Forbidden Forest |BTS FF|

✿21✿

Hoseok se se stále překvapeným výrazem rozeběhl směrem k Seojoonovu vyrabovanému domu. Rychle proběhl vylomenými dveřmi a rozhlédl se po poničené místnosti. Stůl byl bez dvou noh povalený na zemi, obě dvě židle byly na několik kousků a všude po místnosti se válely střepy ze zničeného nádobí. Hoseok si na to s hrůzou hleděl, než se vzpamatoval a začal se rozhlížet, jestli někde nezahlédne jediného obyvatele domu. V prvním pokoji našel jen pár rozbitých hrnců, střepů a kusů dřeva, které nebyl schopný přiřadit k žádnému nábytku. Nakonec Seojoona našel v bezvědomí opřeného o zeď v menší místnosti domku. Ihned si k němu kleknul a pokoušel se ho různými způsoby vzkřísit. To se mu povedlo až po tom, co mu obličej pocákal studenou vodou, kterou si nabral do jedné z jediných nerozbitých mističek.
 
Starší muž otevřel oči. Z jeho výrazu Hoseok vyčetl, že je stále úplně mimo. Vůbec se tomu nedivil a pro jistotu ho ještě lehce poplácal mokrou rukou po levé tváři. Původně mu chtěl ochladit obě tváře, ale neodvážil se sahat na pravou, na které měl Seojoon velikou modřinu. Místo toho mu trochu ochladil čelo a spánky a doufal, že ho to probere.
 
Hnědovlasému muži chvíli trvalo, než se dokázal vzpamatovat natolik, aby zaostřil svůj pohled na Hoseoka, klečícího před ním. Hned, jakmile si uvědomil, kdo před ním je, trochu vykulil oči. Pomalu zvedl ruku a promnul si obličej, aby si ho mohl prohlédnout ještě jednou.
 
„Musíš odtud," vypadlo z něj náhle. Hoseok se na staršího nechápavě podíval.
 
„Cože?"
 
„Chtějí najít klíč. Zjistili, kdo jsi, vědí, že jsi v téhle vesnici a teď tě hledají. Běž do lesa. Hned," dostal ze sebe Seojoon a objal svoje břicho rukama. Hoseok si ho rychle prohlédl a i když si nebyl jistý, kolik těch lidí mohlo být, bylo mu jasné, že se s ním určitě nemazlili. Vzhledem k tomu, jak vypadaly Seojoonovy klouby na rukou, se ani on příliš nezdráhal s ranami.
 
„To tě tu mám jen tak nechat?" vyhrkl Hoseok, přičemž ukázal Seojoonův nehezký stav.
 
„Budu v pořádku. Jen tě nesmějí najít. A teď už se sakra neohlížej a běž!" strčil do Hoseoka. Ten nejistě vstal a s velkou nevolí udělal první krok. Ještě se jednou podíval k sedícímu muži, ale když viděl jeho nekompromisní výraz, už udělal to, co po něm Seojoon žádal. Běžel. Musel doběhnout domů, sebrat věci, které měl na půdě pro živobytí v lese, a pak utíkat přesně tam, kde určitě čekal jelení muž.
 
Utíkal jako šílenec přes vesnici, nevnímal menší bolest v dříve zraněném kotníku ani jeho známé, kteří na něj zmateně hleděli. Jen běžel, aby mohl být co nejdříve mimo nebezpečí.
 
Zdálo se mu to jako hodina, než konečně doběhl k domu. Vrazil dovnitř. Ničeho nedbal a rovnou vyletěl na půdu. Normálně klidný Jang na něj zmateně zvedl hlavinku, ale když viděl, že je to jen Hobi, složil hlavu zpět a znovu spal. Hobi, jehož srdce bilo jako o život, sebral pytel se vším, co chtěl vzít do lesa.
 
„Vstávej, kamaráde. Musíme jít," Hoseok sebral malého ohnivého draka a něžně ho uložil do jedné z velkých kapes svrchní části svého oděvu. Potom už mu zbývalo jen sejít a uběhnout těch několik set kroků k lesu. Doufal, že jakmile bude za nimi, tak už jeho strach pomine.
 
