Saving Angel (fan fiction with Louis Tomlinson)

- část 91.

„Jo, máš pravdu. Choval ses jako ten největší idiot na světě,“ zašeptala jsem a polibek mu vrátila. „Ne, taky se ti omlouvám. Je zbytečný, abychom se spolu hádali. Už kvůli tomu, že máme Tommyho,“ pousmála jsem se nazpátky a pevně ho objala trupu, jak jsem to dělala, než jsem večer usnula.

„A kvůli tomu, že se už za tři dny vezmeme. Nemůžeme se hádat už teď před svatbou,“ zesílil sílu ve svých paží kolem mého těla a já se cítila víc, než příjemně.

„Máš pravdu,“ přitakala jsem a zároveň vydechla úlevou. Sice mě to pořád bolelo, všechno, co mi včera a ještě před chvilkou řekl, ale aspoň, že tak. Tohle už je jenom detail.

„Víš, moc ti to sluší,“ zašeptal mi do ucha a jemně mi z krku stáhl šátek, kterým jsem si zakrývala tak barevnou kůži na krku, za kterou by se nemusel stydět ani exotický papoušek. Doslova mi svítil všemi možnými odstíny fialových, modrých a i narůžovělých. Louis, když to viděl, jenom vykulil oči a pootevřel pusu v údivu. Takhle nějak jsem se tvářila já, když jsem to uviděla po ránu v zrcadle. Nebyly to takové ty drobné cucfleky jen tak někde. Tyhle barvy jsem měla po skoro celé jeho délce. „Co se ti…?,“ nedokázal ani položit celou otázku a šokovaně na to zíral.

„Co myslíš?,“ usmála jsem se slabě a vzala si svůj šátek zpátky, abych si ho naaranžovala zpátky kolem krku. „Ale s tím si nedělej starost. I když to muselo skončit dřív,… byla to snad ta nejlepší noc v mém životě,“ zašeptala jsem blízko jeho ucha a pak se kousla do spodního rtu, až se Louis usmál.

„Můžeme si to zopakovat večer,“ usmál se potěšně a ruce mi přesunul na boky, za které si mě přitáhl blíž k sobě, „a to se vším všudy…“

„No by bylo hrozně moc fajn,“ usmála jsem se blízko jeho obličeje a pak mu ruce přesunula na jeho obličej. „Ale nevím, do kolika tu dneska u nás bude Amber. Budeme se spolu učit a ráda bych ji ukázala Tommyho. Takže to bude muset trochu počkat,“ usmála jsem se slabě a odtáhla se od něho, abych se na něho omluvně podívala. „Ale teď… teď už budu muset běžet,“ ztratila jsem najednou výraz, protože jsem se bála jeho reakce.

„Jo, jasně. Vždyť já vím. Já už musím přece taky jít,“ pousmál se a políbil mě na tvář. Přikývla jsem na souhlas a vyšla před ním z naší ložnice. „Ehm… miláčku?,“ oslovil mě váhavě a já k němu překvapeně otočila aspoň hlavou, protože mě jeho hlas opět dokázal lehce znepokojit.

„Ano?,“ čekala jsem, co z něho vyleze a ze židle si vzala slabý sáčko, které jsem si oblékla na bílou halenku.

„Není ta sukně příliš krátká?,“ zasmál se a vzal si ze stolu autosedačku i s Tommym, který už v ní spokojeně spinkal.

„Myslím, že ani moc ne. Ale co myslíš ty?,“ pozlobila jsem ho a když jsem si na černé silonky obula černé baleríny, zavrtěla jsem se před ním pánví.

„Možná jenom trošku,“ políbil mě na tvář. „Víš, co? Dneska tě radši hodím do školy, aby někdo ještě neměl chutě,“ zasmál se a vzal mě za ruku, směrem ke svému autu.

…………………………………

„Jé, ahoj, Stello,“ pozdravil mě někdo a ten někdo mě rychle doháněl. Přehodila jsem si všechny vlasy na pravé rameno a snažila se dělat, že se to netýká mě. „Stello, hledal jsem tě,“ doběhl mě ten někdo a já si byl jistý, že už vím, kdo to je. Neochotně jsem hlavu otočila k dotyčnýmu a vynutila si ten nejvíce falešný úsměv, který jsem svedla.

„Ahoj, Darrene. Co potřebuješ?,“ snažila jsem se schovat skřípání zubů, ale moc mi to nešlo. Vadilo mi, jak se po nás dívá tolik lidí a rozhodně mi to moc nepřidávalo na dobrý pocit.

„Nic. Dobře, tak něco teda jo. Chci tě o něco poprosit,“ usmál se sladce a naklonil hlavu k jednomu ramenu. Postavil se přede mě a tím zastavil mou rychlou chůzi po chodbě. Nervózně jsem se podívala kolem sebe a začala si hrát s vlasy.

„Jo? A co pro tebe můžu udělat?,“ zeptala jsem se a snažila se neznít moc otráveně.

„Já věděl, že mě nenecháš ve štychu,“ usmál se a než jsem se nadála, vtiskl mi letmý polibek na tvář, „po přednášce přijď za mnou. Promluvíme si o tom.“

Děkuju lidi. Opravdu. Myslím, že víc k tomu říkat už nemusím. To číslo, které každou chvilku roste,… vážně, jak je možné, že Saving Angel má tolik přečtení? Tolik votes? A tolik krásných komentářů? :O Já opravdu nevím, jak je možné, že jsem natrefila na tak úžasné čtenáře?! :´)) Love you, guys :)

Lucka :) 

PS: Není tajemstvím, a všichni to určitě taky víte, že se blíží konec. Nevím kolik, takových minimálně deset dílů bude... spíš víc, nedokážu to ukončit xD každopádně Vám chci jenom říct, že už mám rozmyšlený nový příběh, opět s Louisem. Už mám udělaný i cover a musím uznat, že se na to psaní už moc těším :) jsem zvědavá, jestli se Vám bude líbit aspoň trošku :3 u příští části, a to možná už zítra, Vám - když budete chtít - napíšu víc drobností :)