Black wings✔️

-16-

Alex McQueen

Nádherná vůně, co mě obklopovala, když jsem se ráno vzbudil, ale také vlasy, které mě lechtaly na tváři. Otevřel jsem oči, abych si ji mohl prohlédnout. Byla roztomilá, tiskla se ke mně a spokojeně oddechovala. Dal jsem jí vlasy z obličeje pryč, abych se mohl dívat na její perfektní obličej.
Ty rty, bože můj...kdo vytvořil něco tak úžasného.
Nebo ty nohy...to jsou nohy bohyně.
A zadek...další úžasná věc na ní.
Rukou, co jsem měl na jejím rameni jsem jel níž. Vím, riskoval jsem, ale dokud spí, tak to chci risknout. Přes její bok, až k jejímu zadečku.
Bingo. Povedlo se, aniž by se vzbudila. Mohl jsem si ji za něj přitáhnout k sobě.
Vydechl jsem spokojeně. Vždyť to bylo úžasné. Ztuhl jsem, když se pohla. Já tou rukou dál nehýbal, jinak by to byl můj konec. Včera jsme si řekli, že jsme kamarádi a já už teď opět překračuji hranice přátelství. Jen se pomrvila, nic víc. Maximálně si mě tou rukou, kterou měla přes moje břicho přitáhla k sobě blíž. Bylo to roztomilé.
Ruku jsem nechal na jejím zadku a užíval si ty chvíle, co se mi naskytly. Do doby než zazvonil mobil. Než se to trochu vše zvrtlo. Probudila se, ale na to hned ztuhla. Já věděl, že je zle. Zavřel jsem oči, jako že spím a doufal, že mi to vyjde. Zvedla hlavu, zřejmě si mě prohlížela, ale asi usoudila, že spím.
Díky bohu.
Svoji rukou mi dala pryč tu mou a zašla si pro mobil.
,,No?" Zeptala se. Já si potichu oddechl, bože jak já byl rád, že mi to vyšlo.
,,Cože? Jak, že jsi tady?!" Vyjekla. ,,Angee, nejsem oblečená. Bože, nejsem připravená, opovaž..." Nedokončila, protože někdo začal otevírat dveře. Na to jsem okamžitě zareagoval. Noe se jen vyděšeně dívala a já se schoval pod postel.
,,Holka, já tě už viděla neupravenou." Zasmála se. Moje hlava klesla na zem, byl jsem rád, že jsem to stihl, ale měl jsem problém. Dokud tu bude, tak já nemůžu vylézt, což je veliký průser.
,,Lituji toho, že jsem ti dala klíčky." Povzdechla si Noe a já se potichu zasmál, stejně jako Angee. ,,Nebýt mnou, tak zaspíš." Řekla. ,,To pochybuji." Odfrkla si Noe. Bylo vtipné je poslouchat, ale musel jsem taky domů. Myslím, že to byla Angee, která dopadla na postel a rozvalila se na ní. ,,Tobě tak voní postel." Zasmála se. Já jen viděl, jak Noe běhá po pokoji a obléká se. Viděl jsem, jak šla ke skříni a něco z ní vytáhla. Já se přisunul blíže ke kraji, abych ji viděl. Úžasná podívaná, jak si oblékala jeany a croptop. Všimla si mě, že si ji prohlížím, tak na mě hodila hnusný pohled. Protočil jsem očima a zalezl.
Byly to jen minuty, ale mně to připadalo jako hodiny nebo dny. Bože, mě bylo čím dál tím víc a víc hůř. Chtěl jsem se podívat kolik je hodin, ale nemohl jsem najít mobil, já si uvědomil, že ho mám dole na stole.
,,Sakra." Zanadával jsem si potichu, ale neuvědomil jsem si, že by to mohl někdo slyšet.
,,Co to bylo?" Řekla Angee a poposedla si na posteli. ,,Co?" Zeptala se nervózně Noe a podívala se na mě.
,,No ta nadávka. To si byla ty? Nebo tady někoho máš?" Začala zasypávat Noe otázky a ona se rozrušeně dívala na mě a na ni. ,,N-ne. To se ti zdálo. Vždyť ty bys byla schopná i říct, že vidím Michaela Jacksona." Zasmála se Noemi a Angee s ní.
,,No jo, ale kdybych ho viděla, nechala bych si od něj podepsat zadek." Řekla, na což obě vyprskly smíchy a já se držel, abych se k nim nepřidal.
Noemi si oddechla a mrkla na mě. Zaťukal jsem si na zápěstí, abych ji upozornil na čas, že musím jít a ona mírně kývla.
,,Angee, pojď, musím se ještě nasnídat. Nevím, kdo mi furt opakuje, že nestíhám, když mě sama zdržuješ." Uchechtla se Noe a Angee si uraženě odfrnkla a vydala se ke dveřím.
Věnoval jsem Noemi děkovný úsměv, který mi oplatila a jakmile zmizely za dveřmi, jsem si oddychl a konečně vylezl. Protáhl jsem si trochu záda a vydal se k oknu.