Zhluboka se nadechl a vydechl i s pytlem na zádech slezl z půdy. Tentokrát tiše šel malou předsíňkou, aby v domě nezpůsobil příliš velký hluk.
 
Z kuchyně někdo vyšel. Hoseok se polekaně ohlédl a s rychle bušícím srdcem si uvědomil, že se dívá do děsivých očí cizího muže. Muž, oděný do uniformy s jakýmsi erbem na prsou, na něj nejdřív zamračeně civěl, ale pak se jeho rty roztáhly do potěšeného úšklebku. Hobi se kvůli svému úleku nemohl ani pohnout a stále zíral do očí, které mu svými úzkými panenkami připomínaly kočičí.
 
„Máte moc hezkého syna, madam," jeho úšklebek se ještě zvětšil a Hoseokovi zdřevěněly nohy. Zpoza zad vysokého, asi třicetiletého muže, vyšel druhý vysoký a jistě o něco starší. Podle jeho uniformy Hoseok poznal, že je to jejich kapitán. Měl přísný výraz, ve kterém se zračil letitý tvrdý trénink.
 
„Máme ho," prohlásil po tom, co si ho dobře prohlédl. V tváři na chvilku působil velice spokojeně. V tu chvíli Hoseokova paralýza pominula a on díky adrenalinu vyrazil dveřmi velmi rychlým během pryč. V hlavě si nadával, co je za blbce, že mu nebylo ihned jasné, že na něj budou čekat u něj doma. Zahleděl se na les, rozléhající se nedaleko. Snažil se běžet co nejrychleji, což se značně komplikovalo vzhledem k levému kotníku.
 
Nestihl uběhnout ani půlku cesty, když ho čaply dvě ruce za paže. V překvapení i hrůze strnul a díky síle spadnul na zadek. Plný hrůzy se vzhlédl k muži, který ho stihl polapit. Než ze sebe stihl dostat jakákoliv slova, dostali se k němu i ti čtyři další s kapitánem v čele.
 
„Zachtělo se ti utíkat? Vidím, že oba moc dobře víme, proč jsme tu. Takže se přestaň vzpírat, protože vojákům neutečeš," kapitán se ani neušklíbl. Jeho tvář zůstávala nehybná jako kámen. Pokynul svým mužům, kteří Hoseoka drželi, aby ho následovali. Hobi se i přes kapitánův polopříkaz nepřestával vrtět a pokoušet se dostat ze skálopevného sevření. Seojoon ho varoval a on jako tupec běžel rovnou domů, místo do lesa. Mělo mu dojít hned, že ti lidé na koních, které potkal cestou k němu, byli ti muži.
 
A tak Hoseok zůstal uzamčený ve voze táhnutým dvěma hřebci. Byl to obyčejný, vlhký, dřevěný vůz. Hoseokovi bylo do pláče. Byl zoufalý, protože věděl, že se z vozu jistě nedostane. Podíval se kolem sebe a po zádech mu přejel mráz. Ještě nikdy nebyl uzamčený v tak malém prostoru a netušil, jak dlouhou dobu v něm stráví. Dál se proklínal za svou hloupost. Seděl v rohu onoho nepříjemně smrdícího vězení na kolech a jen se díval do druhého rohu.
 
Napadla ho jen jedna úniková cesta. Přeci jen měl v kapse ohnivého draka. Ale když se nad tím víc zamyslel, došlo mu, že by se tím bláznivým plánem nejspíš upálil. Ani nevěděl, jestli by mu Jang vyhověl a doopravdy by začal šlehat oheň.
 
A tak jen seděl v zatuchlém voze, mezitím, co se pět mužů venku nadšeně bavilo. Kdo ví, ke komu ho vezou. Jak už mu řekl Seojoon: ‚Na tomto světě je mnoho bytostí s nečistými úmysly. Kdyby ses jim dostal do rukou, bůh ví, jak bys dopadl.‘
 
Hoseok si povzdechl a poprvé za celou dobu se podíval jinam, než do opačného rohu. Nejspíš brzy zjistí, jak vypadá bytost s nečistými úmysly.

-

Heh, tak co, jak se z toho Hobi vyhrabe? >;)

Berrivie~