Zapomnění /BTS/

24.kapitola

Z pohledu KEKE
Zkoušela jsem se dovolat Veronice jestli nemá u sebe mobil, bohužel marně. jenom to zvonilo.V Koreji jsem teprve 2 dny a už teď toho trošku lituju.Vím je to ode mne hnusné, ale je to tak.Je mi líto, že nemůžu obejmout mou kamarádku a smát se s ní každé kravině. Z mého přemýšlení mě vyrušilo klepání.

K:"Ano?Už jdu."

Na mé překvapení tam stála osoba, kterou bych nečekala, že příjde.

K:"Jungkooku?Co ty tu?"
JK:"Můžu dál?"
K:"Jo jasně, pojd dál."
JK:"Děkuji."

Spolu jsme si sedli do obýváku

K:"Stalo se něco?"
JK:"Zkoušel jsem se dostat do pokoje od Jimina.Měl zamknuté dveře a to není u něho zvykem."
K:A zkoušel jsi klepat, jestli se někdo neozve?"
JK:"Ano, nikdo se neozval."
K:"To je divné...a viděl jsi ho nebo mluvil jsi s ním teď někdy?"
JK:"Naposledy před tím než ji unesl jinak ne."
K:"Víš, mě to celé nebere do hlavy jsem z toho zmatená..nemůžu pochopit proč ji unesl."
JK:"Protože ji asi miluje."
K:"A to se v dnešní době řeší tak, že někoho unese?Nevím jak vy tady si vyznávate lásku, ale u nás je to trošku jinak neříkám, že my jsme na tom v Česku nejlíp, ale pořád lepší jak únos."
JK:"Taky bych to jinak vyřešil, ale on je prostě...on."
K:"Už mi fakt prasknou nervy. Místo toho abych byla v klidu, tak musím se strachovat o svou kámošku, která je někde zavřená s nějakým debilem. Z hotelu se budu stěhovat na ubytovnu místo toho, abych bydlela v pohodlném bytě...až potkám toho debila tak ho vlastnoručně rozkopu, protože všechno pokazil."

On seděl na gauči a pozoroval mě jak chodím po místnosti tam a zpátky. Ruce jsem měla sevřené v pěstích. Chtělo se mi plakat, protože tohhle dobou bych byla s Veronicou a dělaly hovadiny. Když jsem se chtěla zase vrátit na místo, kde jsem před chvilkou byla, zastavily mě silné paže a obmotaly se mi kolem pasu.

JK:"Přísahám, že ji najdeme a bude v pořádku. Slibuju ti to."
K:"Strašně se bojím. Klidně bych mu dala všechny mé peníze, jenom aby ji pustil a nechal na pokoji."
JK:"Já vím."

Chvílku jsme stalý v objetí, aspoň něco bylo za tu celou dobu co tu jsem uklidňující, ale jako vždy tu musel být někdo kdo to překazí. Zvonek u dveří.

K:"Jdu tám!"

Šla jsem ke dveřím a otevřela je.

P:"Dobrý den jste Kim Kristine?"
K:"Ano..stalo se něco?"
P:"Jsme státní policie a řešíme případ stracené Veronicy Pszotové znáte ji?"
JK:"Kristine kdo to je?"

Jungkook přišel za mnou ke dveřím.

JK:"Dobrý den"
K:"Jungkooku to je státní policie řeší případ stracené Veronicy."
JK:"Aha a máte už něco jestli se můžu zeptat?"
P:"Zatím ne, proto tu jsme, jestli nevíte co se ji mohlo stát."
K:"Noo.."
JK:"Nevíme, ale kdyby jsme něco zjistili dáme vám vědět."
P:"Dobře."
K:"Nashledanou."
P:"Nashledanou."

Po zavření dveří za mnou Jungkook už nebyl.  Byl zase v obýváku.

K:"Co to bylo?"
JK:"Co tím myslíš?"
K:"Proč jsi jim lhal?"
JK:"Nelhal."
K:"Ne vůbec, proč jsi jim neřekl nebo mě aspoň nenechal doříct ,že víme, že ji unesl Jimin."
JK:"Nevíme to na 100% "
K:"Tím chceš říct co?!"
JK:"Nic už půjdu...Ahoj."

Už jsem jenom slyšela třísknout dveře.
__________________🌼__________________
👑Hi guys👑
Nová kapitola je na světě.