Saving Angel (fan fiction with Louis Tomlinson)

- část 51.

Ahoj, tentokrát trochu netradičně (a to nemluvím jenom o tom, že Vám zprávu píšu na začátek, a ne na konec). To, co je na této části netradiční je to, že to nevypráví ani Stella a ani Louis, jako vždycky, ale tentokrát jsem to nechala vyprávět Nialla a Toma (bratra Stelly). Proč? Na to je jednoduchá odpověď. Protože se Louis a Stella opravdu rozešli a jediné, co by dokázali vyprávět by bylo to, jak strašně to zvorali, jak je to hrozný, jak je to... A právě proto jsem Vás chtěla podobně traumatizujícího vypravování ušetřit a nechala jsem to na Nialla a Toma, což doufám, že Vám nebude vadit a do komentářů mi napíšete, co na to říkáte :) A musela jsem přeskočit celý měsíc (nebojte, nic převratného se tam určitě nedělo, probíhalo to prakticky stejně, jako právě dneska :D).

 No, každopádně doufám, že se Vám díl bude líbit :) Muselo to tak být (myslím teď ten rozchod Stelly a Louise), OPRAVDU, protože kdyby to tak nebylo, nemohlo by se tam stát to, co plánuju na příští nebo přes příští díl :D... No, každopádně... pěkné čtení!!! :D

Lucka :)

NIALL:

Už to trvalo víc jak měsíc... Co že se u ns vlastně dělo? Vůbec nic. A právě to bylo vysloveně na cvokhouse. To strašný ticho... V tomto bytě jsme nyní bydleli opravdu jenom tři. Louis, Harry a já. Liam se přestěhoval k Danielle, Zayn začal bydlet u Perrie,... a tak vůbec. A jak Harry sám říkal, nedalo se to tu pomalu vydržet. Občas to bylo tak hrozný, že se i Harry sbalil a šel sám do klubu. Jenom aby se zbavil té strašné atmosféry, která tady vládla, a nechal mě s Louisem samotnýho. Kdyby aspoň pořád nežvanil o tom, jak to všechno podělal! Jedno odpoledne strávené s ním a člověk je opravdu na nejlepší cestě k cvokařovi nebo aspoň do lékárny pro prášky na uklidnění. No... při nejlepším aspoň k pořádné flašce něčeho tvrdého a, pokud možno, i dvojitého. 

A byl tu zase ten den, kdy jsem byl s Louisem sám doma. A opět se opakovala ta stejná rutina. Louis seděl v rohu svého pokoje, do kterého dopadalo minimum světla, s flaškou tequily vedle sebe a s posledním svetrem, který jsem tu omylem zapomněl Stelle sbalit a odvést k ní na kolej, kde si ho ode mě vyzvedla. Samozřejmě... zase to zůstalo na mě. A když pro mě bylo těžké říct ji, navždy poslední, "ahoj", jak se asi musí cítit Louis? Hlavně, že jsou všichni chytří! Jenom čas zahojí všechny rány..., radil Louisovi každý. Ale aby si s ním sedl a začal s ním mluvit o jakékoliv kravině, to ne. Tak je ale pravda, že Louis k sobě nechtěl pustit nikoho, kromě nás a navíc... začít s ním o něčem mluvit bylo dost obtížné, protože z každého tématu se vyklubalo velké téma "Stella". Grrr... opravdu se už hodně těším na zítřek, až s Louisem bude Harry.

"Zničil jsem všechno... úplně všechno!," mrmlal Louis už poloopile do stvetru, který patřil Stelle, který měl přehozený přes kolena. Ne, prosím! Aspoň dneska mě ušetřete!

"Louisi... nic jsi nezničil," utěšoval jsem ho, i když se mi slova trošku příčila v puse. Přece jenom si za to trošku mohl. Ale už jsem to uměl dobře zahrát, protože jsem to říkal prakticky každý den. "Já vím, že se teď cítíš hrozně, ale ono to bude všechno opět v pořádku. Věř mi," objal jsem ho kolem ramen a snažil se ho uklidnit slovy, které tu opakuju jako kolovrat už tolikátý den. Ale i mně zněla má vlastní slova dost nedůvěryhodně.

"Nialle... víš, jak zpíváme písničku "Half a Heart"? Něco v tom smyslu, že po rozchodu se svou láskou máš jenom půl srdce?," zeptal se a svůj zlomený pohled upřel na mě, až mi z toho zamrazilo. Rychle jsem němě přikývl na souhlas a čekal, co z něho vypadne. "Tak tomu nevěř...! Nechybí mi půlka srdce... <<škyt>>... Ona mi ho vyrvala celý z hrudi, víš? Její poslední slova se mi tak moc zaryla do paměti, že... že už se jich nikdy nezbavím... A nejhorší je, že... že se s tím už nic nedá dělat, protože už je na to hooodně pozdě," natáhl slovo "hodně" do několika slabik a hned po svých slovech se hořce usmál. Naklonil se pro láhev a plnými doušky vypil skoro celou láhev tequily, která byla ještě před chvilkou poloplná, aby zahnal svůj žal.