Forbidden Forest |BTS FF|

✿16✿

Taehyung se pomalu odtáhl a podíval se jiným směrem, aby se nemusel dívat na Jiminův výraz, ve kterém nyní mohl spatřit naprosto cokoliv. Teď už pro něj nebylo úniku. Min už všechno věděl.
 
Jimin upíral oči na hnědovlasého mladíka a nedokázal ze sebe vydat ani hlásku. Na to byl až moc zaskočený. Kdyby řekl, že to nečekal, lhal by. Nějakým způsobem věděl, že je s Taem něco jinak, ale do této chvíle nevěděl jistě, co to je. 
 
Mezitím, co Jimin uvnitř panikařil, Taehyung přišel zpět k rozumu. Bylo pro něj sice těžké vrátit se zpět do reality po tak krásném polibku, ale musel se vzpamatovat. Pro Jimina to totiž určitě nebylo příjemné a Tae si byl jistý, že ho určitě nebude chtít vidět. A tak mu nezbývalo nic jiného, než se rychle zvednout a nejlépe utéct na seník své babičky, kde se vždycky schovával.
 
Prudce se zvedl, až se mu zamotala hlava. Tím vyděsil Mina, který div nespadl přes hráz.
 
„Kam jdeš?" vyjekl Jimin, přičemž jeho hlas na chviličku přeskočil o oktávu výš. Taehyung sebou trhl, malinko se přikrčil a vykulil na Jimina oči.
 
„P-Pryč. My-slel jsem... já myslel..." vykoktal ze sebe. 
 
„Cos myslel? Že mi sebereš první polibek, a pak si prostě utečeš? Sakra, Taehyungu!" Jimin sebral Taeho ruku a stáhl ho zpátky na zem. Nechtěl, aby vyšší mladík jen tak utekl. Sám měl v hlavě hrozný zmatek a byl si jistý, že na tom je Tae podobně.
 
„Promiň, j-já jsem... nechtěl jsem tu být, když bys... mě už nechtěl vidět," blekotal mladší hnědovlásek. Teď už byl ale úplně zmatený. I přes všechny své rozpaky se zvládl podívat na Jimina. Ten měl ve tváři podivně ztuhlý výraz, jako by netušil, co si myslet a už vůbec co má říct. Asi byli oba stejně zmatení a to této tíživé situaci vůbec nepomáhalo.
 
Nastala dlouhá chvíle ticha, kterou narušoval jenom hukot říčky a i ten byl jakoby vzdálený. Nepříjemné ticho nakonec přerušil Jimin.
 
„Tae, j-já nevím přesně, co cítíš. A netuším, co cítím já. Nikdy jsem takhle o jiném muži neuvažoval," vylámal ze sebe Jimin. To byla pravda. Jenže Jimina nikdy nezaujal ani muž, ani dívka. Takovéhle vztahy mu byly zkrátka jedno, a i když ho už několikrát někdo nabádal, aby si našel slečnu, nikdy nejevil žádný zájem. Ale Taeho měl rád a nechtěl ho kvůli tomu ztratit.
 
„Chápu... já vím, neměl jsem to dělat. Ne všichni jsou jako já, i když... ach bože, já už nikdy nebudu pít," Tae složil hlavu do dlaní a prsty si promnul čelo.
 
„Já myslím, že je dobře, že to vím. Tae, já tě mám rád jen... dej mi čas. Dej mi čas tohle všechno promyslet a zpracovat. Kdyby na to někdo přišel, asi bychom neskončili dobře," Jimin se zhluboka nadechl a vydechl.
 
„Takže mě teď nikde nepráskneš? A-A co si chceš promýšlet? Já to nechápu," Tae se tvářil jako hromádka neštěstí. Jeho tmavé oči se leskly, protože z toho úleku začal malinko slzet.
 
„Nevím, co si o tomhle všem mám myslet. Vypadám snad jako někdo, kdo by tě chtěl prásknout? Nevím ani důvod ani kam, tak hlavu vzhůru," Jimin se pokusil o úsměv, ale jeho zmatení z toho pokusu vytvořilo jen nejistý úšklebek.
 
To Taehyungovi nevadilo, naopak se mu díky tomu nesmírně ulevilo. Jimin byl doopravdy hodná duše. To byl možná jeden z důvodů, proč se do něj zamiloval.
 
„Už asi půjdu. Nerad bych, aby mě doma babička seřvala za to, že někde ponocuju," Tae vyskočil na nohy a podrbal se na zátylku. Jimin jen lehce přikývl. Už ho mohl pustit, aniž by se cítil provinile.
 
„Dobrou noc, TaeTae," popřál mu tiše a sám se také zvedl, aby mohl odejít domů.
 
„I tobě, Jiminie," Tae se usmál, i když ho Jimin už nemohl vidět. Přeci jen pro něj tento večer nebyl úplným propadákem. Jimin ho zatím úplně neodmítnul. Jen řekl, ať mu dá čas a ten mu Tae rozhodně dá. Dá mu tolik času, kolik jen bude chtít, pokud mu to dodá sladkou víru ve společnou budoucnost.
 
~
 
Uběhl celý týden od toho, co se mu Tae vyznal. A on nedokázal ani za boha vymyslet, co mu asi tak řekne. Nezvládl to ani nijak promyslet. Nebo cokoliv, co by se týkalo myšlení. Byl idiot. Zatracený idiot, co nedokázal jednomu klukovi odpovědět na otázku, jestli o něj má vůbec zájem. 
 
