We were too young | drrary | cz

8.

Harry se jen usmál a užíval si její přítomnost. Byl za ní vděčný. Co by vlastně bez Hermiony dělal? Vždycky ho vyslechla at se dělo cokoliv. Vždycky tu pro něj byla, je a bude. A proto tu byl, je a bude Harry pro ni...

--

Harry později zašel za Ronem, ale ten ho vykopl. Zřejmě ho bude muset nechat chvilku vychladnout.

Takže šel Harry na oběd. Nepřišla ani Hermiona ani Ron. Seděl tam, přehraboval se v jídle a přemýšlel. Přemýšlel nad tím, jestli spolu s Dracem někdy budou něco víc. I když mu to přišlo absurdní. Jak můžou být něco víc když nejsou ani kamarádi? Harry zvedl pohled ke Zmijozelskému stolu. Draco seděl a taky se přehraboval v jídle. Třeba taky přemýšlel. Nebo prostě neměl hlad. Harry si ho chvíli prohlížel a všímal si každého detailu jeho dokonalého těla. Delších vlasů, které měl od pohledu jemné a spuštěné dolů. Obočí, které měl malinko rozcuchané. Jeho nádherných očí, které byly zahleděny do nikam. Jeho roztomilý nos. A jeho dokonalá ústa, které by chtěl Harry tak moc ochutnat. Jeho velké ramena, které by chtěl Harry tak moc objímat. Jeho hubené ruce, které by chtěl Harry tak moc pohladit. Jeho jemné dlaně, které by chtěl Harry tak moc políbit. Jeho dlouhé prsty, které Harry chtěl mít všude po svém těle.
Z rozplyvaní nad Malfoyem Harryho vytrhl jeho pohled. Harry ten svůj okamžitě sklopil dolů jako by to jídlo co má na talíři bylo to nejzajímavější v místnosti. Jak dlouho na něj takhle koukal?

Později téhož dne Harry šel po chodbě na hodinu a viděl Miu. Asi se rozhodla že nechce meškat. Rozešel se za ní, ale v tu chvíli kolem něj proletěla Pansy. Běžela a smála se. Napálila si to přímo do Hermiony. Harry se lekl. Obě dívky leželi na zemi. Harry jim už chtěl jít na pomoc, ale jakmile se pohnul, tak do něj ze zadu taky někdo vrazil. Ležel na zemi, obličej měl těsně před ní, protože se stihl zachránit rukama, a ten blázen co to do něj narval ležel na něm. Všichni kolem se zastavili a dívali se na ně. Pansy mezitím zvedla Miu a začala se jí omlouvat, bylo vidět že se Hermiona značně červená.

"Kdo to sakra-" řekl Harry a s těmito slovy se z břicha překulil na záda. Zasekl se jakmile zahlédl šedivé oči. Zadíval se do nich a málem se v nich utopil. Draco cítil to stejné. Leželi na sobě, Harry měl ruce podél těla a Draco vedle Harryho hlavy. Ani neví jak dlouho tam na sebe koukali. Pak na Dracovo rameno zaklepal Pansy. Draco začal rychle mrkat a se zmateným pohledem se zvedl a s Pansy se oba ztratili. Ostatní si jich přestali všímat a za Harrym proběhla Hermiona.

"Harry, jsi v pohodě?" s těmito slovy pomáhala Harrymu se zvednout.

"Ne" řekl jen Harry a vyskočil na nohy. "On má dokonalý oči" zašeptal už potišeji.

"A ona jemné ruce" uculila se Mia.

Večer Harry seděl na posteli, usmíval se a koukal na svoje prsty, které různě proplétal mezi sebou. Vzpomínal na dnešní úžasné odpoledne. Byl šťastní že do něj Draco vrazil. Viděl jeho očích něco. Harry teď věděl že ho Draco přestal nesnášet. A nebo, nesnášel ho vlastně někdy? Co když celé ty roky urážek byly jen přetvářka?

děkuju hrozně moc za podporu, protože když vidím že se tento příběh někomu líbí, dává mi to inspiraci na psaní nových kapitol, jste úžasní <3