Zajatci lži

Kapitola XXXII

Ahoj, dneska vydávám o něco dříve, jelikož jsem jsem unavená po svém maturáku, který se vážně vyvedl. A dneska jdu na další a večer bych vám to vydat nestlihla. Tak snad kapitolu všichni objevíte a bude se vám líbit :)

Hned na to se elfka pustila do vyprávění svého příběhu a drak bez jediného přerušení se zatajeným dechem naslouchal.

Když skončila, bylo chvíli ticho. Ani jeden z nich nevěděl jak začít. Nakonec mlčení prolomil Adrasiel. Upřel na ni své velké zářící oči a položil jí přesně tu otázku, kterou si už několikrát položila sama.
Ray, ale co tvůj otec? Copak si myslíš, že tě nenajde? Nedokážeš se před ním skrývat moc dlouho Ray. Dříve nebo později tě vypátrá. Sice to tak na první pohled nevypadá, ale má své špehy po celé Zemi. Jsou na mnoha místech a hledají tě. Všichni jsme pocítili tu náhlou změnu v množství energie, když jsi opět vstoupila na planetu. Poslední z našeho královského rodu unikl ze zajetí a vrátil se do naší společnosti. To zaznamenali všichni. Není tu nikdo, kdo by o tobě nevěděl. Ray, ať už jsi teď kdekoli, během několika dnů tě najdou. Sice mezi sebou nemáme bojovat, ale to je nezastaví. Mají rozkaz přivést tě domů za každou cenu a slovo krále má mnohem větší váhu, než to tvé. Mám o tebe strach. Musím tě požádat, abys přede mou nemluvila o žádných svých plánech ani o místech, kam se chystáš. Leda bys chtěla, abych tam letěl za tebou, nebo aby tě našli. Moje matka nade mnou má velkou moc. Funguje to mezi námi stejně, jako u vás. Když mi něco rozkáže, nedokážu její vůli odporovat, zesmutněl a uniklo mu tiché nespokojené zamručení.

Myslíš, že to bude tak hrozné? Vždyť je evidentní, že s nimi mluvit nechci. Tak proč mě nenechají na pokoji? zaúpěla Ray'lith v duchu a ztrápeně se podívala na svého Ochránce. 

Jsi královského rodu. Chtějí tě mít pod kontrolou a také nemohou dovolit, aby tě opět zajali Xavijové. I my známe to proroctví. V Zentijských a Xavijských rodech se Proroci rodí shodně. Pokud se jasnozřivý jedinec objeví v jednom rodě, objeví se i v druhém. Je tak již po generace zajištěna rovnováha. Nikdo neví, proč to tak je a kde se to vzalo, ale začalo se tomu říkat dar od našich stvořitelů. 

Takže i oni si myslí, že bych zrovna já a L'argas..., nedokončila větu a obezřetně se podívala po svém otci. Sice dobře věděla, že odposlouchávat duševní konverzaci mezi Ochráncem a jeho pánem je takřka nemožné, ale to "takřka" jí poměrně děsilo. Král měl mnoho pravomocí a různých schopností a dívce bylo jasné, že je všechny nezná snad ani o sám. 

Jsi můj milovaný dráček, že ano?  Zeptala se a pohladila ho po jeho sametovém čumáku. 

To víš, že jsem. Proč se ptáš? zajímal se drak.

Ráda bych teď někoho zkontaktovala ale nevím, jestli se ti to bude líbit, svěřila se elfka a rozpačitě sklopila oči k zemi.

Myslíš Silarii? To mi asi nijak vadit nebude, řekl a podíval se vesele na svou paní. V jeho očích tančily pobavené jiskřičky, které byly pro draky příznačné. Jejich vědoucí pohledy udivovaly elfy už po staletí a nejspíše i dál udivovat budou. 

Já jsem si myslela, že jsou vaše rody na nože? Jak to, že ti to najednou nebude vadit? Nechápala dívka a zvědavě se na něj podívala. 

Naši páni, které milujeme na celém světě nejvíc, jsou spřízněné duše. Myslíš si, že bychom se v takové situaci mohli nenávidět? Oba jsme jiného druhu a proto spolu  nemůžeme být, ale v ten moment, kdy jste se poprvé propojili vy dva i my jsme byli svým způsobem spojeni. Budou z nás dobří přátelé se společným cílem a sám se musím přiznat, že jsem si jí docela oblíbil. Je vynalézavá a chytrá. Nechová se arogantně, jak jsem čekal a mám ten dojem, že nebudeme mít sebemenší problém spolu v budoucnu dobře vycházet, pochlubil se drak a drcnul do Ray svou obrovitou hlavou.