Black wings✔️

-28-

Noemi Anderson

Nemohla jsem uvěřit, že mi ani táta nechyběl. Když tu byl Alex, jako by to místo zaplňoval on, jako by tu táta byl pořád. To možná bude tím, jak moc se pořád stará. Možná si vzal k srdíčku to, že jsem mu řekla, že to nespraví slovy, ale činy.
Sice mě štve tím, jak tady přede mnou opět pije krev, ale jinak se snaží pomáhat. Ještě včera večer mi jel pro nový zámek do dveří od koupelny, takže jsem se mohla při sprchování zamknout, i přes ty jeho blbé kecy.
,,Nedávej si sluchátka, další zámek nekupuji." Oznámil mi, když jsem šla nahoru, abych se připravila. ,,Jasně, tati." Protočila jsem očima. Povzdechl si, ale pak se usmál. Pokroutila jsem nad ním hlavou a běžela do koupelny, abych se namalovala. Dneska jsem hodlala dodělat celý proces a ne jen polovinu. Dala jsem si rtěnku, udělala si linky a pustila se na řasenku. Byla jsem ráda, že se mi to konečně povedlo bez nehody. Spokojeně jsem vyšla z koupelny, vzala si batoh a sešla schody dolů. Alex byl vyvalenýma na sedačce, se zavřenýma očima a úsměvem na rtech. ,,Budeš mě sledovat dlouho?" Řekl pobaveně. ,,Tak dlouho, dokud se nezvedneš a neodvezeš nás do školy." Pobaveně jsem odpověděla a vydala se ke dveřím. ,,Už jdu." Otráveně řekl. Během vteřiny byl u mě a já se lekla. ,,Alexi!" Vyjekla jsem káravě.
,,Promiň." Protočil očima.

Zase jsem mu utekla do školy, abych se od něj na chvíli vzdálila, vlastně na delší dobu, přesněji asi na celou školu, ale máme spolu matiku, poslední hodinu. Takže docela pech.
,,Holka, tak co, viděla jsem, že jsi zase přijela s Alexem, mě by zajímalo, jestli opouští ten tvůj dům večer, nebo až ráno." Objevila se u mě Angee. A já se lekla. Nevěděla jsem, odkud se vzala. ,,Cože?" Zeptala jsem se jí. ,,Ale nic, jen to vypadá, že to s Alexem táhnete a mě jsi nic neřekla." Mykla rameny. ,,Angee, jak si tohle o mně můžeš myslet? Kdyby se něco změnilo, dám ti vědět." Žduchla jsem pobaveně do ní. ,,Tak dobře." Usmála se.
Nemohla jsem uvěřit, že něco takového mohla říct, snad si nemyslí, že bych jí zatajila takový vysoký, hnědovlasý, hnědooký detail, který mě teď 'otravuje' doma a vlastně teď se mnou i žije.
Zatřepala jsem hlavou a začala se konečně soustředit na školu, tedy částečně, do doby, než mi Angee připomněla zítřejší ples.
To jsem se trochu zhrozila. Zapomněla jsem, že tam jdu s Alexem. Sakra.
Bože, nemám šaty. Ehm..teda mám..možná.
Začala jsem přemýšlet, jaké bych si mohla vzít.
,,Noe, Noemi." Zatřepala se mnou. ,,Co je?" Zeptala jsem se. ,,Víš o tom, že už po téhle chodbě jdeš po třetí?" Zasmála se. Nechápavě jsem se na ni podívala. ,,Nad čím přemýšlíš?" Pobaveně mě tahala na další hodinu. ,,Nad zítřkem, přece je ten ples, necítím se na něj. Popravdě se mi nechce." Zauvažovala jsem. ,,Tak tomu klukovi, co tě tam pozval řekni, že nejdeš a zůstaň doma na sedačce se zmrzlinou." Mykla rameny. ,,To nemůžu." Zakňučela jsem. ,,Kdo tě vlastně pozval?" Zeptala se mě. Sklopila jsem hlavu a dívala se moje tenisky. Dělala jsem, že jsou děsně zajímavý, protože až to zjistí, tak mě uškrtí. Nemusela jsem čekat dlouho, mojí kamarádce to došlo a zastavila mě. ,,Chceš mi říct, že tě pozval Alex a ty jsi mi to neřekla!" Vyjekla. Zvedla jsem hlavu s tím, že jí odpovím, ale nevěděla jsem, co. Omluvně jsem se usmála. ,,Ty potvoro, opovaž se mu to odříct." Zasmála se. ,,No jo." Protočila jsem očima, ale pak jsme šly na hodinu.

