Celý dlouhý večer se mi zdálo o ukolébavce, kterou mi rodiče zpívali, když jsem byla dítě. Byla to indiánská píseň. Ukolébavka, kterou jsem slýchala každou noc v mém dětství. Noc, co noc...
Spinkej, můj maličký, máš v očích hvězdičky,
dám ti je do vlasů, tak usínej, tak usínej.
Ho ho Watanay, ho ho Watanay,
ho ho Watanay, kiokena, kiokena.
Sladkou vůni nese ti noční motýl z paseky,
vánek ho kolíbá, už nezpívá, už nezpívá.
Ho ho Watanay, ho ho Watanay,
ho ho Watanay, kiokena, kiokena.
V lukách to zavoní, rád jezdíš na koni,
má barvu havraní, jak uhání, jak uhání.
Ho ho Watanay, ho ho Watanay,
ho ho Watanay, kiokena, kiokena.
V dlaních motýl usíná, hvězdička už zhasíná,
vánek, co ji k tobě nesl, až do léta ti odlétá.
Ho ho Watanay, ho ho Watanay,
ho ho Watanay, kiokena, kiokena.
Ho ho Watanay, ho ho Watanay,
ho ho Watanay, kiokena, kiokena.
Celé ráno mi text písně proplouval hlavou. Promnula jsem si oči a tím si naprosto rozmazala řasenku, takže jsem svůj make-up musela upravovat znovu. Když jsem po několika minutách konečně dospěla ke konci, sbalila jsem si věci do školy a vydala jsem se dolu. Pomalu jsem sešla schody a zamířila k pohovce. Po chvíli jsem se zarazila. Něco jsem ucítila. Táhlo se to z koutku, kde byla kuchyň. Udělala jsem ještě několik kroků kupředu. Poté jsem nakoukla za roh a spatřila Gabrielovo záda. Pobíhal kolem sporáku a tiše nadával. Vypadal dost nekoordinovaně. Jeden obsah kastrolu začal prskat obsah kolem. Nemohla jsem se na to dívat. Došla jsem k plotně a rychle vypla sporák. S povzdechem jsem se zadívala na Gabriela.
,,Snažíš se tu podpálit barák?"
Gabriel se jemně zasmál a podrbal se ve vlasech. ,,Ne, tak úplně. Jen se snažím vařit." Znovu se zasmál. ,,Špatný nápad."
Tentokrát jsem se krátkému smíchu neubránila ani já. ,,Tentokrát ti musím dát za pravdu. Fakt špatný."
Gabriel se pousmál. ,,Chtěl jsem to zkusit. Zajímalo by mě, proč jste na tom vy lidé tolik závislý." Odstoupil od sporáku a opřel se zády o stůl.
,,Si fakt divnej." Nechápavě jsem kroutila hlavou a udiveně zírala, co v těch nebohých kastrůlkách plave. Radši jsem se to ani nesnažila zjistit. ,,Tak jak se cítíš na test?"
,,Hmmm..." Gabriel zívnul.
Otočila jsem se a pozvedla jsem na Gabriela obočí. ,,To měla být odpověď?"
ČTEŠ
Tajemství osudu II - Život není hra ✔
ParanormalAngela Summersová přežila nástrahy, které jí život přichystal. Konečně ví, kdo je a čím má být. Přežila svou první zkoušku a konečně našla své místo ve světě. Přesto vše to vypadá, že život s Angelou ještě neskončil. Do města přijíždí záhadná rodina...
