Tam, kde je bolest normální

Hurikán

,,Jdeme pryč, pojď.'' Čapnul mě za ruku a táhl pryč svižným krokem. Radostně jsem ho následovala, protože v tu chvíli byl pro mě princem na bílém koni, který mě zachránil z nesnází.

,,Ne tak rychle, bráško. Já bych si chtěl ještě chvíli pokecat.'' Z oprýskané vyhořelé bytovky stojící naproti nám vystoupil Anthony. Jeden z nejzlejších a nejhnusnějších kluků, které jsem kdy měla šanci poznat. Párkrát jsme se spolu už setkali a nedávno, když jsem byla u Pabla doma, jsem měla tu čest s ním vézt i dost nepříjemný rozhovor. Nesnášela jsem ho hned z několika důvodů. První z nich byl, že tyranizoval Pabla. Dále, že ubližoval Elmě, že mu to všechno procházelo a že to byl jednoduše hajzl, kterého jsem nedokázala vystát.

,,Kurva, Anthony, já myslel, že my dva jsme si už dávno kvit. Grover to za nás vyřešil. Srát mě můžeš klidně doma, ale teď na to fakt nemám náladu.'' Pablo naštvaně kráčel pryč a táhl mě za sebou, ale z bytovky vyšli další tři kluci, kteří ho donutili se zastavit. Znala jsem je jen matně od vidění a ještě z Elmina i Pablova vyprávění. Byli to Anthonyho nejlepší kamarádi, kteří těm mým zavařovali život.

Pablo ztuhl a strčil mě za sebe, jako by mě snad jeho štíhlé tělo mohlo ochránit před těmi nasvalenými idioty. Nikdy jsem nepatřila mezi strašpytle a s oblibou se dívala po nocích na horory a vrhala se do tmavých koutů, když nikdo další neměl odvahu, ale tentokrát mi strach prostupoval celým trupem a já se nemohla pohnout.

,,No právě, kapitola Grover. Mám takový pocit, že ta z mojí strany není stále ještě vyřešená. Ten kluk se umí sakra prát a upřímně nemám potřebu si tu černou gorilu znepřátelit, ani nikdo tady,'' ušklíbl se Anthony a ohlédl se na své přívržence, kteří se sborově zasmáli. ,,Ale ty se prát neumíš a hádám, že ani ta holka ne, z čehož vyplývá, že pomstít se jen tobě na mně nezanechá žádnou újmu. Pochybuju, že bys šel brečet k tatínkovi, kterej má stejnak radši mě.'' Přistoupil k nám blíž a oba si nás prohlížel s širokým úsměvem. Byl o dost menší než Pablo, ale ta obrovská sebejistota z něj dělala o metr vyššího člověka. Moc dobře věděl, že jakmile zmíní před Pablem jejich otce, vyvede ho tím z míry, protože jak sám řekl, pan Gal měl v oblibě spíše svého nevlastního syna. Přála bych mu, aby na vlastní oči viděl, co za osobu si přivedl do domu.

,,Nebuď srab, ty hajzle. Stejnak by se to naši dozvěděli a tvoje pověst hodnýho chlapečka by šla do prdele. Ale fajn. Klidně se do mě pusť. Klidně. Zmlať si mě do bezvědomí a já neceknu, ale jenom pod podmínkou, že ona bude moct jít, jasný?'' Pablo se nad něj povýšil, načež Anthony zavrtěl pobaveně hlavou a nic si z náhlé průbojnosti svého soka nedělal.

,,Ty seš takovej naivní moula, Pablo. Proč si asi myslíš, že jsme ji sem přivedli, co? Vím, jak moc ji máš rád, a co si budeme, ubližovat jenom tobě mi holt ke spokojenosti nestačí.'' Slizkým pohledem se na mě ten malý zmetek podíval a já se ještě víc natiskla k Pablovi, který mě svíral tak pevně, že mi na těle zůstávaly otisky jeho prstů.

,,Na to zapomeň, kurva. I kdybych měl tady na místě chcípnout, jí se nedotkneš!'' zařval Pablo překvapivě děsivým tónem, až sebou cukl i Anthony, ale pak jen smířlivě pokýval hlavou, jako by s tím předem počítal.

,,Možná máš pravdu, se mnou bys potyčku nejspíš vyhrál, ale na moje přátele seš už krátkej, bratříčku.'' Ukázal na partu těch zbabělců za sebou a já myslela, že se každou chvíli rozbrečím. Byla jsem pitomá. Tak strašně pitomá. Kdybych občas přemýšlela a pozastavovala se nad riziky, která mohou při nepozornosti v životě každého nastat, teď se tohle všechno nedělo.

,,Uteč, Leno,'' nakázal mi šeptem Pablo a jeho stisk povolil. Anthony byl otočený čelem ke své partičce a já měla tak padesáti procentní šanci, že mě nikdo z těch jeho poskoků nechytí. ,,Prosím. Nezabije mě, neboj. To by si nedovolil. Budu v pohodě. Tak zdrhni.'' Poslechla jsem jeho naléhavý tón a co mi síly stačily, jsem začala zdrhat. Bohužel to, že jsem nebyla fandou do sportu, se na mně muselo nějak podepsat, a bylo proto nemožné zdrhnout všem těm klukům. Možná Anthonymu bych ještě utekla, ale Kevin byl jako Tarzan. Rychlý, hbitý a hlavně silný. Popadl mě, přehodil přes rameno a běžel se mnou bez jediné známky námahy zpátky. Křičela jsem a brečela a Pablo sprostě nadával na účet všech, co tu s námi momentálně byli. Dokonce volal ze zoufalosti o pomoc, ale rychle ho umlčeli tím, že jej shodili na zem a začali do něj surově kopat a mlátit.