Zapomnění /BTS/

39.kapitola

Z pohledu Veronicy

Ležela jsem v posteli a přenýšlela nad vším možným.Z mého přemýšlení mě vyrušilo klepání a otevírání dveří.
Někdo vlezl do pokoje a vedle mé hlavy na stoleček něco položil.Potom nic jenom tam stál.

V:"Najednou děláš hodného člověka?"
J:"Snaž.."

V:"Nesnaž se je to zbytečně."

Povzdychl si a mířil směrem ke dveří.
Myslela jsem, že už odejde ale mýlila jsem se.Rychlým krokem se ke mně mířil aniž bych stihla něco udělat povalil mě pod sebe a políbil mě.Polibek byl jiný byl jemný.Spolupracovala jsem poprvé.V hlavě se mi objevila další vzpomínka.

Vpomínka
Šli jsme spolu alejí Sakur.Bylo teplé jarní počasí.Sedli jsme si na lavičku a v tichosti pozorovali okolí.

J:"Líbí se ti tu?"
V:"Ano, je to tu hezké."
J:"Nechceš si dát kávu?"
V:"No, a nebyla by radši zmrzlina?"

Lehce se usmál nad mým dětinským hlasem.Dal mi letmou pusu na čelo.

J:"Co bych pro tebe neudělal beruško."

Konec vzpomínky

Z pohledu Jungkooku před telefonátem

Ráno mi zvonil telefon jak splašený a ještě tak brzo.Telefon jsem nahmatal na stolku a vzal ho do ruky. Po přečtení jména na obrazivce jsem byl hned vzhůru, ani byste nepoznali, že jsem před chvilkou ještě spal.

JK:"Ano?"
J:"Ahoj Jungkookie."
JK:"Ahoj Jimine."

Bylo trapné ticho.Čekal jsem co řekne ale nic.

JK:"No, a co tě napadlo mi zavolat?"
J:"To nemůžu mému kámošovi zavolat a zeptat se jak se má?"
JK:"Po víc jak měsíci se ozvat?"
J:"Někteří volají i po roce."
JK:"Nevím co zkoušíš, když oba víme, jak to je, že ty voláš, jenom když něco potřebuješ. Tak o co jde?
J:"No, jak se to vezme..."
JK:"Já mám času dost."
J:"Ale slíbíš mi jednu věc, že si to necháš pro sebe."
JK:"Dobře."
J:"Veronica..."
JK:"Co s ní?"
J:"Je hledaná policii."
JK:"Jo to vím no, jeden den šla normálně do školy a druhý den ji nebylo."
J:"No, vím."
JK:"A co to má s ní společného?"

Musel jsem hrát blbého jinak by dostal strach a nic neřekl.

J:"Tak trochu mám s tím něco společného."
JK:"Co?Ty víš, kdo ji unesl?"

Jungkookie jsi dobrý herec, musím tě pochválit.

J:"Právě to je to nejhorší,že to vím."
JK:*Fakt?!A proč jsi to nenahlásil."
J:"Protože jsem měl a mám strach."
JK:"Proč?"
J:"Protože právě s tou osobou voláš ."
JK:"Co?!Proč?!"
J:"Jsi jediný, kdo to ví a nechci to řešit přes telefon. Můžeme se sejít, ale slib mi,že mě nepráskneš. Prosím, věřím ti."
JK:"Dobře."
J:"Sejdeme se dneska u večerky, kde jsme chodili kupovat Mochi."
JK:"Okey v kolik?"
J:"V 21:00?"
JK:"Dobře, budu tam."
J:"Díky moc, tak zatím."
JK:"Zatím."
__________________🌼__________________
Ahojte sluníčka❤
Omlouvám se,že dlouho nebyla kapitola ale nebyl čas a další věci..
Ale co je nejdůležitější,že tahle kna má 3k přečtení je to neuvěřitelné a já vám moc děkuju❤😍😱😭