Black wings✔️

-11-

Noemi Anderson

Když jsem se vzbudila, cítila jsem se tak plná energie jako nikdy předtím, možná to bylo jeho večerní návštěvou, ale bylo to tím, že tu večer bude opět. Těšila jsem se už teď z rána. To teprve bylo kolem čtvrt na osm, když jsem si rozčesávala vlasy, které jsme poté dala do gumičky a chystala se jít se obléct.
Vytáhla jsem si ze skříně sytě žlutý croptop, jeany s roztrhanými koleny a vzala si tašku přes rameno, do které jsem hodila mobil se sluchátky. S úsměvem jsem se vydala na můj poslední den ve škole v tomto týdnu. Seběhla jsem schody rovnou mířič do kuchyně, kde u stolu seděl táta, s novinami v jedné ruce a s kávou v druhé ruce. ,,Dobré ráno." Pozdravila jsem ho a dala mu pusu na líčko. ,,Dobré." Pobaveně zakroutil hlavou. ,,Copak, že se tak usmíváš?." Zeptal se mě, když jsem si vytahovala z ledničky jogurt. ,,Uhm no, těším se...dneska naposledy v tomto budu poškole." Uculila jsem se. ,,Tak to chápu." Kývl hlavou a usmál se.

Jen co jsem byla na cestě k Angee, mě překvapil Matt, který mě objal kolem ramen se slovy: ,,Dobré ráno, Noe, proč se tak usmíváš?."
Nemohla jsem se přestat usmívat, vážně to nešlo. ,,Dobré, chci se usmívat." Mykla jsem rameny. ,,Tak dobře, ale dostanu to z tebe." Zašeptal mi u ucha. Zasmála jsem se a objala ho taky. Přidala se k nám i Angee s velikým úsměvem na tváři, tak se na nás Matt blbě podíval. ,,Co vám dneska je, proč se tak usmíváte?." Vyjekl. ,,Nic." Obě jsme řeky naráz a zasmály se. Celou dobu kroutil nad námi hlavou, ale my si ho nevšímaly a bavily se o zítřejší párty, na kterou jde s Jeremym. Nadšeně o něm mluvila, úplně zářila. Když se ptala mě, tak jsem jí řekla, že jdu s Alexem, ale neřekla jsem jí o tom, že byl u mě včera večer a ani jsem se nehodlala o tuhle věc s těmi dvěmi podělit. Ještě by se mi smáli, jak je znám. Už tak vyzvídali, co mezi námi vlastně je, ale na to jsem měla jednoduchou odpověď. ,,Jsme jen kamarádi." Řekla jsem to nejpravdivější, co jsem říct mohla, protože to tak bylo. Před pár dny jsme se teprve usmířili. Na tuhle odpověď se začali smát. Jen jsem protočila očima a zrychlila kroky, protože jsme byli u školy.
Ztratila jsem se jim v prvních třech minutách, kdy jsme tam vešli. Šla jsem si totiž pro věci na hodinu angličtiny. Těšila jsem se, že je dneska i matika a společný tělocvik. Učitel to pořád zachraňoval tím, že byl mimo školu. Byla jsem zvědavá, co se dneska bude ve škole dít.
,,Ahoj." Uslyšela jsem jeho hlas kousek ode mě. Z toho hlasů mi přešel mráz po zádech, ale tak ráda jsem ho zase slyšela. Otočila jsem se k němu s jemným úsměvem na rtech, ale jen takový jemný, protože by si pak myslel, že mi chyběl. Ale ani nevíte, jak moc. Sama jsem se divila už poněkolikáté proč se sakra změnil můj postoj k němu. ,,Ahoj." Odpověděla jsem mu. Opět mu to slušelo. Vlasy tak, jako vždy do všech stran, ta riflové bunda, kterou měl, byla na něm prostě božská a ten úsměv? Bože, z něj jsem byla mimo. ,,Takže dneska?." Zeptal se mě opatrně. Věděla jsem, na co naráží, na tu večerní návštěvu. ,,Budu ráda." Odpověděla jsem a vydala se ke třídě. Doprovázel mě až k ní, aniž by promluvil, jen se usmíval. Ale můj úsměv jaksi každým krokem mizel. Nevím, čím to bylo. ,,Uvidíme se asi první v tělocviku, tak ahoj, a usměj se." Cvrnkl mi do nosu. Jen co jsem se usmála, mě opustil a já se vydala do lavice za Angee, která mě nedočkavě vyhlížela.
Povzdechla jsem si, ale hned na to se usmála, protože mi přišla zpráva od něj.
Alex: Zajímalo by mě, co máš dneska odpoledne v plánu
Byla jsem překvapená, kde vzal mé číslo, ale pak jsem si vzpomněla na tu párty a uchechtla se pro sebe. Učitelka vešla do třídy, ale já ji nijak pozornost nevěnovala a přemýšlela, co má v úmyslu. Ale před tím jsem mu odpověděla.
Já: Ani nevím, ale musím si odpykat poslední den poškole. Copak by jsi potřeboval?
Byla jsem vážně zvědavá, co z něj vyleze. Někdy mě překvapoval, ale zase někdy jen děsil. Například včera, když úplně bez problému seskočil ze tří metrů dolů z větve. Nemohla jsem uvěřit, že něco takového udělal.
Alex: Možná bych tě někam vzal, jestli by jsi to dovolila
Usmála jsem se. Culila jsem se na ten mobil místo toho, abych se dívala na učitelku, která nám něco vysvětlovala na maturitu.
Já: Co kdybych řekla, že souhlasím
Alex: To bych byl moc rád
Já: Tak přijímám nabídku
Alex: Už teď se těším
Usmála jsem se už poněkolikáté v téhle hodině na mobil, zatímco Angee dávala pozor a učitelka vybrala spolužačku Grace, aby jí odpověděla na otázku. Pokroutila jsem nad sebou hlavou a schovala mobil pod lavici. Aspoň na těch deset minut jsem se soustředila, pak už jen zazvonilo a já mohla s Angee na hodinu biologie. Myslela jsem, že asi nepřežiju, bylo to tak únavné, až jsem málem usla, ale Matthew to zezadu jistil, takže do mně vždy kopl, abych náhodou neusla. No co, každému se to může stát, no ne?