Forbidden Forest |BTS FF|

✿24✿

Taehyung seděl s překvapeným výrazem naproti Jiminovi. Ten si lehce provinile kousal ret. Neměl mu nic říkat. Vždyť si s Dawon řekli, že kromě nich dvou se nikdo nesmí dozvědět, kde Hoseok byl.
 
„Jimine, mluv. Kde byl, když ne u kořenářky?" zeptal se Taehyung a Jimin měl sto chutí omlátit si něco o hlavu. Proč to vůbec říkal? Jen to z něj tak vypadlo, ale na tichém seníku bylo slyšet téměř vše.
 
„Neměl bych ti to říkat…“ kuňkl menší muž a nervózně si mnul rukáv košile. Tae na něj hleděl se zmatkem v očích a mírně nadzvednutým levým obočím.
 
„Proč?"
 
„Protože není dobré, aby to vědělo víc lidí. Prosím, nechtěj po mně, abych ti to pověděl. Já… já ti nechci lhát. Prostě… nebyl u kořenářky. Třeba ti to jednou řeknu celé, ale ne teď," Jimin se pokusil vycouvat, aby po něm Taehyung nechtěl informace, které by mu nechtěl a nemohl dát. A podařilo se mu to. Tae si povzdechl a přitáhl si Jimina k sobě. Odhrnul mu vlasy z čela, na kterému vtiskl malý polibek.
 
„Dobrá, ale slib, že mi to jednou řekneš," požádal ho Taehyung. Jimin rozhodně přikývl. Potom se maličko usmál a dal Taemu polibek na rty. Taehyung se pousmál a přitáhl si ho k sobě, aby mu dal ještě druhý.
 
„Budu muset jít, aby se po mně nesháněli. Dobrou noc, TaeTae," Jimin si Taehyunga přitáhl ještě k jednomu, poslednímu polibku a potom s rudými tvářemi odhopkal pryč.
 
Šel vesnicí, na tváři mu pohrával lehký úsměv a ve tvářích měl stále trochu růž. Měl Taeho rád a tím pádem s ním rád trávil čas. Bohužel měli oba svojí práce plno, a tak se mohli tajně scházet jen po večerech. I tak to bylo dost na to, aby si uvědomil, že ho má doopravdy rád víc, než jen jako kamaráda. A že by ho rozhodně nevyměnil za nějakou dívenku. Docházelo mu, že právě teď nechce nic jiného, než aby ho držely Taehyungovy ruce a on mohl zabořit hlavu do jeho hrudi.
 
Jeho růžové tváře ještě trochu víc zrudly. Vždycky, když myslel na Taehyunga tak mu tváře růžověly a on sám se nedokázal mračit. Tae byl zkrátka úžasný člověk a vztah, který s ním Jimin měl, byl nevinný a plný stydlivých polibků a doteků.
 
Jimin nerad myslel na to, co by se mohlo stát, kdyby na ně někdo přišel. Nikdo by to nejspíš nepodporoval. Jak mu už Tae stihl říct, byl proti tomu i jakýsi zákon. Smilstvo proti přírodě. Jimin se nad tím nespokojeně zašklebil. I Taehyung se u toho nikdy netvářil radostně, jelikož dělali něco, co bylo zakázané. A ani jeden z nich nechápal, proč. Ale vždy, když nad tím Jimin posmutněl, se na něj Tae usmál a řekl, že zakázané ovoce přece chutná nejlépe.
 
„Jimine, kde jsi byl?" ozval se hlas před ním a vykopl Jimina z jeho hlubokého zamyšlení. Sám Jimin sebou cuknul a vyjukaně se podíval na Jina, který seděl na velkém kameni u domu rodiny Jung. Hnědovlasý se na Jimina se zaujetím a malým úsměvem díval. Min chvíli mlčel, ale pak přišel blíž a také se usmál.
 
„To je jedno. Už jsem zpátky. A popravdě, mám docela hlad," zamumlal Jimin a vytáhl staršího muže do stoje. Seokjin mu poděkoval a objal ho kolem ramen.
 
„Ale, ale, Jiminie. Tvoje rty naznačují, že to jedno není~" zasmál se Jin. Jimin se zastavil v pohybu a podíval se na svého staršího kamaráda. Jin na něj vědoucně zamrkal.
 
