Black wings✔️

-42-

Noemi Anderson

S tou čepelí u krku jsem se necítila nejlépe, ale ještě hůř mi bylo, když jsem viděla, jak se všichni vrhli na Alexe. ,,Ne! Přestaňte!" Zakřičela jsem a snažila se od toho rudookého kreténa dostat pryč. Potřebovala jsem uvolnit ruce, abych mohla Alexovi pomoct, ale ten rudooký bastard mě držel až moc pevně.

Začaly se mi slzy hrnout do očí, když jsem viděla, jak ho sráží k zemi. ,,Prosím!" Vzlykla jsem. ,,Strašně mě baví, když jde o nějaký pár, nebo někoho, na kom ti záleží." Zasmál se mi slizce u ucha. Naštvala jsem se. Úplně to ve mně vřelo, nedokázala jsem jen tak sledovat, jak mu ubližují a taky tak vypadal. Bylo mi děsně. Přes slzy jsem pomalu neviděla, ale cítila jsem tu energii v mojich rukách. Měla jsem chuť je všechny zabít, ještě když jsem slyšela Alexe bolestně zakřičet. Díky bohu si mě jakž takž nikdo nevšímal, tak jsem se soustředila na ty, co mu ubližují a doufala, že se mi to povede. Najednou jsem cítila, jak se ta energie z mých rukou prudce uvolnila a odhodila všechny avarije od Alexe. Všichni ti avarijové sjeli po zdech dolů na zem, slyšela jsem pár křupnutí, a někteří se rozplynuli. ,,Ty mrcho!" Zavrčel za mnou avarij a já už čepel cítila na mojem krku, jak po ní teče moje krev. Byla jsem strašně unavená a točila se mi hlava, ale i tak jsem se snažila plně vnímat. Alex se pomalu zvedal ze země i s bolestnými výdechy a zvedl ke mně hlavu. Ty jeho vlasy, za jiných okolností by byly sexy, ale teď jsem jen měla o něj strach. Navíc ostatní se postavili rychleji než on a běželi k němu, jenže já je nenechala, tentokrát už ani toho kreténa za mnou. Jak mi jiskřily ruce, tak jsem se ho dotkla a povedlo se. Úplně celý ztuhl a začal sebou cukat, protože mé ruce, jako by byly nabité elektřinou. Okamžitě jsem se mu vyvlékla a žduchla do něj, aby spadl. Část avariů byla pořád na cestě k Alexovi, ale ta druhá ke mně. Alex, když mě uviděl, jako by ho to znovu nakoplo a snažil se ke mně dostat tak, jako já k němu.

