Saving Angel (fan fiction with Louis Tomlinson)

- část 69.

"Samozřejmě, že to myslím vážně. Já se nejprve nemohla rozhodnout, jestli mám říct holkám, ale nemohla jsem se rozhodnout, které, aby se to těch dalších dvou nedotklo. A tak mě napadlo, že... že bych mohla říct tobě," usmála se od ucha k uchu a podívala se na mě vřelým pohledem přes sv dlouhé řasy, aby mě obměkčila. "Stello, prosím, můžu tě o to požádat? Udělala by jsi mi ohromnou radost. Strašně moc tě prosím," prosila dál a stále zesilovala tu intenzitu, kterou na mě tlačila.

"Pokud mi věříš až takhle moc," pokrčila jsem nakonec rameny a sama zůstala překvapená nad tím, co jsem právě teď vypustila z pusy. To snad ani není možné, co se mnou dělají všechny ty zesílený emoce a hormony štěstí. Zavrtěla jsem nad tím překvapeně hlavou a opět se pro sebe usmála. Začínalo mi být docela teplo, měla bych se vydat domů a ještě předtím, než se připojím k internetu, si pořádně odpočinout. Nerada si to přiznávám i sama sobě, ale začínala jsem být po několika hodinách chození i dost unavená. Kdyby to zjistil Louis, tak by to bylo jako ve škole. Musela bych mu říkat snad úplně všechno. Uchechtla jsem se pro sebe. A pak těch řečí, kdybych se nestihla včas nahlásit!

"Tobě? Samozřejmě, že ti s tím věřím," přikyvovala s úsměvem horlivě a - nyní už spokojeně - se napila ze svého vytouženého nápoje. Vždycky - a obzvlášť právě teď - mě strašně moc fascinovalo, jak při pití a zároveň držení drobného ouška hrnečku zvedá malíček. To mně takhle vůbec nejde, ale je pravda, že to naštěstí, nikdy nepotřebuju. Jenom mě to vždycky dokázalo zaujmout.

"No... tak pak už asi nemám na výběr, že?," vzdychla jsem si jen tak na očko a pak se usmála. Perrie jenom prudce vrtěla hlavou ze strany na stranu a na její tváři tancoval pobavený, velký a pořádně zářivý úsměv. 

"Ne, to opravdu nemáš," zasmála se hlasitě a objala mě kolem krku. Páni... takže Perrie a Zayn se opravdu budou brát. A už za necelé dva měsíce! To je ale nádherné...

LOUIS:

"Ne, ne, ne, ne," bránil jsem se rázně a svou chůzi ve stejném okamžiku zastavil, když už jsem konečně pochopil, kam mě Harry vede, "ani na to nemysli. Mě tam nedostaneš! Slíbil jsi mi, že se dneska budeme bavit a o tomhle," mávl jsem rukou směrem k budově, ke které jsme se už jisto jistě blížili, "jsi neřekl ani slovo."

"Ale no tak, bude se ti to líbit. Samozřejmě, že se budeme bavit," usmál se a jednu ruku mi položil na ramena, aby mě "uklidnil". Hodil jsem po něm takový ten pohled "na to ani nemysli" a ucukl před ním. Jeho tvář ozdobil pobavený výraz a jeho oči se protočily v sloup.

"Harry, jestli sis toho ještě pořád nevšiml, tak mám přítelkyni. A ještě k tomu spolu čekáme dítě. Vážně si myslíš, že mě dostaneš do...," nedopověděl jsem, protože jsem se - stále nevěřícně - podíval na velký červený nápis nade dveřmi, "do..."

"Pššš!," utišil mě rychle, ani mě nenechal dokončit větu, a podezíravě se podíval kolem dokola, "neříkej to slovo nahlas." Překvapeně jsem na něj vykulil oči a pusa se mi okamžitě otevřela. Teď jsem nechápal už opravdu nic. Na jednu stranu mě tam očividně chce dostat, ale na stranu druhou to slovo ani nemůžu říct nahlas.

"Co je špatného na slově Strip bar? Obzvlášť tobě nemůže vadit, když tam máš očividně namířeno," vyhrkl jsem na něj podrážděně a ani si nevšiml, že se naše kroky začaly pomalu ubírat tím směrem, o kterém se mluvilo.

"No tak vidíš," usmál se. "Právě, že nic. Tak mi vysvětli, co je na tom špatného. Zajdeme tam a trochu se pobavíme. Stelle by to určitě nevadilo," usmál se a uvolněně hodil rukou.