Zajatci lži

Kapitola LXVI

"Otče..." špitla dívka její hlas se zachvěl.

"Překvapená?" ušklíbl se král a Xavijovi vedle ní věnoval sotva jeden velmi jedovatý pohled. Mísil se v něm odpor smíchaný se znechucením a nesouhlasem. 

"Popravdě ani moc ne. Jenom jsem si přála, abys nás našel o něco později nebo nejlépe vůbec," přiznala dívka, protože jí bylo jasné, že králi nemá cenu lhát. Zvlášť v jejich současné situaci. Elfka udělala půl kroku dopředu a částečně svým tělem zakryla svého druha. Doufala, že v případě nouze nebo nějaké ostřejší výměny názorů by se zentijský panovník mohl držet alespoň trochu zpátky. Sice to není moc pravděpodobné, ale možná, že nyní už dostane rozum. Měli bychom zkusit vyjednávat. Naše pozice není dobrá, ale už teď nás vlastně zahnal do kouta, uvažovala a na jejím čele se objevilo několik vrásek. 

To bude k ničemu. Už jsi s ním zkoušela mluvit mnohokrát, ale stejně tě nikdy nevyslyšel.
A podotýkám, že už jsi byla i v mnohem lepší vyjednávací pozici, pronesl hlas v mysli mladé Návi. L'argas za jejími zády se netrpělivě zavrtěl a dal tím jasně najevo, že se mu toto majetnické gesto moc nezamlouvá. Ano chtěla ho ochránit, ale obvykle to byl on, kdo měl v jejich vztahu navrch a určoval pravidla hry. To on měl ochraňovat svou družku nikoli naopak. 

Ano, ale tentokrát by nás mohl vyslyšet. Nikdo na něj neútočí. V podstatě tu bude mít rozhodující slovo. Možná, že právě tohle by nám mohlo pomoci, naléhala elfka na svého partnera a koutkem oka po něm pokukovala. Princ se tvářil zamyšleně a v jeho obličeji byla vepsána únava. Tělo se mu lehce chvělo, ale ani tyto slabé vibrace neunikly pátravým očím zentijského vládce. Z postoje Xavijského generála se vytratila jeho dřívější sebejistota a nadhled. Bylo evidentní, že nemá daleko ke kolapsu a všichni tři to věděli. 

Teď tě nějak nechápu, povzdechl si černovlasý Xavij a byl by pokračoval. Tok jeho myšlenek však přerušil Rai'lior, který zpovzdálí přihlížel rozhovoru beze slov, který mezi sebou oba milenci vedli. 

"Nechtěli byste si to vyřešit později? Obávám se totiž, že nyní musíme rozhodnout o tom, jak s vámi naložíme. Víte děcka, vůbec se mi nelíbí, jaký mi tu děláte zmatek," pronesl blahosklonně král a nevěřícně zakroutil hlavou. Jeho vystupování působilo až teatrálně a Ray'lith měla co dělat, aby se ovládla. Nechtěla ani pomyslet na to, co by se stalo, kdyby mu tu jednu vrazila. 

"Za ten zmatek bych se i omluvila, jelikož nic takového nebylo v plánu, ale přesto nelituji. Přestože mě mrzí, jakým způsobem jsme to provedli, musela jsem se k L'argasovi nějak dostat. Doufám, že ti to stačí jako důkaz toho, že se nikdy nevzdám svého partnera. Je mi jedno, co všechno uděláš, abys nás rozdělil. Nikdy se ti to nepovede," prohlásila bělovláska a hrdě se vypjala. Na důkaz jejích slov si s Laseem propletla prsty ještě pevněji než předtím. 

"A já se nikdy nenechám odtrhnout od Vaší dcery. Nikdy jsem nechtěl, aby to dopadlo takhle. Upřímně lituji toho, že jsem se kdy podílel na jakékoli konfrontaci s vaším národem.
Dřív mi to přišlo přirozené, neznal jsem nic jiného, ale jednoho dne jsem potkal ženu, která změnila můj pohled na svět. Změnila mě. Tou bytostí není nikdo jiný, než Ray'lith Draksior. Ona má dar, najít v ostatních to dobré, tak vás prosím, vyslechněte si to, co vám chce říct," řekl elf upřel na krále oči. Nevěřil, že by jeho slova mohla obměkčit někoho, jako je Zentijský král, ale stejně doufal.

"Za normálních okolností bych ti nevěřil ani co by se za nehet vešlo, chlapče, ale budiž. Znám její matku i její další předky, proto mě to ani v nejmenším nepřekvapuje. Nelíbí se mi, co tu vy dva naznačujete a i když si myslím, že to nemá smysl, vyslechnu vás. Je očividné, že ve vašem současném stavu odtud nedokážete ani utéct, natož se se mnou měřit.
Tak spusťte, dokud mám dobrou náladu," ušklíbl se král.