Black wings✔️

-22-

Noemi Anderson

Nadšená s dobrou náladou jsem ráno seběhla schody dolů až do kuchyně, kde u stolu seděl zamýšlený táta. Dala jsem mu pusu na líčko, čímž jsem ho tak trochu probudila z transu.
,,Dobré ráno." Usmála jsem se.
,,Dobré." Pobaveně řekl. ,,Co tak nadšeně." Zeptal se mě. Mykla jsem jen rameny. ,,Nic důležitého."
Doskákala jsem k ledničce, ze které jsem vytáhla ingredience potřebné na lívance, protože jsem měla na ně chuť.
Udělala jsem si těsto a mohla snažit.
Táta mě s údivem sledoval. Já si tančila, zpívala nebo pobrukovala písničku, která mě napadla.
Když jsem měla dva talíře plné lívanců, tak jsem na ně dala javorový sirup a postavila jeden talíř před tátu. ,,Tak co se stalo?" Zvedl s úsměvem obočí.
Zamyslela jsem se. Pak jsem se ale zase usmála a sedla si ke stolu vedle něj. ,,Alex mě pozval na ples, který je příští týden." Nadšeně jsem vypískla. Možná až moc nadšeně na to, že jsme kamarádi. To bylo jediné, co jsem nenáviděla. Kdyby to zopakoval, tak mu to klidně řeknu, já ho mám vážně ráda, ale on mě vidí jako kamarádku. Sice některé situace kamarádsky nevypadají, ale jsme. Bohužel.
,,Noe, ty jdeš na ples?" Zeptal se udiveně. ,,Jo a s Alexem." Nadšeně jsem mu to odsouhlasila.
,,S Alexem." Řekl odměřeně. Zamračila jsem se na něj. ,,Ty ho nemáš rád."
,,Ty ho máš zase až moc ráda, Alex není kluk pro tebe." Zamračil se. ,,Proč? Protože je upír? Tati, proč se pořád bojíš." Zničil mi náladu. Neodpovídal mi. ,,Myslíš, že Alex je horší než Oliver?!" Vyjekla jsem.
,,Ani jeden není pro tebe." Odsekl.
,,Vůbec mi nepřeješ, ale neboj Alex mě stejně vidí jako kamarádku." Křikla jsem a šla nahoru pro věci do školy. Třískla jsem s dveřmi, což v poslední době dělám docela často a sjela po nich na zem. Moje nálada byla na bodu mrazu, jen kvůli táty. Ach jo, proč mi prostě nepřeje. Nechtělo se mi nikam, už jsem nechtěla nic, jen klid, možná i jít pryč od všeho. Napadlo mě, že bych na chvíli zmizela z domu, mohla bych se dneska projít. Potřebuji přemýšlet, možná si odpočinout od táty a těch jeho keců. Rychle jsem si vytáhla věci z batohu a vyměnila je. Vzala jsem si nějaké peníze, abych si mohla koupit nějaké jídlo a pití, pak jsem tátovi napsala vzkaz. Uslyšela jsem přijíždějící auto, tak jsem se podívala z okna, kde přijel Alex. No nic to zvládnu. Slyšela jsem, jak mu táta otevřel. ,,Pojď, přijel pro tebe." Ozval se táta v mojí hlavě. ,,Podívej se mu do očí a řekni mu, co si o něm myslíš, a ještě mu řekni, že nechceš, abych se s ním zahazovala." Odpověděla jsem. Zamkla jsem dveře a s batohem přistoupila k oknu. Jedna noha, druhá noha, už se jen natáhnout a svěsit se. ,,Noemi, okamžitě pojď." Ozval se táta. Dopadla jsem na trávu, ohlédla se a zakroutila hlavou. ,,Ne." Odpověděla jsem mu. Poté jsem se rozeběhla pryč. Ještě jednou jsem hlavu otočila k domu, kde můj táta stál u okna a křičel na mě, když jsem běžela dál, poslal za mnou Alexe, ale já se soustředila na jeho nohy. Když už byl asi dvacet metrů ode mě, tak se zastavil. Snažil se pohnout, ale já mu zmrazila nohy a tím znemožnila pohyb. Ten jeho pohled, když pochopil, že ho prostě nepustím mě trochu zabolel. ,,Promiň." Řekla jsem a běžela dál. ,,Noe!" Zakřičel na mě, ale já ho ignorovala. Musela jsem zmizet. Zamířila jsem do obchodu, abych si nakoupila jídlo a pití a pak běžela na zastávku, kde zrovna přijel nějaký autobus, tak jsem do něj nastoupila. Ani nevím kam jel, já jen chtěla tenhle den klid. Celou cestu, co jsem jela,

jsem sledovala ubíhající krajinu, jela jsem pryč z města.

