Black wings✔️

-30-

Noemi Anderson

Vyzvedli jsme jen obleky, poté hned jeli na oběd. No vlastně jsme si zajeli na pizzu. Bylo mi jedno kolik má kalorií, hlavě, že se najím. Nepatřím k těm holkám, co si drží štíhlou linii, nemám to zapotřebí.
Když mám hlad, tak se pořádně najím.
Nebojím se, že bych se náhodou nevlezla do šatů, když se nevlezu, tak s tím nic neudělám.
Všimla jsem si Alexova pobaveného pohledu, když mě sledoval, jak jím pizzu. ,,Vypadáš, jako by jsi rok nejedla." Uchechtl se a kousl si do pizzy. ,,Víš, jaký jsem měla hlad." Zamumlala jsem s plnou pusou.
Protočil očima. ,,Hlavně, že ses tak dlouho rozmýšlela."
Zamračila jsem se na něj. Dojedla jsem sousto a namířila na něj prstem. ,,Víš, jak je těžké se z těch šatů dostat a převléct se?" Zabručela jsem a znovu si kousla.
Nelíbilo se mi, že mě pořád tak sleduje, tak jsem mu hlavu otočila na bok a držela ji. ,,Nedívej se pořád." Řekla jsem otráveně. ,,Co když chci. Baví mě tě pozorovat, jsi roztomilá, když se přejídáš." Uchechtl se. Svraštila jsem obočí. ,,Co je na tom roztomilého?" Zeptala jsem se.
Mykl rameny, lokty si opřel o stůl a sledoval mě.

Měla jsem chuť ho uškrtit, řekl na oběd a zpátky, musela jsem se připravit, ale on se rozhodl jet ještě někde. Ze začátku jsem nevěděla kam, ale když jsme jeli po té známé pěšince až k lesu, věděla jsem přesně, kam jedeme. Ale pořád tu byla otázka, proč?
,,Počkej tady."
Vystoupil z auta a vydal se do lesa, nečekal na mě, nechal mě sedět v autě. Jenže já to nevydržela a vydala se za ním. Vlastně nějak nepozorovaně jsem šla za ním. Sledovala jsem každý jeho krok. Vypadal nervózně, vlastně se jeho chování změnilo, jen co vysedl z auta. Vytáhl z kapsy mobil, zamračil se a pak zvedl hlavu. Soustředila jsem se na jednu věc, a to na kouzlo, které mě před ním skryje aspoň na nějakou dobu, takže jsem mohla poslouchat. Najednou se vedle něj objevila postava muže.
,,Alexi, rád tě vidím, opět." Řekl neznámý.
,,Georgi, zjistil jsi něco?" Zeptal se ho a úplně ignoroval to, co řekl. Neznámý přešlápl z nohy na nohu a zakroutil hlavou. ,,Nic, tvá matka taky nic. Ale všichni děláme, co můžeme, jenže oni jsou moc chytří a..." ,,To mě nezajímá, chci vědět, kde je otec, snažte se víc." Zasyčel na něj. ,,Ano, jenže není to lehké." Řekl George. ,,Tak jak to, že jsem část dokázal zjistit s Jasonem? Jen my dva." Řekl nepříjemně. Mlčel, nedokázal mu odpovědět. Alex jen pokroutil hlavou. ,,Dej mi vědět, už musím." Řekl chladně Alex. Byl to pro mě signál k tomu, že bych měla sedět v autě, tak jsem se rychle k němu vydala. Rychle jsem otevřela dveře, posadila se a zapásala se. Radši jsem si vzala mobil i se sluchátky a pustila si písničky. Zavřela jsem oči a snažila se dělat, jako by nic. Hlavou jsem pohybovala do rytmu hudby, nechtěla jsem se podívat na Alexe, protože by poznal, že jsem poslouchala, zarážel mě jeho tón. Mluvil s ním, jako by byl něco víc než on.
Byl odměřený, naštvaný a měl strach o tátu. Chápala jsem ho. Bát se o někoho, koho má rád, je normální, tak jako bát se o někoho, koho miluješ.
A já ho milovala, já byla zamilovaná do nejlepšího kamaráda, to se mi snad jen zdá.
I přesto, že vím, co je zač, prostě se moje srdce rozhodlo a já s tím nic dělat nemůžu. Když říkal, že jsem s ním v nebezpečí, myslela jsem, že se mě chce jen zbavit, ale to, co se stalo včera mě odrovnalo, viděla jsem každého z nich zabíjet, i Alexe, ale i přes to ho miluji. Nevím ale, co si o mně myslí, když mě teď políbil, tak to bylo, jako by se do mě vlil nový život, nová energie, a pak uteče. Ale nejsem chyba, tak já nevím, co si mám myslet.
Ucítila dotek na mé noze, tak jsem sebou trhla a otevřela oči. Podívala jsem se na Alexe, který se usmíval, tak jsem si sundala sluchátka. ,,Budeš tady, nebo se chceš připravit?" Zeptal se. Jen jsem mykla rameny a vystoupila z auta.
Nebudu to řešit nebudu to řešit. Hlavně se neptej, prosím. Moje prosby nebyly vyslyšeny.
,,Děje se něco? Nebavíš se se mou?" Uslyšela jsem ho za sebou, když jsem chytla kliku dveří. ,,Ne, vše je v pořádku, jsem jen nějaká unavená." Odpověděla jsem. ,,Tak nemusíme tam jít, jestli nechceš, můžeš se prospat." Objevil se vedle mě. ,,To je dobrý, letos to zvládnu." Pousmála jsem se a vešla dovnitř. Dal mi pusu do vlasů a vzdálil se ode mě. Jak dlouho to je, kdy jeho otec zmizel? Dva týdny? Týden? Jak veliká pravděpodobnost je, že je naživu? Nechci být pesimista, ale nejsem si jistá, jestli není přece jen pozdě.
,,Dave! Jeremy! Máte tu obleky." Zakřičel. Všimla jsem si, jak se kolem mě mihli, popadli obleky a zase zmizeli. Já jsem se rovnou vydala za Ritou do pokoje. Docela rychle jsem vystoupala po schodech do patra, vydala jsem se k jejímu pokoji a zaklepala. Otevřela mi s úsměvem. ,,No pojď, máme toho hodně na práci." Nadšeně řekla a vtáhla mě dovnitř. To její nadšení připravovat bylo nepřehlédnutelné, byla z toho vážně nadšená.
Začala mě strkat do koupelny, abych se osprchovala a taky udělala všechny potřebné věci. Sice s nechutí, ale poslechla jsem ji a šla se okoupat. Byla hodina a půl do začátku plesu, ale já vůbec nespěchala a nepotřebovala tam být mezi prvními, takže jsem si dala asi 20i minutovou vanu, kde jsem si udělala potřebné věci, umyla vlasy a vylezla. ,,Noe, už jsi?" Zeptala se mě Rita nedočkavě. ,,Ano." Odpověděla jsem a vylezla z koupelny. Rita si mě prohlédla a usmála se. ,,Holka, ty jsi ale kus." Uchechtla se. Protočila jsem pobaveně očima. Najednou tleskla, podala mi mé, tedy Alexovo dlouhé tričko, abych si ho na chvíli oblékla a poslala mě na postel.