nevěděl, jestli mu má pohled oplatit anebo se raději zavrtat pod deku, jako kdyby tam vůbec nebyl. Nakonec se jen zachoulil co nejdál a zavřel oči. Netušil, co může od muže čekat, a tak jen několik sekund bez jakéhokoliv pohybu seděl a poslouchal, jestli se místností ozve jeho hlas. Když se ale nic neozývalo, Hoseok opatrně otevřel oči, aby se podíval, jestli se něco neděje.

Mužova tvář se uvolnila a opatrným krokem přišel k Hoseokovi. Ten na něj trochu vystrašeně vykulil oči a snažil se nedat na sobě najevo strach, i když mu to nevycházelo. Muž si sedl k němu a dál se na něj díval, zdálo se, že je v lehkém úžasu.

„Jak se cítíš?" zeptal se tiše a prohlížel si Hoseokovu tvář více zblízka. Nejspíš mu bylo ukradené, že se ho Hoseok bojí, nebo si toho doopravdy nevšiml. Seok muži věnoval zmatený pohled a nerozhodně otevřel a zavřel pusu. Jak si prohlížel mužovu tvář, všiml si, že má klidné oči, malý, docela roztomilý nos, jeho plné rty vytvářely milý úsměv. Měl nepříliš dlouhé hnědé vlasy a lehce zašpičatělé uši. Byl opravdu úplně jiný, než si ho Hoseok kdy představil.

„Neboj se. Neublížím ti," jeho úsměv se malinko rozšířil, nechtěl, aby Hoseoka vyděsil.

„B-Bolí mě hlava... a noha," řekl tak potichu, že to hnědovlásek sotva slyšel. Hoseok se podíval směrem dolů a chtěl si nohy přitáhnout k tělu, když si uvědomil, že na sobě nic nemá. Znovu se otočil k muži.

„Kde... je moje oblečení?" vyhrkl a víc se zavrtal do deky. Nechtěně však pohnul levou nohou a tou vystřelila bolest do lýtka. Bolestí tiše zamručel, čímž si znovu vysloužil plnou pozornost jeleního muže.

„Ukaž mi tu nohu," řekl vyšší z mužů, a tím naprosto odignoroval Hoseokovu otázku. Hobi vyndal nohu zpod deky a až v té chvíli si uvědomil, že jí měl něčím omotanou. Pod obvazem bylo kromě jeho nohy ještě něco, nejspíš kus nějakého dřeva, který mu nedovoloval s ním pohnout.

„Když jsem tě našel," začal muž a odmotával mu z nohy provizorní obvaz. „Byl jsi bledý a tvůj kotník byl v dost nepřirozené poloze," prstem do vzduchu nakreslil úhel. Odmotal obvaz a odhalil tak nafialovělý kotník. Muž vzhlédl a znovu se pohledem zavrtal do Hoseokovy duše. To donutilo menšího muže přemýšlet, jestli to dělá naschvál, nebo je to prostě jen jeho přirozený pohled.