We were too young | drrary | cz

10.

Dracovi ukáplo pár slziček při vzpomínce, ale když si začal užívat Harryho přítomnost, cítil se mnohem lépe.

--

Dracovi došlo že Harry je vlastně hrozně milý člověk. Až moc. Nechtěl, ale začínal k němu něco cítit. Věděl ale, že i kdyby byl Harry láska jeho života, nemohli by spolu oficiálně být, kvůli jeho jeho otci. Lucius by to nepřežil, kdyby mu to Draco s Harrym řekli, oba by je na místě zabil. Nejhorší na tom všem bylo že Draco chtěl aby se z nich stalo něco. Ne něco jako přátelé, ale spíš něco jako milenci.

"Děkuju moc Harry, už budu muset jít a byl bych moc rád kdybys o tomhle nikomu neříkal" řekl Draco a podíval se do těch modrých studánek, které byli upřené do těch jeho.

"Neboj se. A kdyby se něco stalo, víš že za mnou můžeš kdykoli přijít. A pokud si budeš chtít promluvit, jsem tady. Dobře?" ujišťoval se Harry.

Draco přikývl a měl hroznou chuť Harryho obejmout. Ale nevěděl jestli může. Co když k němu Harry necítil to samé co on k němu?" Dobře, tak zatím" řekl jen a odcházel pryč.

Harry si povzdechl a chvíli tam ještě seděl a pomalu si uvědomoval co se vlastně stalo.

Když Harry přišel do jídelny na oběd, zahlédl Rona a Hermionu, jak každý seděl na úplně jiné straně stolu. Ron se na Harryho ani nepodíval a Mia mu zamávala a usmála se. Harry chvíli přemýšlel za kým si má jít sednout, ale vzhledem k tomu že Ron vypadal že úplně nemá zájem o jeho přítomnost, rozešel se k Hermioně. A ještě k tomu od tam měl lepší výhled na blonďatého Zmijozela. Mia tam pravděpodobně seděla aby viděla na Pansy.

"Ahojky" řekla vesele Hermiona

"Čau" odpověděl Harry usedajíc vedle dívky s upřeným pohledem na zrzaveho chlapce.
"To už s námi nikdy nepromluví?"

"Tak s tebou možná, se mnou asi ne, ale mě to nevadí. Protože dneska ráno jsem našla na posteli jednu zelenou růži. To znamená že je od někoho ze Zmijozelu a doufám že je od ní." vyprávěla nadšeně Mia. Nakonec se podívala s úsměvem na Pansy, která ji nenápadně úsměv oplatila.

Harrymu to bylo líto, ale samozřejmě byl za Hermionu rád. Ona a Pansy už se někam posunuly. Natož on a Draco nic. Nebo teda dělají pokroky. Ale tak malinké. Za to Mia a Pansy už si posílají růže. "To je super"

"Že? A co ty a-?" zajímala se Mia.

"Dneska ráno jsme se potkali a chvíli jsme spolu seděli. Řekli jsme si že by jsme měli přestat být nepřátelé a pak si položil hlavu na moje rameno a já mu držel ruku" když to Harry řekl nahlas, znělo to že se mezi nimi opravdu něco děje. Wow.

"No vidíš, děláte progresy" odpověděla mu Mia a hravě ho šťouchla do ramene.

Harry se uchechtl a pustil se do jídla.

Na druhé straně se Draco na tu krásu nemohl vynadivat. Jak se Harry usmál, myslel si že se roztaje. Bože byl nádherný. Vadily mu tyhle myšlenky? Ani ne. Měly by, ale Dracovi se líbily. Harry se mu líbil. Chtěl by vědět co si o něm Harry myslí. "Hej Pansy" řekl Draco.

"Hm?" řekla Pansy zahleděná na Hermionu.

"Vidim že se ti líbí ta Nebelvirská holka, tak co kdyby si konečně udělala nějakej krok!" začal Draco trochu potichu.

Pansy zaskočilo. "C-co? Jak to? Cože?"
uklidnila se a došlo ji co Draco řekl "Myslíš že bych měla?"

"Ano, a když už víme že jedeš po Hermioně, potřeboval bych od tebe něco" začal Draco svůj plán rozvíjet.

"No?"

"Zjistíš mi, co si o mě myslí Potter" řekl Draco, vložil od úst další sousto a hodil očko na bruneta u nebelvirského stolu.

"Proč?" zajímalo Pansy

"Protože jinak všude řeknu že seš udělaná do Grangerové" Draco zatím nechtěl aby Pansy něco věděla, tak se jí rozhodl vyhrožovat. Věděl že to není nic pěkného, ale v tu chvíli ho nenapadlo jiné řešení.

"Fajn, klid. Udělám to. Ale nevím jak rychle to bude" lekla se Pansy.

"Nejlíp co nejdřív " usmál se Draco a začal si opět hledět svého jídla.

tak co si myslíte o Dracově plánu? vyjde mu to? a jinak krásný zbytek dne <33