Potřebuju svoji dávku krve, protože mám hlad a začínám mít děsnou chuť někomu se zakousnout do krku, ale zároveň potřebuji mobil. Sakra, jak to mám udělat. Mobil je taky důležitý, takže normálně přijdu, že jsem si ho tu nechal, ehmm...no...bude to divné. Nějak to musím udělat. Vyskočil jsem z okna, popravil si mikinu, pročesal si vlasy a obešel dům. Zhluboka jsem se nadechl a zaklepal. Chvíli to trvalo, protože Angee, pořád do Noe kecala, ale pak mi otevřela. ,,Noe, nechal jsem si mobil na stole, jen ho chci, pak půjdu." Zašeptal jsem. ,,Dobře, počkej." Odpověděla s úsměvem a otočila se, jenže za ní se právě objevila Angee. ,,Alexi, pojď dál, Noe tě neumí ani pozvat dovnitř." Usmála se na mě. ,,Rád bych, ale jen si potřebuji něco půjčit." Uchechtl jsem se nervozně. Cítil jsem tu zatraceně dobrou tekutinu, která jim kolovala v žilách, měl jsem chuť. Nesnesitelné to bylo. ,,To je blbost, pojď dál." Chytla mě za ruku a byl jsem opět vevnitř. Povzdechl jsem si, stejně jako Noe, ale šli jsme do kuchyně. Rychle a nenápadně jsem si zašel pro mobil a vydal se ke dveřím, když to byla zase Angee, která mě zastavila. ,,Chceš vodu? Jídlo? Nebo cokoliv?" Zeptala se mě. Byla štědrá a to ani nebyl její dům, ale já opravdu potřeboval domů. ,,Nic, potřebuji ještě domů pro věci váš, takže docela spěchám." Odpověděl jsem, ale zase mě zatavila. ,,Angee, on chce jít, tak ho nech." Vložila se do toho Noe. Byl jsem jí vděčný. ,,TY ho tu nechceš?" Zvědavě si ji prohlédla. ,,Vždyť ho uvidím i ve škole, na co by tu měl ztrácet čas." Povzdechla si. ,,Ztrácet čas?" Chtěla se začít hádat Angee. Konec, tohle byl určitě můj konec. Já to potřeboval. Vážně jsem potřeboval tu zatracenou krev. Jenže Angee byla neodbytná, pořád se s námi hádala, ale mě to už nebavilo. Já opravdu vážně moc potřeboval krev. ,,Dost!" Křikl jsem a získal si pozornost obo dvou. Zvědavě si mě prohlížely, obě čekaly, co se bude dít dál. ,,Jdu, ahoj." Zabručel jsem a vyrazil z domu pryč. Já běžel upíří rychlostí domů, jen kvůli tomu jídlu. Sakra, já ztrácel kontrolu. Vběhl jsem do kuchyně, rozrazil dveře do ledničky a okamžitě hledal krev, no na potvoru jsem ji nemohl najít, nikde. Ani v mrazáku. Zuřivě jsem prohrabával šuplíky, celou kuchyň jsem prohrabal, ale nic. Zrychleně jsem dýchal a očima těkal po místnosti. ,,Hledáš tohle?" Uslyšel jsem za sebou pobaveného Davea.
,,Dave, nech toho. Mám hlad a těžko se ovládám." Zavrčel jsem a ukázal mu své dlouhé špičáky. Jen se zamračil, ale po chvíli mu zůstal na obličeji jen škodolibý úsměv.
To mě chce dostat do hrobu, či co?
,,Ale copak, Alíku? A jak se říká? No popros." Zasmál se a řekl to jako psovi. Vážně jsem se těžko ovládal a on tomu moc nepomáhal.
Upíří rychlostí jsem ho přirazil o zeď, až jsem začal doufat, jestli tam není prasklina a chytl ho pod krkem.
,,Nezahrávej si. Nezapomeň, že pokud budu chtít, bez váhání si vezmu tvoji krev. Už jsem vlastně zapomněl jak chutná. Co kdybych si oživil vzpomínky?" Řekl jsem chladně a pomaličku se nakláněl k jeho krku.
On nervózně polkl a předal mi pytlík krve.
,,Tak se mi to líbí." Ušklíbl jsem se a doslova roztrhl pytlík s krví.
Jakmile jsem 'dosnídal', opět jsem se cítil zase ve své kůži. Bylo to jako vysvobození. Sladké vysvobození, za které bych vraždil.
,,Je neskutečné, co jsi schopen dělat kvůli pár kapkám krve." Uchechtl se Dave a bokem se opřel o zeď.
,,Tak si hlavně hlídej tu svou." Mrkl jsem na něj a prošel kolem něj do svého pokoje.
Dal jsem si rychlou sprchu, čisté prádlo, černé potrhané rifle na kolenou, šedé tričko a přes to černou koženou bundu. Vlasy jsem si rychle pročísl prsty a vzal si věci, připraven jít do školy.