Zajatci lži

~Kapiola LIV~

Ten pohled se mu zaryl do duše tak hluboko, že se ho už nikdy nedokázal zbavit. Vypadalo to, jako by to byla její poslední hodinka. Bledá pokožka kontrastovala s několika indigovými skvrnami, které měla na oblečení. Co bych dal za to, kdybych se jí mohl alespoň dotknout, pomyslel si elf a snažil se na sobě nedat nic znát. Nechtěl, aby na něm bylo poznat, jak moc ho mrzí to, co vidí. Bál se o tu, kterou miloval víc, než kohokoli předtím. Ano, sice už Ray'lith viděl i v horším stavu, ale tohle bylo přece jen jiné. Vnitřnosti se mu samými obavami svíraly a veškerá jeho energie se přímo chvěla. Tento stav neznal. Nikdy předtím nic podobného nezažil. Jako návaly chladu ho svíraly pocity čiré hrůzy. Možná, že jeho síla věděla něco víc než on sám. Tu a tam se to stávalo. Xavij o tom slyšel jen z vyprávění několika zasloužilých veteránů, kteří si ještě pamatovali ty dny, kdy oni sami ještě žili na Zemi.

Na chvilku se mu ulevilo. Možná to bylo tím, že na moment pocítil Ray'inu přítomnost, ale netrvalo to moc dlouho. "Jak jí mám pomoci? Chtěli jste, abych jí dal energii, to samozřejmě rád udělám, ale co když ji nepřijme?" ptal se Lasee.

"Jinou možnost nemáme. Pokud by se ani tohle nepovedlo, museli bychom jí probudit. Vůbec to není snadné a ke všemu by to mohlo velmi vážně ohrozit její zdraví. Bohové vědí, že už teď to je dost špatné," ozval se z kouta tichý povzdech. Černovlasý se podíval tím směrem a spatřil jediného elfa, který mu tady věřil.

"Ó, jaké to překvapení, sám princ nás poctil svou přítomností. Je mi velkou ctí, ale asi se ti nepokloním, Zentiji. Bylo by to pod mou úroveň," ušklíbl se L'argas a jeho tvář zkřivil nehezký úšklebek. Zničehonic s ním něco praštilo o nedalekou zeď. Generál Xavijské armády se nestihl ani pořádně rozkoukat a už ležel na zemi a z nosu mu kapala modrá krev.

"Je nějaký drzý, nezdá se ti Dot'rathe? Asi ho ještě nikdo nepoučil o pravidlech slušného chování," ozval se další hlas.

"To vskutku ne. Asi bychom tento nedostatek měli napravit," zatvářil se zadumaně nejstarší elf. L'argas jen otráveně protočil oči a pomalu se snažil postavit na nohy. Úkol to byl poměrně obtížný, jelikož mu v pohybu bránily jeho spoutané ruce.

"Na to zatím nemáme čas. Má dcera je důležitější než nějaký drzý xavijský fracek. Takže, pokud Ray'lith opravdu věří, že jí pomůže, tak ať to tedy zkusí. Už nám stejně nic jiného nezbývá. Od nikoho jiného energii nepřijme a my přece nechceme, aby zemřela. Potřebujeme jí mít na své straně," zkonstatoval prostě a zhnuseně se zahleděl na zajatce před sebou. Krátce kývl na stráž, která vězně hlídala. Dva Zentijové ani na chvíli nezaváhali, popadli černovlasého za ramena a vedli ho k lůžku. Těsně před ním se zastavili, aby mu sňali pouta a pak hned kousek poodstoupili.

"Víš co máš dělat, ty špíno, tak sebou pohni" odfrkl si král a jeho pohled směřoval k nehybné bělovlásce, která ležela na posteli.

"Nejsem hloupý ani neschopný," ohradil se princ a nehezky se na krále zamračil. Hned však odvrátil zrak a začal se věnovat Ray, která doopravdy potřebovala pomoc. Opatrně ji vzal za ruku. Byla studená jako led a ani se nepohnula. Síla, která jí kolovala žilami, by normálně nestačila ani na zvednutí skleničky, ale i ta trocha zatím držela elfku při životě. L'argasovi to přišlo velmi podivné. Nikdy neslyšel, že by se někdo takhle vyčerpal. Nechápal, co jeho družku mohlo donutit takto zasáhnout do svého těla. Byl si totiž jistý, že tak natvrdlého otce neměla, aby jí způsobil tohle. Ano, nemusel odhadnut svou sílu, ale až tak? To přeci není možné. Musí v tom být i něco jiného? napadlo ho, ale to už do dívky opatrně pumpoval svou na zcela stejnou energii. Nejednalo se o nic těžkého. Nenarazil na žádnou bariéru, která by mu snad bránila předávání Síly. Takže nakonec měli pravdu, jedině ode mě byla ochotna přijmout pomoc, napadlo elfa a jeho rty se zvlnily v náznaku lehkého úsměvu. Pokračoval v předávání až do té doby, dokud si nebyl stoprocentně jistý, že jeho spřízněná duše bude v pořádku. Musel se několikrát přemlouvat, aby nedal Ray'lith víc energie než si mohl bezpečně dovolit. Jenže to by ho odtud nejspíš museli odnášet a to tedy opravdu nechtěl. Zároveň si nebyl úplně jistý, co by to s jejím tělem mohlo udělat.