Jimin večer seděl v trávě za vesnicí a hrál si s jakýmsi stéblem, které náhodně utrhl. Nebál se, i když byl velmi blízko lesa. To byla vlastně ta poslední věc, která ho v té chvíli trápila. Netušil, co má dělat. Na jednu stranu měl Taehyunga doopravdy rád, na druhou stranu by to lidé zavrhli a nejspíš by je za takový vztah vyhnali. Muž a muž. To přeci není normální.
 
Jimin se chytil za čelo. Co by jen dal za to, aby to všechno bylo jinak. Aby Hoseok nikdy neodešel, aby se on nikdy nepohádal s Jinem a aby se nezačal bavit s Taem. Všechno by bylo nejspíš jednodušší.
 
„Trápí tě něco?" ozvalo se za ním. Jimin div leknutím nevyskočil z kůže. Zůstal jen ztuhle sedět a přemýšlel, jestli se mu to jenom zdálo nebo na něj doopravdy někdo promluvil. Něco už dřív slyšel o bytostech z lesa, která si člověka omotají kolem prstu díky své starosti a zájmu, a tak jen doufal, že to byla jen ozvěna nebo něco podobného.
 
„T-Tak trochu," kuňknul v odpověď. Najednou se kolem něj obmotaly dvě ruce. Min chtěl zprva protestovat, ale pak zacítil známou vůni. Rychle se otočil a doopravdy spatřil Hoseoka.
 
„Ty... jsi tady? Jsi živý a jsi tady?" vyhrkl Jimin bez rozmýšlení a stále v objetí se na něj převalil, díky čemuž Hoseok málem skončil zády v trávě.
 
„Vidím, že ti Dawon prozradila, kam jsem šel," řekl pobaveně Hoseok místo odpovědi, i když ho to trochu vyvedlo z míry. Raději už nic neřekl a nechal mladšího chlapce, aby se k němu přitulil.
 
„Víme o tom jenom my dva. Ale to je fuk, mám strašnou radost! Ach bože, tak dlouho jsem tě neviděl," Jimin se schoulil do náruče staršího a naprosto zapomněl na všechna svoje trápení. Byl prostě jen hrozně šťastný, že konečně vidí svého staršího přítele.
 
„Jsem taky moc rád, že tě vidím," Hobi dal mladšímu lehkou pusu do vlasů. Jimin se jen trochu zašklebil, ale nechal to být. Raději se k němu ještě dlouhou chvíli mazlil.
 
„Neodpověděl jsi mi. Co tě trápí?" zeptal se Hoseok po dlouhé odmlce.
 
Jiminův úsměv trochu povadl.
 
„Sice ses na to neptal, ale budiž. Jen jsem přemýšlel, jestli se odtamtud vrátíš. Doufal jsem a i Dawon doufala, že se ve zdraví vrátíš. Ani nevíš, jak se mi teď ulevilo," Jimin Hoseokovi znovu padl kolem krku. Hobi ho hladil po zádech, rozněžnělý jeho nadšením. I když mu přišlo sladké, že by se o něj Jimin bál, všiml si, že to nejspíš nebude tím jediným důvodem.
 
„A druhý důvod? Proč tu sedíš kousek od lesa?" Hobi vždycky na Jiminovi poznal úplně všechno. Ať už lhal, něco skrýval nebo se mu něco nelíbilo. To samé měl i s Jinem a Wooyoungem. S Dawon jen občasně.
 
„Žádný není. Fakt jsem se o tebe jen bál," kuňkl Jimin a raději se Hobimu ani nepodíval do očí. Tím Hoseoka přesvědčil, že lhal. 
 
„Víš, že ti nevěřím?" starší mladík od sebe odtáhl mladšího a podíval se mu do očí. Místo zamračeného výrazu, který by Jimin čekal, se ale upřímně usmíval. Jimin by se možná pokusil lhát znovu, ale ne v téhle situaci. Ne, když Hoseoka viděl poprvé za celý měsíc. A tak jen svěsil ramena a vyprávěl mu o Taehyungovi. Ten přece říkal, že měli s Hoseokem něco tajného společného. Takže měl malinkatou možnost, že to bylo tohle. Že se Hoseokovi líbilo stejné pohlaví.
 
„A pak odešel. Já jsem mu nechtěl ublížit. Vážně ne. Ale netuším, co dělat," Jimin si hlavu položil do dlaní a dlouze vydechl. Popravdě, bylo mu lépe. Konečně po úmorném týdnu, kdy v sobě všechno držel, mohl vypustit všechny emoce.
 
„Máš ho rád? Tae je skvělej kluk," usmál se Hosek.
 
„Mám ho rád," kývl Jimin, „Ale... co když to někdo zjistí? Odepíše nás celá vesnice," Jimin zakroutil hlavou. Nedokázal čistě uvažovat. V jednu chvíli byl šťastný a ani ne za deset minut byl znovu ta hromádka neštěstí, která neví kudy kam.
 
„Zeptej se sám sebe. Stojí ti za to?" Hoseok pohladil Jimina po zádech.
 
Jimin se zamyslel. On za to Taemu očividně stál, když mu dal pusu. Ten kluk se celý měsíc snažil, aby bylo Jiminovi líp, aby byl šťastný a netrápil se. Musel se malinko usmát, když si na to vzpomněl. Chvíli jen mlčel a nakonec lehce kývl.
 
„Asi ano. I když mě to trochu děsí," přiznal Jimin nejistě. Hoseok si ho jen víc přitáhl, aby ho mohl víc obejmout.
 
„To chápu. Promysli to, nic nebrání tomu, abys to zkusil. A když se to někdo dozví, tak s ním přece můžeš odejít někam, kde to už nikdo nezjistí."

-

Přeji vám hezké odpoledne ^-^

Berrivie~