Zapomnění /BTS/

35.kapitola

Z pohledu Veronicy

J:"Já.."
V:"Děláš si srandu ze mě?"
J:"Kdybych si dělal srandu vypadalo by to jinak."
V:"Okamžitě to polož nebo to radši vyhoď.Uvědomuješ si,že jsi mě znásilňoval zdrogovaný!Co když dostanu nějakou nemoc!Hrabe ti."
J:"Už ses vyřvala?"
V:"Vyhoď to."
J:"A co když ne?"
V:"Říkám ti vyhoď to!"
J:"Ne"
V:"Fajn..."

Přišla jsem k němu a z ruky mu vzala injekci.

V:"Pokuď ji nevyhodíš a nezbavíš se ji, tak si taky píchnu."
J:"Nemůžeš, nejsi na to zvyklá a nechtěj skončit závislá."
V:"No pokuď to vyhodíš, tak se nemusím stát závislák."
J:"Veronico!Prosím dej mi to..."
V:"Ne."
J:"Dej mi to já to potřebuju."
V:"A pak kdo tu je závislý."

Naháněl mě po bytě.Stála jsem na balkóně a injekční stříkačku držela ve vzduchu z balkónu.Zastavil se u dveří balkónu a se strachem sledoval injekční stříkačku.

J:"Prosím dej mi to potřebuju to jinak se zblázním."
V:"Ne Jimine, tohle není dobrý. Chápeš to můžeš se i zabít, když si toho dáš moc nebo můžeš něco dostat."
J:"Vím co dělám."
V:"Víš, ale i přes to v tom pokračuješ."

Nachvíli bylo ticho ani jeden nepromluvil.

V:"Dám ti to pod jednou podmínkou."
J:"No?"
V:"Pustíš mě a už se nikdy neukážeš, protože mě to už fakt nebaví Jimine. Myslíš jenom na sebe a děláš si se mnou co chceš. Znásilníš mě kolikrát chceš, zbiješ mě, kdy se ti zachce a vězníš mě u sebe."

Díval se na mě nečitelným pohledem.
Zase byl potichu nic neřekl.

J:"Vyhoď to."
V:"Co?"
J:"Vyhoď to z toho balkónu."

Otočil se a odešel ven.Injekční stříkačku jsem vzala a schovala ji někam kde ji nenajde.Nebylo by dobré to házet z balkónu ještě si to někde vezme.

Po dlouhé době jsem byla úplně sama v celém bytě.Nikdo tu nebyl jenom já, tak proč toho nevyužít.Šla jsem do kuchyně se podívat jestli není něco k jídlu, co si budeme říkat posledni dobou jsem toho moc nesnědla.Otevřela jsem ledničku a konečně se na mě usmálo štěstí. Lednička byla plná.Napadlo mě, že bych si mohla uvařit něco k jídlu, aspoň na chvilku se odreaguju.Udělala jsem si čínu s nudlema, tu jsem dlouho neměla.Sedla jsem si ke stolu a začala jíst své jídlo.

Pamatuju si, že vždy jak jsem vařila čínu s mamkou,  tak jsme si všichni sedli ke stolu a společne jedli a říkali si nějaké historky a smály se.S mámou jsem neměla zrovna růžový vztah jako máma s dcerou, ale i tak se našly chvilky, které byli příjemné.Nikdy bych nečekala, že to řeknu ale chybí mi.Chybí mi i táta a Kristine s ní jsem si naposled psala v den než mě unesl.Chybí mi ty její perverzní řečičky a to jak svléká kluky pohledem.Pabo moje.Tak moc mi všichni chybí.

Po líci mi tekly slzy a já se je snažila utírat rukou, ale bylo mi to na nic.Chtěla jsem si dojít pro kapesník, ale narazila jsem do něčí hrudě.Od koho jiného mohla být než od Jimina.

V:"Promiň nechtěla jsem."

Chtěla jsem ho obejít, ale chytl mě za ruku a stáhl mě k němu do náruče. Jeho ruce se obmotaly kolem mého pasu.Já jenom stála jako tvrde Y. To mě rozplakalo ještě víc. Objetí jsem nedostala už dlouho od nikoho.
__________________🌼__________________
Hi guys🖤
Vím dlouho jsem nic nenapsala ale připadá mi,že vaše aktivita je strašně slabá a připadá mi jakoby vás kniha už nebavila.