Zamířila jsem do knihovny, protože jsem se chtěla vzdálit od mojí ukecané kamarádky, která mi pořád říkala, jaké mám štěstí, že jdu s Alexem. Prý by chtěla každá holka s ním jít, takže mám vlastně štěstí. Zahřálo mě u srdce, slyšet tohle od ní, měla pravdu. Mohl pozvat jakoukoliv holku na škole, ale pozval mě. Bylo to pěkné, jenže já potřebovala pomoct s oblečením, Angee jsem nechtěla otravovat, ona toho měla dost, tak mě napadla jediná osoba, co mi mohla pomoct s zítřejším výběrem šatů. Jediná žena, co mě zrovna napadla, byla Rita, potřebovala jsem za ní dneska zajít. Musím se domluvit i s Alexem, že by mě tam hodil, nebo se prostě projdu. ,,Hej, ehm...Noemi?" Uslyšela jsem hlas za sebou, když jsem procházela regály knih. Otočila jsem se za hlasem, spatřila jsem tam stát kluka s nervozním výrazem ve tváři. ,,Ano?" Zeptala jsem se. Viděla jsem ho tu párkrát, ale nevěděla jsem, jak se jmenuje. ,,Uhm...jsem Nick. Vím, že se neznáme, ale chtěl...chtěl jsem se zeptat, jestli nechceš se mnou na ten zítřejší ples." Usmál se. Aw, byl tak roztomilý, když se snažil, vlastně ho obdivuji, když se šel zeptat holky, která ho ani trochu nezná. Párkrát si nervozně prohrábl své blonďaté vlasy a zhluboka se nadechl. Možná jsem moc dlouho mlčela, já nevím. Přemýšlela jsem, jak ho slušně odmítnout, protože když jde o slušnost, tak v tom nejsem dobrá. No prostě propadák. ,,Nicku, já..." Nedokončila jsem, protože mě někdo předběhl. ,,Už jde se mnou." Hodně nepříjemný tón jsem za sebou uslyšela, hned na to viděla Nickův vystrašený výraz. ,,Dobře, tak já už půjdu, užij si ples, Noemi." Řekl a rychle se vypařil. Otočila jsem se na Alexe, který se mračil, ale když jsem se mu podívala do očí, tak se jen uculil. Rozhodila jsem rukama. ,,Co to jako mělo znamenat? Chováš se jako můj žárlivý přítel." Vyjekla jsem. Nelíbilo se mu to, ale mě taky ne. ,,Neodmítla jsi ho." Řekl. ,,Nedal jsi mi možnost, skočil jsi mi do řeči." Zamračila jsem se. ,,Promiň, ale bál jsem se, že by jsi to přijala." Sklopil hlavu. ,,Proč bych to dělala, pozval jsi mě dřív." Žduchla jsem do něj a šla pryč. Nemohla jsem uvěřit, že se tak zachoval. Jaksi jsem zapomněla, co jsem v té knihovně chtěla, takže nemělo cenu tam zůstávat, navíc radši půjdu domů. Pěšky. Sama. Rovnou půjdu za Ritou. Rychle jsem se rozloučila s Angee, která se stejně zajímala o Jeremyho, takže jsem klidně mohla opustit školu. Přidala jsem do kroku, když jsem slyšela, jak za mnou někdo křičí. Alex. Rozběhla jsem se směrem pryč z parku. Pořád šel za mnou, tak jsem si trochu zakouzlila. Během pár vteřin zakopl a sletěl na zem, tak jsem se potichu zasmála a běžela dál. Zastavila jsem u domu před dveřmi, na které jsem zaklepala. ,,Chvilinku strpení." Uslyšela jsem její hlas. Po chvíli se dveře otevřely a v nich stál Jacob. ,,Noemi, rád tě vidím." Upřímně se usmál. ,,Já vás taky, ale přišla jsem za Ritou." Usmála jsem se. ,,Za mnou, to je pěkné." Uculila se Rita za ním. ,,No pojď dál." Chytla mě za ruku a stáhla mě dovnitř. ,,Tak co potřebuješ?" Zeptala se mě nedočkavě. ,,Zítra je ples..." ,,A ty tam jdeš s Alexem, mimochodem divím se, že tu není s tebou." Zasmála se. Povzdechla jsem si a protočila očima. ,,Ou, co udělal." Pohlédla na mě. ,,Vyjel po jednom klukovi, který se mě zeptal, jestli bych s ním nešla na ples." Vydechla jsem těžce. Pokroutila hlavou. ,,Potřebuji pomoct se šaty, prostě se vším všudy, prosím jsi moje jediná zachránkyně." Prosebně jsem se na ni podívala. Zajiskřilo jí v očích, což mi úplně stačilo k tomu, abych věděla, že mi stoprocentně pomůže.