„C-co moje rty naznačují?" kuňknul Jimin, přičemž se soustředil jen na to, aby nezrudnul při pomyšlení na Taeho a na to, co spolu dělali na seníku.
 
„Že se jich dotkly rty někoho jiného. Tak co, která dívka z vesnice má celou tvou pozornost jen a jen pro sebe?" zamrkal Jin a věnoval Jiminovi jakýsi úšklebek, který říkal, že vše ví. Jimin se jen zamračil. I kdyby chodil s dívkou, nejspíš by mu nechtěl nic říkat, o to víc se soustředil na své mlčení, když osoba, za kterou chodil, byl velmi pohledný mladík.
 
„Nevím, o čem to mluvíš. Nebyl jsem s žádnou dívkou," Jimin rozhodně zavrtěl hlavou. Jin nechápavě naklonil hlavu na stranu a nevypadal, že by mu věřil. Jen měl dál na tváři ten úsměv.
 
„Ale, no tak. Já to nikomu nepovím. A ani se ti nebudu smát, slibuju," Seokjin poplácal svého mladšího přítele po rameni. Jimin se na něj ještě víc zamračil a rozhodně zavrtěl hlavou.
 
„Tvůj úsudek se mýlí. Opravdu nemám žádnou holku," Jimin mluvil pravdu, protože by si ani nedovolil Jinovi znovu lhát. A taky že nelhal, doopravdy neměl žádnou dívku. Měl něco o moc lepšího. Krásného a milého kluka, kterého nade vše zbožňoval.
 
Jin na něj beznadějně hleděl. Viděl, co viděl, jeho rty byly nateklé tak, jak tomu bývá po líbání, jeho tváře byly maličko růžové a on byl očividně myslí stále u té osoby. Vůbec nechápal, proč mu Jimin nechce říct, jaká dívka si vydobyla místo v jeho srdci, když mu i slíbil, že se nebude smát a nikomu to neřekne.
 
„Jimine? Proč mi to nechceš říct?" zkusil to naposledy kuňkavým tónem Seokjin. Jimin se podíval k zemi a zavrtěl hlavou.
 
„Jednou ti to řeknu. Ale ne teď. Nebylo by to dobrý…“ slíbil Jimin, i když ten slib nehodlal vyplnit. Byla to, ale jediná možnost, jak Jina umlčet. Nepřímo mu potvrdit jeho domněnku.
 
Starší z mužů si ho jen prohlédl od hlavy až k patě a nakonec se s přikývnutím usmál. Nechtěl z Jimina dostávat informace násilím a navíc byla ve vesnici spousta dívek a možnájeho mladší kamarád nechtěl, aby ho některý z otců naháněl s nožem.
 
Jimin byl rád, že ho starší nenutí mu všechno říct. Určitě by se moc hezky netvářil, kdyby zjistil, že se Jimin tajně scházel s Taehyungem, který měl do dívky opravdu hodně daleko.
 
Starší objal Jimina kolem ramen a společně odešli na večeři. Všichni byli o poznání šťastnější, protože paní Jung vypadala o dost zdravěji a to jen díky Hoseokovi a jeho odvaze. I jídlo bylo najednou chutnější, když ho mohli sníst společně. Jen jedna věc překážela tomu, aby byla u stolu úplně uvolněná atmosféra.
 
Jimin se trochu zachmuřil. Doteď netušil, co byli zač ti muži, kteří odvedli Hoseoka. Ani co po něm chtěli. Hned po tom, co ho odvlekli, se všichni shodli na tom, že se o tom nebudou zmiňovat, jelikož nechtěli paní Jung přitížit, když jí zrovna bylo lépe. Ovšem Jimin moc dobře vycítil, že není jediný, který na něj myslí.
 
Podíval se z okna a podepřel si bradu rukou. V tu chvíli chtěl vědět, kde Hoseok je. Zároveň ale chtěl jít zpátky za Taem, na nic nemyslet a mazlit se s ním celou noc.

-

Zdravím vás. Doufám, že se vám tahle pozdní kapitola líbila. Moc teď nestíhám psát, jelikož se připravuju na příjmačky. Takže, pokud mě nechytne chuť psát, příští týden kapitola nevyjde. Opravdu mě to mrzí T^T.

Berrivie~