-20-

4.5K 185 0
                                    

Noemi Anderson

,,Noemi!" Vyjekla moje kamarádka, když jsem byla jen kousek od ní. Rozeběhla se a skočila po mně, takže jsme obě skončily na zemi před školou.
Víkend totiž uběhl rychle, tedy převážně včerejší den.
Vzpomněla jsem si na to, jak jsem taky tak skočila po Alexovi, když mě zase naštval a vysmíval se mi, že jsem se do něj ani jednou nestrefila. To jsem to měla chvíli pod kontrolou, když jsem na něm seděla obkročmo, za to vysmívání jsem mu dala pořádnou ránu pěstí, po které se už přestal na zbytek dne smát. Omluvila jsem se mu asi stokrát, ale nějak to nevzal dobře. Já myslela, že mě zastaví.
Noe vždy jen myslí.
,,Holka, ty jsi mi chyběla." Smála se spolu se mnou. Pomalu jsme se posadili a ignorovaly ty pohledy lidí kolem nás. ,,Ty mě taky, jak ses vůbec měla? Co nového? Povídej." Zasmála jsem se. Ty jiskřičky v očích nešly přehlédnout. Zvedly jsme se, oprášily a vydaly se do školy spolu, jako vždy. Během cesty k její skříňce mi řekla, že to bylo úžasné asi stokrát. Prý, že první den byl takový zajímavý, ale pak to bylo čím dál tím víc lepší. Líčila to jako roční záležitost a přitom to byly jen tři dny. Tři dny jí stačilo na to zjistit, že Jeremy je pro ni ten pravý, prý. Nevěřila jsem na nějakou takovou věc, jako že s někým zůstaneš jen proto, že je ten pravý. Kravina. Prostě, když se milujete, není co řešit. Žádný pravý není. Moje teorie.
Nechala jsem ji u toho, jak byla nadšená, ale nehodlala jí říct, co se mi stalo, nebo vlastně co doopravdy umím, a Alex, že je upír. No došlo mi, že je tím pádem Jeremy taky, když i Dave, sakra, Angee se to nesmí dovědět.
,,A co ty, jak sis užila víkend, něco zajímavého?" Zeptala se mě, když jsme seděly v lavici a čekaly na první hodinu.
No kromě toho, že jsem do soboty byla v kómatu zjistila jsem, že jsem čarodějka, můj táta mi vlastně celý život lhal a zjistila jsem, že můj nejlepší kamarád je upír....nic zvláštního se nestalo.
,,Nic, jako vždy nudný víkend." Mykla jsem pobaveně rameny. ,,Chudáku, nechceš něco podniknout?" Usmála se na mě. ,,Nebyla bych proti." Usmála jsem se na ni. Byla jsem ráda, že ji zase vidím. Na poslední chvíli do třídy vběhl i Matt, který vypadal docela přejetě. Vypadal opravdu vtipně, takže jsme se mu s Angee začaly smát.
,,Proboha, nechala jsem tě tu tři dny a ty vypadáš příšerně." Uchechtla se ironicky Angee. ,,Vtipné holky." Protočil očima a sedl si za nás.
,,Copak si dělal?" Zeptala jsem se ho. ,,Byl jsem na párty a trochu to neodhadl." Uchechtl se, ale hned na to se chytl za pusu. ,,Matte, ne." Vyjekla Angee a rychle vyběhla pryč od něj. Všichni se na nás dívali dokonce i učitel, který přišel. ,,Promiňte." Omluvil se a běžel pryč ze třídy. Zasmála jsem se výrazu Angee, která se vrátila do lavice.
,,Pan Jackson měl pernou noc, jak už jsem pochopil, to ho určitě potěší, když si napíšeme písemku." Pousmál se učitel. Na to jsme se všichni na něj podívali. No nebyly to nadšené pohledy.
Nikdo neměl rád písemky z biologie. Učitel byl velice záludný v otázkách, které dával, no i já někdy měla pětku z jeho písemky.

Propadák, takhle bych nazvala písemku jak z první, tak ze třetí hodiny. Ti učitele se dneska prostě domluvili, bylo to příšerné. Ještě bylo zvláštní, že jsem potkávala dvojčata, ale Alexe jsem nemohla nikde najít. Oni říkali, že tu je, ale vždy nějak zmizel. Nelíbilo se mi to, vyhýbal se mi.
Alexi, omlouvám se ti. Kde jsi?
Snažila jsem se mu dostat do hlavy nebo aspoň poslat zprávu, ale nic, neodpovídal. Angee jsem se vymluvila, že si potřebuju zajít pro kávu do automatu, jinak jsem ale šla hledat ty tmavé oči, co mě každý večer sledují. Tedy kromě včerejší noci, to za mnou nepřišel. Vážně jsem si myslela, že se zlobí.
Šla jsem k tomu automatu naposledy, když jsem ho nenašla. Musela jsem přinést tu kávu, která by mi teď bodla. Navolila jsem si, hodila peníze a čekala, až si to budu moct vzít. No někdo mi zakryl oči, na což jsem s leknutím poskočila. Na krku jsem cítila něčí dech a pak tu byla ta vůně, co ho prozradila. Nevím jestli jsem měla být nadšená, že tu je, nebo naštvaná, že se mi neozval. Sundala jsem jeho ruce a vzala si kávu, která se mi mezitím udělala. Kelímek jsem zavřela víčkem, aby se mi káva nevylila a otočila se na něj. ,,Ahoj." Zvedla jsem obočí.
,,Ahoj." Usmál se na mě. Zřejmě mě chtěl obejmout, ale já se mu vyhla a zamířila do třídy. ,,Ehm...Noe, co se děje?" Slyšela jsem ho za sebou. Zastavila jsem se a otočila se na něj. ,,Nic, co by bylo." Odpověděla jsem. Podíval se na mě tím svým pohledem, kterým mi říkal, že mi nevěří. Povzdechla jsem si. ,,Myslela jsem, že se mi vyhýbáš, přece jen po tom včerejšku...víš no, a pak si nepřišel..." Sekla jsem se, nevěděla jsem, jak mu to říct. Omluvně se na mě podíval. ,,Nevyhýbám, to bych neudělal...já včera nepřišel, protože jsem usl, jinak bych vážně přišel a to, co se stalo, nech být, zasloužil jsem si to." Řekl klidným hlasem. Že jsem byla ráda? Ne, mě se  ulevilo, že je to vše v pořádku. Pár kroky jsem se k němu dostala a objala ho i s tou kávou v ruce. Obalil mě svýma pevnýma rukama a já si to v tu chvíli užívala. Dostala jsem pusu do vlasů. Najednou jsem si uvědomila, že jsme ve škole, tak jsem se rychle odtáhla a rozhlédla se kolem sebe. Nikdo tu nebyl, v téhle uličce jsme byli sami, což se mi ulevilo, za tu dobu podruhé. To by bylo povyku kvůli tomuhle.
,,Nikoho poblíž neslyším, nemáš se čeho bát." Uchechtl se a prohrábl si své vlasy. Na to jsem se rozhodla ho znovu obejmout. ,,Večer mi chyběl polštář." Zamumlala jsem pobaveně. ,,To je mi líto, ale neboj, tvůj polštář dneska přijde." Pobaveně řekl.

Black wings✔️Where stories live. Discover now