Black wings✔️

-8-

Alex McQueen

,,Alexi!" Zakřičel Jeremy, když jsem se zrovna vyhrabal z postele. Otevřel jsem tedy dveře, zatímco mi vpadl do pokoje. ,,Znáš Angee osobně?." Zeptal se mě. ,,Jo." Rozespale jsem kývl a vyvalil se na posteli. ,,To je dobře, ta holka se mi líbí. Myslíš, že jdou na tu party o víkendu? Jestli jo, rád bych ji tam vzal." Rozkecal se. Pochytil jsem jen málo toho, co řekl, protože jsem ještě jaksi spal. Byl jsem večer na 'procházce', takže jsem se vrátil kolem druhé ráno.
,,Mě je to jedno." Zabručel jsem. ,,Ty tam můžeš vzít Noemi." Usmál se na mě. On mě slovy probudil. ,,Cože? Ne!" Vyjekl jsem. Ne, že bych ji tam nechtěl vzít, ale ta hrozba jejího táty vážně funguje, čím blíž jsem k ní, tím víc to bolí a já nemůžu dýchat, ani mluvit. Takže hodiny matiky jsou pro mně nesnesitelné. ,,Proč ne, vždyť jsem vás viděl, hlavně tebe. Díváš se na ni jako na obrázek tedy, když se nedívá." Uchechtl se. ,,Už běž." Vyhnal jsem ho z pokoje. Začal jsem se převlékat, když mi do pokoje zase někdo vtrhl. ,,Ty máš nové tetování?." Uslyšel jsem Ritu. ,,Co? Jaké?." Otráveně jsem řekl.
,,To na té hrudi." Když to řekla, tak jsem se na ni podíval. ,,Tohle ne. To není tetování." Uchechtl jsem se nervózně. Šla ke mně blíž, když to spatřila z blízka, chytla se za pusu. ,,Alexi, kde jsi k tomu přišel, a jak dlouho to máš?." Zeptala se mě, nechtěl jsem, aby to věděla, takže jsem částečně lhal. Řekl jsem jí, že nevím, jak jsem k tomu přišel, ale už to mám od čtvrtku. Za to, že jsem ji to neřekl, mě málem zabila. Prý mi může nebo se pokusí pomoct se toho zbavit.
,,Ví to někdo?." Zeptala se mě. ,,Ne." Odpověděl jsem. Najednou zavřela dveře a shodila mě na postel. ,,Rito, co to děláš?." Nechápavě jsem se na ni podíval. ,,Zbavíme tě toho, ale potřebuji i dvojčata." Řekla a ani ne za minutu byli u nás a dívali se mi na hruď. ,,Brácho, to je hustý." Vydechli. Nevšímal jsem si jich, ale pohledu Rity, kterým mě docela děsila. ,,Chyťte ho za ruce a nohy, kdyby náhodou se hýbal." Řekla jim a oni mě přikovali k posteli. ,,Rito, ne, nedělej to." Vydal jsem ze sebe, ale bylo to prd platné. Ruku položila na ten symbol a něco začínala odříkávat. Ucítil jsem na hrudi nával energe, která se měnila na bolestivou sílu se žlutou aurou. Pálelo to, jako by do mně zabodl nůž a pomalu s ním otáčel dokola. Zařval jsem na celý dům a snažil se dostat z jejich sevření. ,,Rito!"
Věděl jsem, že moje tvář se změnila, proto se dvojčata na mě vyděšeně dívala a pak zase na Ritu, která pokračovala. V rukou jsem drtil prostěradlo a zuby si rozkousl ret. ,,Rito, nech ho, podívej se na něj, chceš ho zabít?." Vyjekl Dave. Ignorovala ho a ještě to zesílila. Bože, to bylo to nejhorší, co se mi kdy stalo. Myslel jsem, že mám každou chvílí umřít. ,,Zabiju tě!" Zařval jsem naštvaně a pak už si nic nepamatuji, kromě strýce, který vpadl do pokoje.

***

,,Ty vole, měla jsi ho poslechnout, stejně to tam pořád má." Uslyšel jsem hlasy kousek ode mě. ,,Co to vlastně je?." Další hlas. ,,Nějaký symbol, který jsem nikdy neviděla." Poznal jsem Ritu. ,,Ale já jo, nemůžu si vzpomenout na čaroděje, který ho používal, ale nechápu, proč ho má Alex na hrudi." Naštvaně řekl strýc. Nebavilo mně je jen poslouchat. Asi jsem jim to mněl říct dříve. Pokusil jsem se pohnout a podařilo se, pomalu jsem se posadil a promnul si obličej. Byl zase normální. ,,Bezva, nebyl tak dlouho mimo." Uchechtl se Dave. ,,Bože, už to nikdy nezkoušej." Zamumlal jsem. Chtěl jsem se postavit, ale tohle už mi nevyšlo a já se opět posadil na postel. ,,Počkej, donesu ti krev." Řekl Jeremy. Během chvilky jsem měl v ruce pytlík s krví, takže jsem ho do sebe rychle hodil a ten pytlík hodil do koše. Všichni se shlukli kolem mě a čekali, jak jim to vysvětlím. ,,Po škole vám to řeknu, ano? Teď mě nechte napokoji." Řekl jsem jim. Ti tři odešli, ale strýc tu zůstal. ,,Jen jeden čaroděj má tyhle symboly, ale už si nemůžu vzpomenout, kdo to je, ale ty to víš." Řekl klidně, tak jsem kývl. ,,Odpoledne si promluvíme, rodičům to říkat nebudeme." Dodal a odešel. Já byl rád, že žiju po tom všem a on si se mnou chce promluvit. To bude paráda. Pomalu jsem se vydal ke skříni, abych se mohl obléct do školy. Sice se mi tam nechtělo, ale půjdu, než abych byl tady. Popadl jsem batoh a vydal se ke dveřím, u kterých se ke mně přidala dvojčata. ,,Jsi v pohodě?." Zeptali se naráz. ,,Jo." Odpověděl jsem, ale dál jsem už nepromluvil.