We were too young | drrary | cz

6.

Nahlas polkl a zadíval se do Dracových očí, kde zahlédl starostlivost. Nadechl se a už chtěl něco říct ale v tom se ozvalo "Hele pánové už mě to tady nebaví, takže Draco, budeme spolu dál spát nebo to ukončíš?"

--

Draco se zamyslel... co vlastně chce? Chce něco co vlastně nic není s někým kdo pro něj nic neznamená? A nebo si raději počká na tu pravou lásku jak se říká. "Dylane...šukáš výborně ale... měli by jsme toho nechat" Bylo vidět že Dylan byl z Dracovi reakce značně zaskočen. "Počkat, co?" A nebyl jediný. Ani Harry tuto reakci nečekal. Popravdě ani Draco ne. Dylan se jen lhostejně zasmál a odešel.

"Proč jsi to udělal?" zeptal se z ničeho nic Harry. Harry tomu tak nějak pořád nemohl uvěřit. A hlavně v hlouby duše doufal, že je to třeba zrovna kvůli němu. I když byl spíš přesvědčený že je to hloupost.

"Já nevím, chtěl jsem" vyšlo nakonec z blonďáka. "Asi by jsme měli jít, hele, slibuješ že budeš ticho?" ujistil se ještě Draco.

"Jo, já jo, ale aby z Dylana něco nevypadlo. On by se neměl za co stydět, když spal zrovna s tebou" řekl Harry a projel očima Zmijozela od hlavy až k patě, a zase zpátky.

"Budu to brát jako kompliment a budu doufat že bude držet hubu" odpověděl mu s úsměvem Draco a odešel.

Harry pořád stál na místě, opřený o polici. Pořád viděl Dracův výraz při jeho orgasmu. Pořád viděl Dylanův úšklebek když zjistil že je Harry nachytal. Pořád viděl Dylanův výraz když mu Draco řekl že spolu končí. Pořád viděl Draca jak se usmívá. Jak se usmívá na něj.

Harry se po chvíli rozhodl, že už by taky mohl jít. Mia a Ron se po něm budou určitě shánět. Vyšel z knihovny a ještě se porozhlédl kolem, jestli se někdo kouká. Když zjistil, že si každý hledí svého, rozešel se a měl namířeno do pokoje. Měl by být na hodině, ale potřeboval si teď něco srovnat v hlavě. Po cestě se zastavil u Rona a Hermiony, že jim řekne, že dnes bude v pokoji. Měl připravenou výmluvu že je mu zle. Ale když přišel blíž k páru sedícímu na rámu okna, zastavil se. Hermiona seděla a koukala nikam. Asi taky nemá svůj den. Jenže Harrymu přišlo divné, že ignoruje i Rona. Seděla tam jako tělo bez duše, Ron na ni mluvil, opatrně do ní šťouchal prstem, ale Mia nic.

"Ahoj" řekl Harry tak aby ho slyšeli jen Ron a Mia. Ron na něj kývl na náznak pozdravu. Hermiona nic. Harry si tedy sedl vedle Mii a položil ji ruku na stehno. "Mio? Jsi v pořádku? Víš že nám můžeš všechno říct." začal konverzaci Harry.

"Úplně všechno?" vypustila ze sebe po chvíli mlčení Hermiona.

"Samozřejmě" odpověděl pohotově Ron a položil ruku na dívčino druhé stehno. Ale jakmile se ruka nohy dotkla, Hermiona ji odstrčila pryč. Ron se na ni ublíženě podíval, ale dívka mu nevěnovala ani jediný pohled. Harry byl samozřejmě taky zaskočený.

"Rone..." řekla po dlouhé době mlčení Mia a smutně se podívala Ronovi do očí. Na chvíli pohled opět sklopila, ale hned se na Rona opět podívala. "..já už dál nemůžu. Já tě mám ráda. Moc. Ale ne tak moc aby jsme mohli být víc než přátelé. Je mi to moc líto. Ale nechci aby to takhle skončilo. Že můžeme být dál přátelé?"

Ronovi během Hermioniny menšího proslovu začínaly padat neposedné kapičky slané vody z očí. Když Mia skončila, Ron se jen nadechl, setřel slzy, zvedl se a odešel.

Teď začala plakat i Mia. Harry upřímně nevěděl co dělat. Jít za Ronem? Zůstat tu s Miou? Aby u přemýšlení jen tak neseděl, objal Hermionu kolem ramen, Hermiona položila svoji hlavu na Harryho hruď a nechala volnost svým pocitům. Harry mezitím začal prstem vytvářet uklidňující kroužky na dívčině rameni. Tak to vypadá že zůstane tady. Zvedl pohled a zahlédl blonďáka opřeného o zeď naproti přes chodbu. Kolem chodili lidi, Harry viděl Draca jen chvílemi, ale věděl že tam je. Vedle něj stála Pansy a něco povídala. Draco jen stál a s lítostí v očích pozoroval Harryho i Miu.

Omlouvám se za případné chyby a že kapitoly nevychází pravidelně. Nevím jak pravidelně by měly vycházet, takže budou prostě vycházet až je napíšu. :D