Black wings✔️

-4-

Alex McQueen

,,Alexi, vstávej! Za chvíli ti začíná škola!" Uslyšel jsem otravný hlas strýčka. Hlavu jsem strčil pod polštář, abych zabránil dalším jeho pokusů mě svým křikem vystrnadit z postele, ale tohle mi nevyšlo, protože mě začal za nohy tahat z postele. ,,Nech mě ještě spát." Zabručel jsem a chytl se čela postele. ,,Ne, dělej, chtěl jsi chodit do školy, tak padej." Zavrčel až nepřirozeně lidsky, čímž mi došlo, že to lidsky nebylo. ,,Není mi dobře." Zavrčel jsem, ale nemyslel to vážně.
,,Jdu tě z té školy odhlásit." Řekl potichu a pak už jsem slyšel, jak odchází z pokoje a jde po schodech dolů do haly. Na tohle jsem okamžitě zareagoval, takže jsem se rychlostí upíra oblékl, opláchl si obličej, do batohu naházel věci, běžel do kuchyně, kde jsem si z ledničky vytáhl čerstvou krev, kterou jsem rychle vypil, ještě si běžel umýt zuby a pak zastavil těsně vedle něj. Na tváři mu hrál pobavený úšklebek. Došlo mi, co právě udělal, on mě vyprovokoval k tomu, abych rychle vstal.
,,To bylo podlý." Protočil jsem očima a vydal se ke dveřím. ,,Dneska tam jdeš sám." Řekl klidným hlasem a zmizel v kuchyni. Zamračil jsem se, ale nehodlal nijak protestovat. Vydal jsem se do školy, do které jsem se netěšil, ale jediné, co mně tam pohánělo byla Noemi. Chtěl jsem ji vidět. Líbilo se mi, jak si se mnou včera povídala, jak se usmívala, nebo jak se smála.
Bylo zajímavé, že máme ve většině věcech stejný názor nebo stejné záliby.

Doufal jsem, že dneska nebudu mít s někým ten podobný problém jako včera s tím blbečkem. Strýček měl pravdu. Možná se neumím zas tak dobře ovládat, jak jsem si myslel. Na vše jsem ale zapomněl, když jsem ji uviděl i v závěsu s Angee, která nevypadala dobře. Ale Noemi, ta vypadala v pohodě na to, že jsem ji včera odnesl až k nim domů, kde čekal její táta. Poděkoval mi za to, že jsem ji přinesl. Někoho mi připomínal. Někoho, koho jsem kdysi znal, což je nemožné. Viděli jsme se poprvé.
Usmál jsem se a mířil přímo za nimi.
,,Ahoj." Pozdravil jsem je. ,,Ahoj." Potichu odpověděla Angee, ale pak běžela do školy s rukou před pusou. Zřejmě jí nebylo dobře.
Noemi si mě prohlédla s kamennou tváří a kývla. Nějak jsem nechápal její chování.
,,Děje se něco?." Zeptal jsem se jí. ,,To, že jsme si včera báječně popovídali neznamená, že jsme kamarádi." Odpověděla. Přimhouřil jsem na ni oči. Nechápal jsem ji. ,,Ani to, že jsem tě odnesl domů?." Povytáhl jsem obočí i koutek rtů do úsměvu. Uchechtla se, ale pak zvážněla. ,,Ne." Odsekla a zmizela ve škole.
Tak s touhle holkou to bude těžší, než jsem si myslel. Není nijak přístupná, je to strašné. V jedné chvíli je protivná, ve druhé se zase v klidu baví a teď je zase protivná.
Povzdechl jsem si a vydal se k mojí skříňce, ze které jsem si vytáhl angličtinu na první hodinu.

