We were too young | drrary | cz

1.

Po dlouhé kamenité cestě vedoucí k velké budově, kráčí trojce nerozlučných kamarádů. Hermiona s Ronem už jsou nějakou tu chvíli spolu. Harrymu a Ginny to neklapalo. Nebyla chyba v ní. To ne. Byla v něm. Zamiloval se do někoho jiného.

"Harry, co ti dnes proboha je?" zeptal se Ron, přitom si prohrabával svoje rezavé, poměrně dlouhé vlasy a při tom všem si stíhal prohlížet Hermionu.

"Mně nic není" odpověděl mu s falešným úsměvem na tváři Harry. Samozřejmě že mu něco bylo, ale poslední co chtěl je, aby celé Bradavice věděli, že Vyvolený se zakoukal do syna smrtijeda. Draca Malfoye. Harry se tomu bránil už dlouho, ale tentokrát už tomu na sto procent podlehl.

"Harry, nejsme blbý. Co se děje?" zeptala se Mia a zastavila se, aby se mohli naplno věnovat rozhovoru. Harry mlčel. "Harry?" pobídla ho tedy ještě jednou a založila ruce na prsou.

On jen protočil očima. "Jsem fakt v pohodě, jen jsem se zamyslel" a opět se usmál. Věděl, že Hermiona poznala, že ten úsměv na jeho tváři není ale vůbec upřímný.

"Kdyby jsme nespěchali na tu blbou hodinu, ještě by jsme tu stáli dalších pár minut." vysypala ze sebe Mia tak rychle, že si to oba chlapci museli ještě přeříkat v hlavě, aby jim došlo, co řekla. "Tak co je kluci? Na co čekáme? Budeme tam pozdě!" rozhodila rukama Hermiona a vyrazila vstříc škole.

Mají teď lektvary, které mají spojené se Zmijozelem. To znamená i s Malfoyem. Harry se Malfoyovi snažil co nejvíce vyhýbat. Párkrát sám sebe nachytal jak na něj zírá, nebo jak na něj myslí. Jak myslí na to, jaké by bylo ochutnat ty bledě růžové polštářky. Jaké by bylo se ho jemně dotýkat. A hlavně jaké by bylo být v něm. Jaké by bylo mít ho pro sebe.

Jeden z hlavních důvodu, proč nechtěl přátelům říci pravdu, byl ten, že oba Draca nemohli snést ani v jedné místnosti. Hermiona ho nesnáší, protože ji pořád nazývá Mudlovskou šmejdkou. A Ron vlastně ze stejného důvodu. Harry to chápal. Nedávno to cítil úplně stejně. Nevěděl co se změnilo, proč se to změnilo a proč zrovna Malfoy. Nebelvír mohl s klidem říci, že jej Draco nesnáší.

Jakmile trojice vešla, nebo spíš vběhla do třídy, všichni, i s vyučujícím, tedy Severusem Snapem, se otočili. Trojice se jen nervózně zasmála a šla si sednout na svá místa. Jakmile Harry dosedl, jeho pohled sklouzl k Dracovi. Díval se na to jak se Draco s Pansy něčemu hrozně smějí. Zaujaly ho jeho rty. Byli jemně zahnuté do úzké křivky a houpaly se v rytmu slov, které z nich vycházely. Harry se nenápadně pousmál - nebo možná ne tak nenápadně.

Mia do něj po chvíli strčila se slovy "Tak Pansy jo?" a zasmála se. Harrymu chvíli trvalo než mu došlo na co se Hermiona ptá. Když koukal na Draca, mohlo to vypadat jakože kouká na ni. Pane bože to nikdy, přišlo na mysl Harrymu. Pansy Parkinson. To už radši tu Ginny.

"Ne proboha" bránil se Harry. "Vždyť se na ni podívej, ty vlasy? Vždyť to je jako hnízdo! A ještě k tomu se tam lísá k Malfoyovi! A vůbec, nesnáším její obličej a její nos a JEJÍ VŠECHNO!" Harry už teď dost křičel. Koukala na něj celá třída, i Pansy s Dracem. "Co je!?"

"To si jako mluvil o mě?" obořila se do Harryho Pansy. Vypadala že se jí chce brečet. Harry najednou tolik litoval toho co řekl. Nemyslel to tam, ani neví proč to udělal. Harrymu jakoby se zaseklo něco hrozně velkého v krku, nemohl ze sebe dostat ani hlásku. "Co jsem ti proboha udělala Pottere? Jakej máš kurva problém s mejma vlasama? A co ti je do toho na koho se tady lísám?! Víš co? Vyliž si!"

"Pane bože uklidni se!" okřikl Draco Pansy. "To ti to za to stojí? Ztrapňovat se tady kvůli takovýmu.." odmlčel se a s nechutí v obličeji poukázal na Pottera. Tohle zabolelo Harryho u srdce. Vzal si tašku a co nejrychleji mohl, opustil třídu.

Vyběhl ven a namířil si to přímo k Zapovězenému lesu. Samozřejmě dovnitř nešel. Sedl si a opřel se hned o jeden z prvních stromů na kraji. Tašku hodil někam do vzduchu a hlavu složil do kolébky, kterou vytvořil z rukou. Párkrát se zhluboka nadechl a potom hlavu pomalu přesunul dozadu a opřel se o strom za ním. V hlavě měl pořád ten výraz Draca. Díval se mu přímo do očí. Nesnáší ho. Co si vlastně Harry myslel? Že se na Draca podívá, ten roztaje, padne mu kolem krku a začnou spolu chodit? Takhle to úplně nefunguje. Ještě k tomu mezi Potterem a Malfoyem. Nebelvírem a Zmijozelem. Tím hodným a tím zlým. Jaký je vlastně Draco? Je takový jakého ho všichni vidí? Je nezničitelný a bez emocí? A nebo jen chce abychom ho tak všichni viděli? Je vůbec zlý? Co když je vlastně milý a hodný kluk, ale je jen syn svého otce? Tyhle myšlenky bylo to jediné co Pottera uklidňovalo.

Obloha byla zalita krví a temnotou. Harry pořád seděl u stromu, přemýšlel a pozoroval tu krásu. Propásl oběd a teď už mešká i večeři. Nikdo ho zřejmě ani nehledá...nebo teda, tohle si Harry myslí.

Harry Potter nikdy neomrzí, co? :D Vždycky jsem ho milovala a proto jsem se rozhodla napsat tuhle, povídku? No na psaní jsem nikdy moc nebyla, ale tak snad to není tak hrozné, ne? No doufám že se vám to zatím líbí, dejte vědět ;) díky moc