Black wings✔️

-33-

Alex McQueen

Chtěl jsem se propadnout do země po tom mém včerejším výbuchu, ale možná i po tom, co následovalo. Ne, že bychom se spolu vyspali, ale i tak to bylo na kamarádství divné.
Nechápu, co to se mnou je. Žárlím na všechny kluky, co se kolem ní motají, nejraději bych byl, kdybych to byl jen já, ne žádný Daniel či Oliver, ale já, co bych ji měl pro sebe.
To ale nemůžu, zaprvé, abych ji neohrozil a zadruhé by sama musela chtít. Ale já ji opravdu chci. Chci být víc než kamarád, chci ji mít opravdu jen pro sebe.
Trochu více jsem si ji k sobě natiskl. Nevím, asi pro lepší pocit její blízkosti nebo já nevím, prostě jsem to musel udělat. Trochu se pomrvila, čímž jsem se trochu lekl, že by se mohla probrat, ale naštěstí ne. Hladil jsem ji jednou rukou po vlasech, které tak božsky voněly po levandulích nebo mi je alespoň připomínaly a druhou si ji hlídal, aby se neodsunula dále než na pár milimetrů.

,,Jestli mě budeš dále dusit, tak asi umřu." Zašeptala rozespale a já si uvědomil, že ji stále více k sobě tisknu. Povolil jsem trochu stisk a dal jí pusu na čelo. ,,Dobré ráno." Řekl jsem a ona ještě trochu nepřítomně se podívala na mě. ,,Dobré." Usmála se a pak, jako by nad něčím přemýšlela ode mě neodtrhla zrak. ,,Copak?" Zeptal jsem se zvědavě a bál jsem se, co příjde. Bude mi vyčítat včerejšek? Řekne mi, že mě už nikdy nechce vidět?
Klid Alexi, třeba o nic nejde, hlavně zachovej klid.
,,No čekám, kdy se zase vypaříš." Uchechtla se a pak zvážněla. ,,Vždycky, když se něco podobného stalo jsi buď utekl, nebo řekl, že to byla chyba, tak čekám, s čím přijdeš tentokrát." Řekla bez jakéhokoliv projevu emocí, takže jsem nemohl vyčíst jestli je naštvaná, nebo snad smutná? Netuším.
,,Nikam nechci utíkat ani říkat, že to byla chyba, protože by to byla už trapná lež." Řekl jsem a mírně se usmál. Úsměv mi oplatila a položila hlavu na mou hruď. Chtěl jsem, ať tento moment už zůstane takto napořád, ale bohužel nic netrvá věčně a ani tento moment ne, když se ode mě odtáhla a já se najednou cítil sám. ,,Chci si jít zaběhat." Řekla najednou a já na ni vytřeštil oči. ,,Teď?" Zeptal jsem se jí nevěřícně. ,,Ano, teď. Jestli chceš, můžeš se přidat." Mrkla na mě a přesunula se ke komodě, odkud vytáhla čisté spodní prádlo, nějaké sportovní kraťasy a tílko a přemístila se do koupelny. Upřímně se mi nechtělo vylézat z postele, ale zase běh je výborný na pročištění hlavy. Nebo taky funguje Noemi, jako včera večer.... Cože? Nad čím zase přemýšlíš.

Zakroutil jsem hlavou, abych si všechny tyto myšlenky vymanil z hlavy a vylezl z postele ke skříni, kde jsem se oblékl do kraťas a trička. Sešel jsem pak schody dolů a rovnou zamířil do kuchyně, odkud jsem už slyšel hlasy. ,,Dobré ráno." Řekl jsem na pozdrav a vzal si z lednice čerstvou krev. ,,Ale, ale. Jakto, že vstáváš před sedmou?" Uchechtl se Jeremy a já nad tím protočil očima. ,,Jdu si s Noemi zaběhat." Řekl jsem, jako by nic a posadil se ke stolu. Jeremy i strýc na mě vytřeštili oči. ,,Ty jdeš běhat, teď ? Ráno? Jsi vůbec náš Alex?" Poklepal mi Jeremy ukazováčkem na čelo. ,,Já raději jdu." Řekl jsem a vydal se ke dveřím, kde už čekala Noemi. Musím říct, že jí to v tom oblečení slušelo, ale bez něj by jí to slušelo ještě víc. Kousl jsem si po rtu a obul si boty. ,,Pospěš si." Křikla Noe, když vyběhla ze dveří ven. Rychle jsem za sebou zabouchl dveře a vyběhl za ní, aby mi neutekla. Byla až moc plná energie, až jsem tomu nemohl uvěřit, ani já ji nemám tak po ránu. pokroutil jsem pobaveně hlavou a dohnal ji. Běželi jsme přes park, louku, kolem školy a pak zase zpátky, celou dobu jsem ji sledoval, jak vbíhá do kupek s listím.
Byla z toho nadšená jako malá holčička. Byla děsně roztomilá. Bavilo mě ji pozorovat, takže jsem byl většinou kousek za ní a čekal, kdy zase někam vběhne. Musel jsem se smát, když mě vzala za ruku a vtáhla mě do další kupky spolu s ní. Když jsme doběhli domů, tak jsme si sundali boty a vydali se nahoru do pokoje.
,,Vůbec je nechápu, nejdříve po sobě křičí a pak je najednou ticho." Zasmál se Dave z kuchyně, kde byli všichni. ,,Mě by zajímalo, co bylo pak." Přidal se k němu Jeremy. Měli z toho legraci. To jsou dementi.
Radši jsem se vydal za Noe do pokoje. Chtěla se převléct, ale když mě uviděla, zastavila se. ,,Chci si dát sprchu, tak jestli by jsi mohl." Řekla prosebně. ,,Budu na posteli, nebudu se dívat, neboj." Odpověděl jsem s úsměvem. I když bych se rád díval...Sakra. No tak, na tohle nemůžu myslet. Rychle jsem si lehl na postel a díval se do stropu, zatímco jsem uslyšel, jak pustila vodu. Nebavilo mě čekat, až se osprchuje, nevěděl jsem, jak se mám zabavit na tu dobu, tak jsem se zase zvedl z postele a začal chodit po pokoji. Přešel jsem ke skříni, ze které jsem si vytáhl jeany, tričko a černou mikinu a čekal, až vyleze. Konečně vylezla, jen v ručníku kolem mě prošla a já se zasekl u jejich nohou. Hmmm....božský. ,,Už můžeš, pospěš si, potřebuji se ještě namalovat." Řekla mi. ,,Jasně." Kývl jsem a šel do koupelny. Vše jsem ze sebe sundal a vlezl si do koutu. Pak už jsem se jen osprchoval, oblékl se a počkal, až se připraví. Sice se mi do školy nechtělo, ale museli jsme tam. Nakonec jsem vezl i dvojčata, protože nestíhala.