Tam, kde je bolest normální

Neočekávané překročení zákona

,,Čau,'' odvětila jsem mu na zdráhavý pozdrav trochu nezdvořile. ,,Potřebuju pomoct. Absolutně nevím, kde to jsem, a potřebovala bych si zavolat. Půjčil byste mi mobil? Šla bych za tím chlápkem u pokladny, ale furt na mě oplzle čumí a já se ho bojím,'' začala jsem si vymýšlet svou neplánovanou roli ztracené hubaté puberťačky a muž se podrbal na zátylku. Vypadal jako správný chlap, ale poznala jsem na něm, že lidem, jako jsem já, obvykle moc nedůvěřuje.

,,No dobře,'' povzdechl si odevzdaným tónem a ze zadní kapsy svých starých džínů vytáhl dotykový chytrý telefon. Polkla jsem a chvíli čekala, než najede na kolonku s kontakty.

,,Jinak jsem Tess. Těší mě!'' Natáhla jsem k němu ruku a on si se mnou zdvořile potřásl. Nad mým rychle vymyšleným jménem se nepozastavil a já tak mohla nadále předstírat, že jsem někým jiným.

,,Michael,'' odtušil a nedůvěřivě si mě prohlédl, když mi do ruky vkládal svůj drahý mobil. Za jiné situace by se mě to dotklo, ale kvůli mému arogantnímu vystupování jsem se mu nemohla divit.

,,Bude to chvilka, slibuju,'' ujistila jsem ho a začala vytáčet Lenino číslo, které jsem si pamatovala jen proto, že bylo až na dvě číslice úplně stejné jako to moje. ,,Johne, ahoj! Moc mě mrzí, že tě otravuju takhle večer, ale vypadá to, že jsem se ztratila. Jsem na nějaký benzínce u...,'' podívala jsem se tázavě na Michaela a ten mi bezhlesně rty naznačil, kde se právě nacházím. Místo jsem nadiktovala Leně do mobilu, která se nepřestávala tiše hihňat. ,,Přijedeš pro mě, zlato? Jsem unavená a stopem jet nehodlám,'' zakňourala jsem teatrálně, i když v herectví jsem nikdy moc neexcelovala, a Michael s nakrčeným obočím postával kousek ode mě a dělal, že mě ze slušnosti neposlouchá. ,,Tak jo, papa, zlato!'' rozloučila jsem se s Lenou a s třesoucími prsty muži podala zpátky telefon. On na mě kývl a já mu s úsměvem poděkovala.

U konce jsem ale zdaleka ještě nebyla, potřebovala jsem mu nějak nenápadně ukrást peněženku, kterou měl v druhé zadní kapse. Je fakt, že jsem jsi to měla mnohem líp promyslet a naplánovat, ale na něco takového nebyl zkrátka čas.

,,Nepotřebujete s něčím pomoct? Aspoň abych se vám odvděčila za to, že jste mi pomohl,'' zeptala jsem se ho, zatímco jsem si na ukazováček začala namotávat pramen svých bílých vlasů. Michael neustále prohledával zbylé kapsy na svých džínách a pokukoval po prostoru auta.

,,Ani ne, potřebuju jen najít klíčky od auta a-,''

,,Pomůžu Vám! Podívám se třeba pod sedačky, kam se dostanu snáz než vy. Aspoň mi to čekání na Johna rychleji uteče,'' skočila jsem mu honem do řeči přemilým tónem, aby mě nestihl odpálkovat, a on s velkou nejistotou v očích sledoval mé kroky mířící k jeho autu.

,,To nemusíte, já to zvládnu, Tess,'' snažil se mě zastavit, což jsem se ani nedivila, protože kdo by si do auta zval cizího člověka, ale když už jsem drze začala šmátrat pod sedačkou, vzdal to se mnou. Přehraboval se ve své tašce a já pokukovala po koženém obalu obdélníkové peněženky, který mu trčel ze zadní kapsy.

,,Tady taky nejsou, sakra!'' zaklel tiše a pak se na mě omluvně zadíval. ,,Vůbec ve věcech nemám pořádek, hodil jsem tašku i s věcmi na sedadlo a klíče mi někam nejspíš zapadly,'' vysvětlil unaveným tónem a promnul si obličej. Určitě tu už musel hledat dlouho a začínalo mi ho být líto, jenomže jsem zkrátka nemohla ustoupit.

Mezitím, co se nedíval a s rukama v bok se rozmýšlel, kde by klíčky ještě mohly být, jsem v mezeře mezi sedadly zahlédla lesknoucí se kovový předmět. Přimhouřila jsem oči a uviděla svazek několika klíčů. A v tu chvíli mi hlavou projel ještě šílenější plán, než se mi doteď v myšlenkách vyklubal.