Saving Angel (fan fiction with Louis Tomlinson)

- část 3.

LOUIS:

„Promiň, zlato, opravdu to nebylo schválně," omluvil jsem se znovu, neboť brunetka stojící naproti mně se zrovna dvakrát netvářila, že by mi to chtěla uvěřit. Vypadala dokonce trochu naštvaně. Co jsem provedl tentokrát - rozcuchal jsem ji? Rozevřel jsem náruč, abych si ji do ní přitáhl, a ona po chvíli přemítání ke mně opravdu blíž přišla. Sebejistě se postavila proti mně, s obočím lehce zvednutým, ale nakonec mě objala kolem ramen. „Chyběla jsi mi, opravdu," ujišťoval jsem ji a věnoval ji lehký polibek na tvář.

„To i ty mně," zašeptala mi do ucha, k němuž se přitulila, zatímco naše objetí dokonale obalil její silný parfém. Po tomhle se mi stýskalo, i když nahlas jsem to pomalu nemohl přiznat - El na to úplně nebyla. Možná by to vzala jako kompliment, ale asi by ji to moc nepotěšilo. Jednoduše by to přešla tím stylem, že si dělám srandu a hned potom by mou pozornost odvedla zase jiným směrem - kterým by chtěla jenom ona.

„Měla jsi za mnou přijet" připomenul jsem ji a lehce ji pohladil po tváři, zatímco druhou dlaní ji hladil po zádech - přesněji po bavlněné látce jejího trička. „Měl jsem pro tebe několikrát koupenou letenku, nemusela ses o nic starat. Stačilo se jenom dostat na letiště a nastoupit na palubu letadla. Ale ty jsi místo toho nechala všechny letenky propadnout," zašeptal jsem ji do ucha a ze všech sil se snažil, aby to neznělo moc vyčítavě. I když na druhou stranu mě to docela podstatně štvalo. Tolik jsem si přál vidět ji co nejdřív!

„Nezačínej s tím zase," zasyčela, což byl okamžitý konec naší malé romantické chvilky. Zbrkle se ode mě rychle odtáhla a relativně nakvašenou chůzí se vydala do mého pokoje. Tak aspoň to nechce řešit před všemi kluky! „Už tolikrát jsem se ti snažila vysvětlit, že se nemůžu jen tak na několik týdnů utrhnout ze školy a pak to všechno dohánět, a tys mi říkal, že to chápeš. Tak proč mi to i přesto vyčítáš v tu nejméně vhodnou chvíli...?" hučela i přesto neoblomně a já se náhle zarazil. Tak si vůbec říkám, jestli ji vůbec chci následovat a dál mluvit na toto téma.

„To vypadá na nepříjemný rozhovor," konstatoval Liam soucitně, když se zrovna nachomýtl po mém boku a zadumaně koukal směrem, kde před malým okamžikem zmizela. I on tu pobíhal po obýváku a snažil se splnit všechna Sophiina přání - jen aby ji viděl sto procentně šťastnou. Jenomže ona za ním aspoň na tři týdny přijela a nenechala ho tam celé dlouhé měsíce jenom s bandou čtyř pitomců!

„Mám chuť zmizet dřív, než k tomu dojde," zatoužil jsem upřímně a hlasitě si povzdychl. Tak ať to máme co nejdříve za sebou.

„Louisi?" zdálo se mi na chvíli, že se na mě usmálo štěstí a tento nepříjemný rozhovor jednoduše odsunu na někdy, až bude v lepším rozpoložení. A až naše setkání začne jinak, než praštěním polštářem po hlavě. Otočil jsem se tedy s příliš viditelnou radostí za sebe a tam uviděl... Harryho? Že by si u mě chtěl vyžehlit ten 'vroubek' s telefonátem? „Nezapomeň, že po každé hádce přijde na řadu usmiřovací sex," mrkl na mě, za což bych ho nejradši propleskl.

„Díky, to je něco, co teď skutečně potřebuju vědět," zašklebil jsem se a neochotně vešel za ní, do svého pokoje. Není čas před tím utíkat. Stejně by mě to dohonilo - s mým štěstím dřív, než ostatní. „El, zlato, nezlob se na mě tak," přisedl jsem si k ní na postel, zatímco ona svůj pohled upírala do mobilu, do něhož něco ťukala, „jenom jsem ti to musel říct. Už jenom proto, že jsi mi tolik chyběla." Políbil jsem ji něžně na odhalené rameno, když vedle mě seděla v její - trochu neforemné - halence, kterou jsem od srdce nenáviděl. Blbě se ji rozepínala!