Zajatci lži

~Kapiola LIV~

"To už stačí," ozval se naštvaný hlas vedle něj a Dot'rath strhl stranou L'argasovu ruku. Ten se zapotácel, jelikož nebyl připravený na narušení svého osobního prostoru ani na zjištění, kolik jeho energie za tak krátkou chvíli zmizelo. Únava na něj dolehla prakticky okamžitě. Připadal si, jako by na něj někdo hodil těžkou přikrývku, která sice vůbec nehřeje, ale o to více ho tíží na hrudi. Měl pocit, že se každou chvíli začne dusit, protože její tíha mu z těla vymáčkla i poslední zbytek vzduchu. Doufal, že to na něm nebude moc poznat. Ještě by toho někdo mohl chtít využít a rovnou by ho vzali do výslechové místnosti.

"Nechápu vás. Na jednu stranu chcete, abych jí pomohl, ale potom mě hned zase odstrkujete. Nemá to logiku, ale co jiného bych od vás mohl čekat, že?" povzdechl si elf a nechápavě zakroutil hlavou. Měl toho tak akorát dost.

"A co sis myslel? Že tě tu necháme volně běhat jak se ti zlíbí? Tak to ses šeredně spletl chlapečku. Konečně taky vidíš, jaké to je, sledovat vše zpoza mříží," uchechtl se král a naštvaně si mladšího elfa změřil.

"Pokud vím, o běhání jsem nic neříkal. Ray jsem pomohl, jelikož jí mám rád a ani jeden z vás tomu nedokázal zabránit. Štve vás to? Mě by to štvalo taky, ale víte co? Je mi to jedno. To, že má Ray'lith arogantního otce víme už dlouho, ale nechápu proč jí neustále házíte klacky pod nohy. Má právo, určit si svůj vlastní osud. Bez ohledu na vás. Má svoji hlavu a pokud nejste úplně nemožní, budete to respektovat," zakřičel na ně L'argas.

"Říkáš, že mám nechat svoji dceru, aby se zapletla s tebou? Tak to ani náhodou. Jen ji musím dopřát trochu času aby to pochopila. To s její pomocí opět získáme svou dřívější velikost a sílu," stál si za svým Rai'lior.

"A její názor tě ani trochu nezajímá? Jak potom můžeš být králem? Ano, jednotlivci musí přinášet oběti společnosti, ale to neznamená, že jí můžeš zakázat milovat. Nezapomínej na to, že její spřízněná duše stojí výš než kdokoli jiný," pohodil hlavou Lasee.

"Ty nejsi žádná její spřízněná duše. Tomu nikdy neuvěřím," vybuchl Dot'rath a už sahal po meči. V jeho očích se zrcadlil vztek a ničím neředěná zloba.

"Klid místokrali," mírnil ho dívčin otec. "Ještě ho budeme potřebovat. Když nám nedá informace, dalo by se za něj třeba alespoň požadovat výkupné. Ta tvoje tvrdá hlava, oddělená od těla, by byla sice pěkná dekorace, ale ve své podstatě by nám to bylo úplně k ničemu," povzdechl si král a bylo vidět, že se mu to vůbec neříká lehko.

"Máš pravdu. Omlouvám se, prolévat svou vlastní krev by bylo barbarství. Nejsme přeci jako oni," podotkl nejstarší a kývl hlavou ke Xavijovi.

Sám jsi Xavij ty tisíciletá vykopávko, napadlo L'argase, ale to už ho jeho ochranka opět popadla za ramena a postrkovala ho ven z místnosti. Vzpouzel se, kopal kolem sebe a snažil se jim vytrhnout, ale jediné, čeho docílil, byly další šrámy a rány do břicha
V posledních okamžicích se ještě stihl ohlédnout k posteli, kde ležela jeho milovaná a spatřil jak otevřela oči a zahleděla se na něj. Vypadala unaveně a strhaně. Na ten jediný okamžik jako by se v jejích zelenomodrých očích vystřídalo mnoho pocitů od radosti a strachu až po úlevu. Úsměv, který mu věnovala sice nebyl tak radostný a veselý jako obvykle, ale byl tam.

Miluju tě, zaznělo mu v hlavě její hlas ta zřetelně, jakoby stála přímo vedle něj, ještě než ho stihli vyvést z místnosti.

Já tebe, má lásko, zavolal na ní v duchu, ale odpovědi se mu už nedostalo.

Potom už jeho tělo vypovědělo službu. Nebýt jeho věznitelů, kteří ho drželi, aby se opět o něco nepokusil, jistojistě by skončil na zemi. Ani nepostřehl, jak se to stalo, ale dva Zentijové ho ihned podepřeli. Zbytek cesty měl jako v mlze. Vnímal jen pravidelné pohupování a tichý hovor stráže.

"Nechápu, proč to náš pán dělá. Ano je to Xavij, ale evidentně nám nechce ublížit. Většinou i spolupracuje," pronesl jeden z dvojice, který ho podpíral. Nejspíš si mysleli, že je v bezvědomí.

"Oni nás také zavřeli. Prý byl dokonce jeden z těch, co to naplánovali. Ale je pravda, že takové zacházení si nezaslouží. Vždyť pomohl princezně a vypadá to, že mu na ní doopravdy záleží," podotkl ten druhý.

"Král se v poslední době hodně změnil, to se musí nechat. Ale na druhou stranu, divíte se mu? Odstřihli ho od jeho dcer, když jim bylo jen sedm. Musel jim vymazat vzpomínky a vlastně jim tím zkazil dětství. Chápu, že nesnese představu, že by byla princezna zrovna s ním. To je ale jeho osobní problém. Tenhle Xavij nám chtěl evidentně pomoct. Kdyby se dostal k moci, mohlo být všechno jinak. Teď je na trůně jeho bratr. S tím se už vůbec nedohodneme. A ke všemu, myslím si, že pokud mu na slečně Ray'lith skutečně záleží, měl by to král nechat být. Jediným cílem je tohle všechno jednou pro vždy ukončit. Už jsem unavený tím věčným bojem. Chci zase normálně žít. Jen si sednout a dívat se na hvězdy, létat na dracích aniž bych se musel bát. Však mě chápete ne?" Pronesl smutným hlasem další strážce.

"Samozřejmě, my všichni chceme mír, ale král pořád rozdmýchává spory a my s tím nic neuděláme. Musíme ho poslouchat. Teď mě tak napadá, nemůže nás třeba slyšet?" pronesl ten první a L'argas cítil, jak kývl hlavou směrem k němu.

"Ne, vždyť ani nejde sám. Dneska vydal tolik energie, že já bych měl co dělat, abych jí nasbíral za týden," poznamenal někdo další. V ten moment L'argas ucítil, jak se skupina zastavila. Hned nato zaslechl tiché zabzučení, jak někdo vypnul bariéru jeho cely.

Lasee očekával, že s ním vejdou do jeho dočasného útočiště a hodí ho na zem. To se ale nestalo. Elfové, kteří ho celou dobu vláčeli jak pytel, vešli do cely a opatrně ho položili na zem. Chvíli byl schopen rozeznat jen šustění látky, když v tom mu někdo nadzvedl hlavu a dal mu pod ní měkkou látku. Působilo to jako složený plášť nebo deka.

"Děkuji ti za Ray'lith," ozvalo se mu u ucha. L'argas už neměl sílu otevřít oči, ale podvědomě tušil, že to byl An'dreth.

Potom v cele osaměl. Ani to netrvalo moc dlouho a propadl se do hlubokého spánku.