Mobil jsem si musela vypnout, protože mi pořád volali a psali zprávy, nemělo to smysl, to už měli pochopit. Oba dva. Chtěla jsem prostě pryč. Teď se mi to podařilo, nemusím slyšet tátu, jak mi říká, že Alex není pro mě dobrý, no ale zase Alex si myslí to samé. Ti dva by si měli podat ruce. Sledovala jsem tu překrásnou krajinu, kterou jsem míjela. Jela jsem dobrou hodinu, takže jsem vystoupila na nějaké zastávce blízko nějakého lesu a jednoho rozpadlého domu. Vydala jsem se k němu, nevypadal, že by byl nějak obydlený, takže jsem se nebála, že bych někoho potkala. Otevřela jsem dveře do dřevěného domku a vstoupila dovnitř. ,,Páni." Vydechla jsem v úžasu. Na to, jak vypadal špatně z venku, tak uvnitř to je luxusní. Sice byl trochu nakřivo, ale ten vnitřek byl moderně vybavený. Ten obyvák byl nádherný, ložnice taky a kuchyň no páni. Uvědomila jsem si ale jednu věc, někomu jsem vlezla do domu. Hups. Opatrně jsem se otočila k odchodu, když mě někdo chytl pod krkem a vyzvedl mě tak, že jsem vůbec nedosáhla na zem. Snažila jsem se mu vymanit, ale nešlo to, tak jsem se na něj podívala. Byl to docela mladý kluk, mohlo mu být, tak devatenáct, max dvacet. Měl krásně modré oči, hnědé neupravené vlasy a zabijácký výraz v obličeji. ,,Co po mně chceš?!" Vyštěkl. ,,Kdo tě sem poslal?!" Zavrčel na mě. ,,Nikdo." Odpověděla jsem přiškrceně. Nemohla jsem už skoro dýchat. Zasyčel na mě, čímž mi ukázal, kdo je. Upír. V poslední době už jsem viděla snad vše, mě už nic sakra nepřekvapí. Uchechtla jsem se a zabodla do něj pohled. Jeho stisk povolil a já dopadla na zem, zatímco se bolestivě držel za hlavu. Rychle jsem se postavila a vyběhla ke dveřím, jenže mě chytl za ruku a stáhl si mě zpátky. Snažila jsem se bránit, vše, co mě Alex naučil jsem teď využila. Vyhla jsem se pár jeho úderům a sama zaútočila. Dostala jsem od něj pěstí do břicha, takže jsem na chvíli zapomněla bojovat, ale jen co jsem byla na zemi pod ním, tak jsem toho využila a nohy mu sevřela kolem krku. Trhnutím se mi ho podařilo dát pod sebe a dala jsem mu pěstí do obličeje jako tehdy Alexovi. Koleno jsem mu dala na krk a zamračila se na něj. ,,Sakra, ty máš páru holka." Sykl. ,,Vyhrála jsi pusť mě, podcenil jsem tě." Uchechtl se. ,,Omlouvám se, že jsem ti vešla do domu, myslela jsem, že tu nikdo nebude." Zavrčela jsem a pustila ho. Poupravila jsem si bundu, popadla batoh a vydala se ke dveřím, abych zmizela. ,,Tak podobně někdo bojuje." Ozval se za mnou. ,,Kdo?" Uchechtla jsem se, ale zastavila jsem se, když řekl to jméno. ,,Alex McQueen." Otočila jsem se na něj. ,,Znáš ho?" Zvedla jsem obočí. Kývl. ,,Kamarád, dlouho jsem ho neviděl." Mykl rameny. Tohle stačilo na to, abych zjistila i víc o Alexovi od někoho jiného. Pozval mě na čaj, docela ironické, když se mě pokusil asi patnáct minut před tím zabít, ale přijala jsem to.