Trvalo nám hodinu knihy zařadit do polic. Pak už nemluvil vůbec, byl potichu a ani se na mě nepodíval. Ne, že by mi to vadilo, ale trochu pozornosti by neušlo. Když jsme odcházeli, tak šel vedle mě potichu, ani slůvko ze sebe nevydal. Znervozňovalo mě to. Před školou jsme se rozloučili. Hned šel ke svému autu. Chtěla jsem jít směr domů, ale zastavilo mě před školou auto.
Ji: "Ahoj nechceš svést domů? V: "Dobrý, ne děkuji. Myslím, že to dojdu, nemám to daleko." Ji: "Myslíš, že jsem nějaký uchylak nebo tak?"
Začal se smát. Ten smích mi dal trošku naději, že teda nemusí být úchyl.
V: "Tak jo."
Nasedla jsem to auta. Zeptal se mě kde bydlím, řekla jsem mu adresu a on si ji dal do navigace.
Ji: "Takže Veronico, kolik ti je let?" V: "19" Ji: "Páni typoval bych tě více." V: "Děkuji" Ji: "Řekni mi něco o sobě, jaká je Veronica?" V: "No, neřekla bych, že jsem zajímavá, ale když vás to zajímá." Ji: Můžeš mi tykat jsem Jimin." V: "Tak jo Jimine, když tě to zajímá. No.. tak ráda maluji, i když mi to nejde, ale snažím se zlepšovat, jsem přátelská podle toho jestli osobě sednu nebo ne. Jinak nevím, co jiného bych měla o sobě říct." Ji: "Máš sourozence?" V: "Ano mám starší sestru."
pořád se jenom usmíval, když jsem mluvila, bylo to milé. Necítila jsem se tak moc nervózní. Ji: "Jsme tady. V: "Děkuj za odvoz Jimine." Ji: "To já děkuji, že jsem tě mohl svést. Já Vím, že je to brzo, ale napadlo, jestli bys nechtěla třeba zajít ven."
Nevěděla jsem co mu mám na to říct. Zaskočilo mě to. Neznám ho. Měla bych říct nějakou smysluplnou větu, abych mu vyjádřila, že ne ale něco mi říká, že bych mu mohla říct ano.
V: "Ano moc ráda."
Hoppla! Dieses Bild entspricht nicht unseren inhaltlichen Richtlinien. Um mit dem Veröffentlichen fortfahren zu können, entferne es bitte oder lade ein anderes Bild hoch.
___________________🌼_________________ 💫Hi guys💫 Tak vydávámještě jednu kapitolu.Doufám,že se líbí.🖤💖
