Zapomnění /BTS/

34.kapitola

Z pohledu Kristine
Večer jsem si objednala čínu domů a pohodlně si sedla do postele s jídlem a dívala na seriál.I přes to, kolik mi je, let se divám na seriál Jessie.Věk je jenom číslo.Po čase jsem začala u toho bulet.Bylo mi líto, že všichni jsou tam po spolu, usmívají se a já místo toho abych zažívala něco podobného tak tu truchlím sama.Jako na zavolanou někdo zazvonil u dveří. Své slzičky mého vlkého "trápení" jsem utřela, aby nešlo nic poznat a šla jsem ke dveřím.

K:"Už jdu!"

Ten co je za dveřma je fakt nedočkavý.
Otevřela jsem dveře.

K:"Co ty tu..."

Ani jsem to nestihla doříct a už šel dovnitř jakoby nic.

K:"Tady asi někdo neví, co je to slušnost."

Zavřela jsem dveře a šla za ním.

K:"Co tu děláš?A za druhé příště se zeptej jestli můžeš dovnitř."

Podíval se na mě pohledem"Vážně?"

K:"Už promluvíš nebo...."

Šel ke mně rychlým krokem a políbil mě. Spolupracovala jsem byla bych blbá kdybych ne. Pak jsem se odtáhla.

K:"Tohle je odpověď?"
Jk:"Promiň co se stalo u Sugy, ale prostě jsem na nervy z toho všeho..."
K:"Ty si myslíš, že já ne měla jsem v plánu úplně něco jiného a ne řešit, že tvůj úžasný kamarád je psychopat a unesl Veronicu."
Jk:"Já vím a omlouvám se ti."
K:"Ty nemůžeš za to, že ji unesl."
Jk:"Ale i tak mě to mrzí, že si nemůžeš plnit sny."
K:"Na plnění snů mám ještě čas."

Na to se jenom usmál a pohladil mě po líčku.Pak se na mě podíval naštvaným pohledem.

K:"Co je?"
Jk:"Ty sis ještě nenašla byt?Pořád budeš bydlet na ubytovně?"
K:"A co mám dělat? Nemám čas si něco najít za dobrou cenu."
Jk:"Tak pojď ke mě."
K:"Ne, jsi blázen? Chci sve soukromí."
Jk:"To chceš říct, že nechceš sdílet jeden pokoj s přítelem?!"

Dělal zraněného.Počkat co s přítelem?!

K:"S jakým přítelem?"
Jk:"Vidís tu někoho jiného?"
K:"Počkat co?Ty chceš?"

Prstem jsem ukázala na něho a na mě. Jako odpověď jsem dostala polibek a přikývnutí.

Jk:"Pokuď teda chceš. A pokuď ne tak.."

Chtěl odejít.Než stačil udělat krok chytla jsem ho za ruku a přitáhla si ho do polibku.

K:"Budu ráda."

Z naší romantické chvilky nás vyrušil zvonek.

K:"To si děláte prdel. Ten zvonek si vybere vždy správnou chvíli."
Jk:"Objednal jsem pizzu."
K:"Tak to je něco jiného."

Jako malá jsem běžela pro pizzu.
Z dálky jsem slyšela jak se mi zase směje Jungkook.Z pohledu Kristine
Večer jsem si objednala čínu domů a pohodlně si sedla do postele s jídlem a dívala na seriál.I přes to, kolik mi je, let se divám na seriál Jessie.Věk je jenom číslo.Po čase jsem začala u toho bulet.Bylo mi líto, že všichni jsou tam po spolu, usmívají se a já místo toho abych zažívala něco podobného tak tu truchlím sama.Jako na zavolanou někdo zazvonil u dveří. Své slzičky mého vlkého "trápení" jsem utřela, aby nešlo nic poznat a šla jsem ke dveřím.

K:"Už jdu!"

Ten co je za dveřma je fakt nedočkavý.
Otevřela jsem dveře.

K:"Co ty tu..."

Ani jsem to nestihla doříct a už šel dovnitř jakoby nic.

K:"Tady asi někdo neví, co je to slušnost."

Zavřela jsem dveře a šla za ním.

K:"Co tu děláš?A za druhé příště se zeptej jestli můžeš dovnitř."

Podíval se na mě pohledem"Vážně?"

K:"Už promluvíš nebo...."

Šel ke mně rychlým krokem a políbil mě. Spolupracovala jsem byla bych blbá kdybych ne. Pak jsem se odtáhla.

K:"Tohle je odpověď?"
Jk:"Promiň co se stalo u Sugy, ale prostě jsem na nervy z toho všeho..."
K:"Ty si myslíš, že já ne měla jsem v plánu úplně něco jiného a ne řešit, že tvůj úžasný kamarád je psychopat a unesl Veronicu."
Jk:"Já vím a omlouvám se ti."
K:"Ty nemůžeš za to, že ji unesl."
Jk:"Ale i tak mě to mrzí, že si nemůžeš plnit sny."
K:"Na plnění snů mám ještě čas."

Na to se jenom usmál a pohladil mě po líčku.Pak se na mě podíval naštvaným pohledem.

K:"Co je?"
Jk:"Ty sis ještě nenašla byt?Pořád budeš bydlet na ubytovně?"
K:"A co mám dělat? Nemám čas si něco najít za dobrou cenu."
Jk:"Tak pojď ke mě."
K:"Ne, jsi blázen? Chci sve soukromí."
Jk:"To chceš říct, že nechceš sdílet jeden pokoj s přítelem?!"

Dělal zraněného.Počkat co s přítelem?!

K:"S jakým přítelem?"
Jk:"Vidís tu někoho jiného?"
K:"Počkat co?Ty chceš?"

Prstem jsem ukázala na něho a na mě. Jako odpověď jsem dostala polibek a přikývnutí.

Jk:"Pokuď teda chceš. A pokuď ne tak.."

Chtěl odejít.Než stačil udělat krok chytla jsem ho za ruku a přitáhla si ho do polibku.

K:"Budu ráda."

Z naší romantické chvilky nás vyrušil zvonek.

K:"To si děláte prdel. Ten zvonek si vybere vždy správnou chvíli."
Jk:"Objednal jsem pizzu."
K:"Tak to je něco jiného."

Jako malá jsem běžela pro pizzu.
Z dálky jsem slyšela jak se mi zase směje Jungkook.
__________________🌼__________________
🖤Hi guys🖤
Pondělní kapitolka.Jak užíváte prázdniny?