Poslední chyběli, tak jsem se je snažila odmrštit pryč ode mě, ale stejně se ke mně po chvíli dostali, ale když jsem tam bojovala s jedním, zapomněla jsem na toho druhého, který se ale zasekl v chůzi ke mně. Najednou vypadal bledší než normálně, tak jsem hlavu dala na stranu a sledovala jeho vyděšený výraz. Když se složil k zemi, za ním stál Alex s pusou od krve, sakra, bylo mi to jedno, že z něj vysál krev, hlavně, že byl v pořádku. Otřel si rukávem krev a šel rychle ke mně. Okamžitě jsem ho objala a začala brečet. Byl samý šrám, ale vypadal lépe, jako by mu ta krev pomohla. Pevně mě objímal a šeptal, že už je vše dobrý, a že mě nikam nepustí. Nemohla jsem uvěřit, že se nám něco takového stalo. Bylo to pro mě příšerné, ale hlavně jsem měla u sebe Alexe. Zapomněli jsme na toho hlavního, který se stihl vzpamatovat ze šoku, který utrpěl. ,,Vše jste zníčili, na tenhle den čekám už sakra dlouho a zničí mi ho dvě děcka!" Zakřičel. Okamžitě jsem se odtáhla od Alexe, ale než jsme něco stačili udělat, Alexovi se objevil kůl v srdci. Chytla jsem Alexe, když padal k zemi a brečela ještě víc. ,,Ne, ne to ne!" Vzlykla jsem. ,,Noe.." Nedořekl a najednou jsem nic neslyšela. Ani jsem neslyšela jeho srdce, neviděla jsem jeho zvedající se hruď. ,,Ty jsi ho zabil." Zašeptala jsem bolestně. Položila jsem Alexe na zem a otočila se na toho kreténa. ,,Zabil jsi ho!" Zakřičela jsem na něj. Nějak ode mě ucouvl a snažil se utéct, ale já byla tak zničená, že jsem jen zvedla ruku a zvedla ho do vzduchu. Byl ode mě asi deset metrů ve vzduchu a snažil se dostat dolů, ale já ruku dala do pěsti a něco křuplo. Bylo mi to jedno. Švihla jsem rukou dolů a tím ho i zabila. Dopadla jsem na kolena a šla za Alexem. Sedla jsem si na nohy a Alexe si vzala do náručí. Začala jsem brečet a tisknout ho k sobě. ,,Probuď se, prosím, co budu dělat, Alexi, prosím." Brečela jsem a kolébala se s ním. Políbila jsem ho a doufala, že se probudí a oplatí mi to, jenže nic.
,,Jsi ten nejmocnější čaroděj, Noemi, dokážeš cokoli si umaneš." Uslyšela jsem velice známý hlas. Rozhlédla jsem se, ale nikdo tu nebyl.
,,Kdo jsi?" Zeptala jsem se. ,,Afhentios, tvůj dávný předek." Věděla jsem, kdo to je.
,,Co mám dělat, prosím, poraďte mi." Vzlykla jsem. Najednou se přede mnou zjevil, ale jen jako nějaký duch. ,,Vždycky jsi to měla v sobě, můžeš ho zachránit, ale bude to těžké..." ,,To je mi jedno, chci ho zpátky, miluji ho." Pohladila jsem Alexe po tváři.
,,Dokážeš mu dát část svého srdce, aby jsi ho zachránila?" Zeptal se. ,,Bez váhání, dala bych za něj i svůj život, hlavně mi pomozte. Co mám dělat?" Vyjekla jsem se slzami v očích. ,,Vzpomeň si na všechny vaše společné vzpomínky, polož mu ruku na srdce a soustřeď se na všechno to, co jste spolu zažili. Ale upozorňuji, bude tě to bolet, možná tě to vysílí, možná nepřežiješ." Řekl, ale to mi bylo jedno, sakra jedno, chtěla jsem ho mít zpátky. Položila jsem Alexovi ruku na srdce, zavřela oči a udělala přesně to, co mi řekl.
Nevím, nějak mi to nešlo. Nic jsem necítila. Nefungovalo to, něco jsem musela dělat asi špatně. Otevřela jsem oči a podívala se na něj. ,,Nedokážu to." Popotáhla jsem. ,,Noemi, nesmíš to vzdát, pokus se znovu." Pousmál se.
Zopakovala jsem to.
Několikrát jsem to zopakovala, ale prostě nešlo to. Byla jsem zoufalá. Začala jsem zase brečet. Afhentios tu nebyl a já byla na sebe naštvaná. ,,Proč to nedokážu, když mám být nejsilnější čaroděj. Sakra, Alexi, prosím, vzbuď se mi." Vzlykla jsem a pokusila se znovu.
Vzpomněla jsem si na vše ohledně nás, na naše první, ne moc pěkné setkání, na to, jak jsme k sobě byli hnusní, na to, jak mě zachránil, když jsem byla mokrá kvůli Rose. Když ke mně chodil večer, jen abych mohla spát. Strašně to bolelo, že jsem prostě ztratila člověka, kterého miluji. Tak moc to bolelo, jako by mi někdo rval srdce z těla. Moje slzy si i přes zavřené oči našly cestu, ale bylo mi to jedno. Jediné, co jsem chtěla bylo vidět jeho úsměv, slyšet jeho hlas, vidět jeho naštvaný výraz, když ho neposlouchám, nebo když se mu něco nelíbí, já ho sakra potřebovala k životu. Nemůže mě tu jen tak nechat. On byl ten pravý, chci ho zpátky.
Najednou jsem opravdu cítila, jako by mi někdo rval srdce na kusy. Byla to nehorázná pulzující bolest, která se pomalu rozlévala do celého těla, ale nejvíce do ruky, která byla přiložená na Alexově hrudi. Všude kolem mě jsem cítila velmi silnou auru, mihotající snad do všech směrů a pak nic. Vše ustálo a mě bylo najednou špatně a mdlo.
Sesunula jsem se k zemi a nic nevnímala. Teda až tu ironii, už jsem měla slyšiny asi. ,,Noemi."
Proč zrovna jeho hlas, za co mě trestáte?