Zajatci lži

~Kapitola LII~

Další den. Nových dvacet čtyři hodin v téhle mrňavé díře a další zpropadený výslech. Král, tedy jestli se tomu tak dá vůbec říkat... Sakra, už zase mluvím z cesty. Měl bych spíš relaxovat, takhle se tedy nikam nedostanu, pomyslel si elf s černými vlasy a rozhlédl se kolem sebe. Malá cela, ve které byl už poměrně dlouho zavřený, vypadala skoro stejně jako ta, v níž on sám donedávna držel na xavijské lodi uvězněné Zetije. Skleněné stěny, které ho připravily o jakýkoli náznak soukromí, mu poskytovaly pohled na další podobně uvězněné Xavije. Jen s tím rozdílem, že oni se těch stěn mohli alespoň dotknout. On ne. Evidentně se ho tu báli natolik, že musel neustále nosit obojek s omezovačem proudění Sia a do stěn jeho cely byl neustále veden poměrně silný elektrický proud.

"Ach jo, tak tohle je k ničemu. Jednou, až se mi ten panák dostane pod ruku, tak dostane takovou, že vezme druhou o zeď," mručel si pro sebe naštvaně a kriticky pohlédl na svůj odraz v lesklém povrchu vězení. Na dlouhé zcuchané vlasy a unavený výraz ve tváři. Dokonce i jeho oblečení neslo stopy po posledním výslechu. Na původně šedé tunice měl nyní skvrny od modré krve.

"Mluvil jsi o někom konkrétním Xaviji?" ozvalo se ode dveří. Když se L'argas otočil, spatřil černovlasého mladíka v modrém splývavém hávu. Na hlavě měl jemně zdobenou stříbrnou korunu, která se od té královy s několika ostny výrazně lišila. Princ se na vězně sice mračil, ale v jeho pohledu se daly dobře rozeznat i rošťácké jiskřičky.

"Nikoli. Jak bych mohl?" zakroutil Lasee hlavou a kysele se ušklíbl.

"Raději se ptám. Každopádně v tuto chvíli spolu můžeme mluvit narovinu. Trochu jsem přesměroval stráže a vyřadil kamery," poznamenal An'dreth a jakoby pro sebe se trochu usmál.

"Říkal jsem si, proč jsi najednou tak veselý," poznamenal Xavij a podíval se na jediného Zentije, který se tu k němu choval alespoň trochu přátelsky. Nenaléhal, nevyhrožoval, dokonce z něj ani nemámil žádné informace. Jenom se prostě choval přátelsky a tu a tam mu donesl vodu nebo jídlo navíc.

"Slyšel ji už o ní něco? zajímal se ihned L'argas a tázavě se podíval na prince. Byli si v jistém ohledu trochu podobní. Dokonce byli i skoro stejně staří. Možná proto si dokázali celkem bez problémů porozumět.

"Bohužel ano. To je také jeden z důvodů proč jsem vlastně tady. Otec na Ray před asi čtvrt hodinou vyhlásil oficiální hon. Bohužel ve svém proslovu úmyslně zmínil tebe. Věděl, že se bude dívat a chtěl jí vylákat z úkrytu. A to se mu taky povedlo. Rychle se navlékl do zbroje a vydal se za ní. Je to pár minut, co odešel. Nemohu tě sice dostat ven, ale bojím se, že to nedopadne dobře. Možná budeme potřebovat tvoji pomoc," povzdechl si Andy a dlaněmi si unaveně přejel přes obličej.

"Nějak nechápu. Ray je dost silná, proč by to mělo dopadnout špatně?" vyptával se L'argas a jeho srdce najednou začala bít rychleji. Měl o Ray strach a jeho jediný zdejší přítel najednou vypadal, jako hromádka neštěstí.

"Ty ho vůbec neznáš. Je sice lékař, ale možná i proto umí bojovat víc než dobře. Učil ho Dot'ath osobně a své umění pečlivě piloval víc než dva tisíce let. Jeho úroveň je oproti té naší diametrálně odlišná. A aby toho nebylo málo, je pán Hvězdného meče. Jediné zbraně, která dokáže zastavit moc Prvního draka.

" Aha. To jsem nevěděl. Tak to je hodně zlé, ale stále nechápu, co s tím mám společného já?" divil se Xavij.

"Používá tě jako vábničku. Jsi jeho trumf. Návnada, na kterou se Ray spolehlivě chytí. Pokud má moje sestra nějakou slabinu, pak jsi to právě ty. Snaží se jí vyprovokovat všemi možnými způsoby a jen čeká, až udělá chybu. Potom by jí mohl chytit a získal by tak najednou vládkyni Drápu i prince Xavijů. Mám ale strach, že se Ray rozhodně nemá v úmyslu jen tak lehce vzdát. Jak ji znám, ona to neudělá. Pokud ho ale vytočí, dokázal by jí velmi ublížit bez ohledu na to, že je jeho dcera. Sám moc dobře víš, že od její přeměny ještě neuplynula dost dlouhá doba. Její tělo ještě stále není tak odolné, jak by u dospělého Zentije mělo být. Mám strach, že jí něco udělá. Že neodhadne svou vlastní sílu a vážně jí zraní," vysvětloval princ a podíval se na vězně. Dobře věděl, že za normálních okolností by se nejspíš moc nemuseli, ale Ray z nich udělala nedobrovolné spojence. Navzdory okolnostem se dokázali spřátelit, protože ona jim dala naději v lepší budoucnost.