Zajatci lži

Kapitola CXI

L'argas se objevil v rozvalinách malého hradu nad malebným italským městečkem. Okolí bylo zalité sluncem, na jihu se třpytila hladina jezera jako roztavené stříbro a na nebi neplul ani jediný mráček. Ale jedna věc tu mladému princi chyběla. Jeho družka. Ray'lith měla zpoždění, což u ní nebývalo zvykem. Vždy byla dochvilná nebo se o to alespoň snažila. Na vše se díval skrz sklo na své helmě. Nejraději by si ji ani nebral, ale Xavijové stále drželi svou totožnost v tajnosti před lidskými bytostmi. Sice tu bylo i pár výjimek, někteří lidé o nich věděli,  všichni však byli buď pod zámkem nebo mrtví.

Alespoň si na chvíli odpočinu. Nikdo mě nekybicuje a hlavně nemusím vyplňovat ty proklaté spisy, zamyslel se elf a nadále se kochal nádherným výhledem. Sice byl stále ve střehu, ale i tak si dovolil alespoň teď soustředit pozornost jinam.

Po patnácti minutách se ozvalo velmi ticht a nenápadné plop. Lasee si nebyl jistý, zda se nejednalo jen o výplod jeho fantasie.

Hned na to se zpoza protější zdi ozvalo rozladěné zamručení. Vždyť já už jdu. Nepotřebuju dostat další elektrický šok. Jeden mi bohatě stačil a když už se s váma dvěma tahám, mohli byste být od té lásky a přestat si na všechno stěžovat. Taky tu nikomu nenadávám do slepic, i kdž bych určitě mohla..., zaslechl elf vnitřní hlas své partnerky.

Slepic? Řekla jsi slepic ty zentijská... holko! Ještě jí neni ani tisíc let a už si na mě vyskakuje! To si to necháš jen tak líbit Falquaii? Myslela jsem si, že máš úroveň..., ozval se prokazatelně ženský a poněkud naštvaný hlas.

Mlč už. Štveš mě, dopověděl třetí hlas, který elf taktéž okamžitě poznal.

„Lasee?" zavolal rayin hlas a přesně v ten moment se dívka vynořila zpoza rohu. Na sobě měla své bílé brnění s několika bílými růžky na okrajích helmy. Princ jí sice do tváře neviděl, ale její Sio by poznal kdekoli a nejen to její. Na dívčiných zádech se v závěsu houpala hůl, která se sice drakovu tělu podobala, ale on to nebyl. Kov, který tvořil jeho ostří se chtivě zaleskl a kámen vsazený uvnitř modře zářil. Tato zbraň rozhodně vypadala mnohem nebezpečněji než Dráp, který v sobě ukrýval Prvního draka.

„Jsem tady," odpověděl své družce elf a došel k ní. Oba dva se chvilku jen navzájem měřili. Sice ve svých zbrojích chodili často, ale helmy obvykle nechávali ve svých pokojích.

„Asi půjdeme že? Nemá cenu, aby nás tu ještě spatřili nějasí lidé," zkonstatovala Ray a Lasee asi až nyní všiml jejího robotického hlasu.

„Ano," pokýval hlavou a nabíd jí svou ruku.

Dívka ji bez jakéhokoli dalšího zaváhání přijala a propletla si s ním prsty.

„X'nire, prosím dva k transportu," pronesl vrchní generál když  pomocí myšlenek aktivoval spojení s mateřskou lodí.

„Za deset jednotek budete přeneseni, můj pane," ozval se mladíkův hlas. Ray se na svého druha podívala a stiskla mu ruku pevněji. L'argas si byl dobře vědom toho, že se jí z tohoto druhu cestování někdy nedělalo dobře. Proto jí sevření slabě opětoval a hned na to je opět pohltil paprsek světla.

„Nemám to ráda. Vážně nesnášim tenhle druh přepravy," mrmlala Ray, která se opírala o kolena a její tvář byla mnohem bledší než obvykle. Až nyní si elf stihl všimnout helmy, která se již skládala po stranách zbroje na krku dokud s ní bezezbytku nesplynula.

„Jsi hrozná citlivka Draksior," zasmál hlas zdejšího krále.

„Tentokrát jsem si jistá, že se mi stoprocentně nezdáš," zamručela nespkojeně elfa když se narovnávala. Vzhledem k tomu, že se jí povedlo udržest obsah svého žaludku na místě, slavila malé vítězství. Ovšem všechno by šlo lépe bez všetečných připomínek xavijského vládce.