Jen co jsem si sedl do poslední lavice, co nejdál od katedry, vytáhl jsem si učebnice na stůl a přestal vnímat okolní svět. Jen jsem začal odposlouchávat cizí rozhovory, které šly z chodby, či nějaké ze tříd. ,,Ta mrcha dneska uvidí, čeho jsem taky schopná." Uslyšel jsem dívčí hlas, který jsem odněkud znal, ale nemohl jsem ho přiřadit, tak jsem šel poslouchat dál.
,,To je kretén." Tentokrát to byl klučičí hlas.
Jejich rozhovory byly takové nezáživné, tak jsem se soustředil na ni. Nemohl jsem zachytit její hlas, ale co jsem zachytil bylo její jméno vypuštěno z úst nějakého kluka. ,,Noemi, jdeme dneska na tu kávu? Angee totiž říkala, že nejde."
Nelíbilo se mi to, nelíbil se mi on.
Čekal jsem na její odpověď, které jsem se dočkal. ,,No klidně, ráda příjdu na jiné myšlenky."
Zajímalo mně, nad čím ona přemýšlí. Ale pochybuji, že to je nade mnou, protože je na mě opět hnusná jako bych ji něco udělal. Než jsem stihl zachytit další větu, někdo mně vyrušil.
Přede mnou stála nějaká blondýna s úsměvem na tváři, která až moc přehnaně voněla nějakým drahým parfémem, který mi ničil moje čichové buňky. Párkrát jsem zamrkal. ,,Ahoj, ty si Alex?." Zeptala se mě. ,,Uhm ano, potřebuješ něco?." Zeptal jsem se, ale jen ze zdvořilosti. Nijak se mi nelíbila, byla taková moc barbie. První, čeho si kluk může všimnout, jsou její prsa, která skoro až překypují z jejího tílka, ale mě to vadilo. Vypadala jako nějaká šlapka. ,,Mohla bych s tebou sedět na angličtinu, biologii, chemii a to je asi vše." Uculila se. Nuceně jsem se usmál.
,,No..já." Ani jsem nedokončil a sedla si vedle mě. ,,Bezva." Nadšeně zatleskala. ,,Jsem Rose." Podala mi ruku. ,,Ehm Alex, ale to už víš." Zamumlal jsem. Nijak se mi představa, že se mnou bude na tři předměty sedět nelíbila. Bylo to docela strašidelné, do té doby já přijdu o čich.
Nepatrné jsem se od ní odsunul a počkal, až přijde učitelka. No bylo to ještě horší. Učitelka zadala práci ve dvojicích v pracovních sešitech, takže Rose pořád strkala prsa až ke mně. Bože bylo to příšerné. Radši jsem poslouchal vteřinovou ručičku, která odpočítávala vteřiny do konce hodiny. Jenže když jsem si uvědomil, že mám dneska i biologii, zbledl jsem. ,,Za co mně trestáš?!" Zanadával jsem si pro sebe.
Jen co jsem uslyšel zvonek, tak jsem popadl batoh a vyběhl ze třídy tak rychle, že jsem nedával pozor a do někoho narazil. Ten dotyčný spadl na zem. ,,Omlouvám se, je to moje vina." Podíval jsem se na zem, kde seděla...Noemi. ,,To teda je." Odfrkla si.
Podal jsem jí ruku, kterou chytla, takže jsem ji postavil. ,,Před čím si tak utíkal?." Najednou se uchechtla. ,,Před ní." Řekl jsem a vzápětí jsem slyšel ten otravný hlas. ,,Alexi, ještě máme spolu biologii."
,,Noemi, prosím, pomoz mi." Zakňučel jsem. Ona se podívala za mě a začala se smát. Ale tak, že měla ruku před pusou. ,,Užij si tu couru." Mrkla na mě a odešla. To bylo opravdu hnusný. Proboha, co jsem komu udělal.
Rychle jsem přidal do kroku, abych jí zmizel z dohledu. Povedlo se mi to, protože se jen ptala ostatních, jestli mě neviděli, ale jim to bylo jedno. Díky bohu aspoň za to.
Sedl jsem si na lavičku, kousek od knihovny, kterou jsem před chvílí objevil, kde se bude dobře relaxovat.