Zajatci lži

Kapitola XLIX

Ahojky tak kapitola je tu. A ano, nestíhám. Omlouvám se, ale asi si budete muset počkat. Už dělám maturitní věci do noci a nestíhám psát jako dřív. Pokusím s to stíhat dvakrát do týdne, ale nic není jisté.

"Neboj se, spolu to zvládneme," snažila se jí alespoň trochu uklidnit Al a přitáhla si jí do svého hřejivého objetí. Ještě chvíli tam tak spolu seděly a po chvíli se Ray pustila do dalšího vyprávění.

Uvelebily se pohodlněji a povídaly si velmi dlouho. Probraly všechno, co je jenom napadlo. Ray se ptala a Al jí odpovídala, jak nejlépe uměla. Potom zase Ray vyprávěla a Al poslouchala. Nepřerušovala jí otázkami a snažila se jí co nejlépe porozumět. Společně plánovaly a Ray si byla čím dál víc jistá, že se na ní může spolehnout. Nacházela v ní oporu prakticky v jakékoli situaci. Ať už jí něco nešlo, nebo nechápala historické souvislosti, její kamarádka jí dokázala pomoci. Bylo to neuvěřitelné, ale díky její podpoře se dokázala už za čtyřicet osm hodin chovat jako Zenti, aniž by se musela příliš snažit. Jako by jí to všechno přirozeně přešlo do krve za těch pár hodin, co spolu mohly nerušeně hovořit.

"Ray!" zakřičel za ní nějaký mužský hlas. Dívka nadskočila a málem si do klína zvrhla polévku, která zrovna stála před ní na stole.

"Co jsem zase provedla?" zamručela si pro sebe. Hlavou jí zrovna běhaly myšlenky na osvobození L'argase. Už byla pevně rozhodnutá, že se opět vydá na cestu a nedá si pokoj, dokud ho nenajde. I kdyby měla obrátit vzhůru nohama celý svět. Nic jiného jí totiž nezbývalo. 

"Zatím ještě nic, ale určitě něco plánuješ," zazubil se na ní nově příchozí L'sat. 

"Co bych asi tak měla plánovat?" protočila očima dívka a podívala se na svého učitele. 

"No, já nevím, ale určitě by to bylo něco naprosto ztřeštěného," smál se. 

"Jak se opovažuješ mě podezřívat z něčeho takového? Já a cokoli ztřeštěného? Nikdy jsem si nemyslela, že bys mě mohl nařknout z něčeho podobného," hrála dívka uraženou. Dívala se na něj a v očích jí tančily pobavené jiskřičky. 

"Mám už s tebou své zkušenosti, proto se oprávněně obávám, že něco chystáš. Máš v očích ten nebezpečný zamyšlený výraz a je evidentní, že se trápíš. Něco ti neustále vrtá hlavou," zkonstatoval a dívka jen udiveně nadzvedla obočí. 

"Vypadáš jako někdo, kdo chce zanedlouho odejít. Už jsem pár takových viděl, ale Ray, stále na to nejsi připravená. Sice se dokážeš chovat jako my v normálním životě, ale v krizových situacích se pořád ještě chováš jako Xávi. Jednáš impulzivně a na vlastní pěst. Nespolupracuješ ve skupině. Ne tak, jako my. Chováš se moc jako individualita a máš v sobě  tu jejich xavijskou pýchu. Musíš si na to dávat pozor, jinak by tě někdo mohl začít podezírat. Už takhle hrozí, že tě král v nejbližší době označí za hrozbu a my ostatní tě budeme muset dopravit ke tvému otci, ať už budeme nebo nebudeme chtít," naléhal na ní.

"A právě proto bych měla raději odejít. Pokud tu zůstanu, budete o mě muset podat hlášení a ty opět upadneš v nemilost. Už takhle se na tebe můj otec určitě zlobí. A to skoro nic neví," povzdechla si Ray'lith. "Ne L'sate, do tohohle tě už nemohu zatahovat. 

"Ano, ale co kdybys narazila na Xavije? Vím, že s Drápem by to pro tebe nebylo nic těžkého, ale bohužel i pro něj existují jisté hranice. Hvězdný meč ho dokáže zadržet a také vysát jeho energii. Sice ne úplně všechnu, ale ani tak to pro draka není nic příjemného. Bojím se, abys někde nenarazila na jejich krále nebo na nositele meče. To už bychom ti nedokázali pomoci," vyjel na ní světlovlasý elf a jeho oči zlostně zaplály.