Nezviditelňovala se, proč taky? Nespolečenská dívka, nezajímavá ničím jiným, než svým tmavým oblečením s kapucí, schovávající nejen vlasy stažené do drdolu, ale také mnoho pocitů, které by neměly vyjít na povrch. Kdysi byla jiná, ale kdo si to už pa...
Vrátím se ze školy domů okolo druhé hodiny odpolední. Na oběd jsem jako vždy nešla, i když Jason mě trochu prosil, ale i přesto jsem neměla chuť jít zrovna do jídelny.
Strýc doma není, je v práci, takže ke mě přiběhne jen Marley. Dám mu jídlo a podrbu ho za ušima. ,,Tak je hodný kluk." pochválím ho a jdu do svého pokoje.
Takže čeká mě kino, musím uvažovat, jak to vše provést. Takže měla bych být zakrytá, můžeme tam někoho potkat, jo budu zakrytá a pod tím budu hezká. Ne, proč být hezká, stejně jsme jen kamarádi. Je to tak složité, nechápu samu sebe a to je špatně. Ztrácím nad sebou kontrolu ještě více než předtím.
Do mých rukou popadnu telefon a jdu na náš chat s Jasonem, ani nevím v kolik kino je. Mám chuť to i zrušit, ale už jsem mu to slíbila a přátele plní sliby, nebo nemusí?
Úžasná holka: Ahoj, v kolik je vlastně to kino?
Vlezlý kluk: V pět tě vyzvednu, bude to trvat asi do osmi a pak počítej ještě hodinu nebo dvě navíc.
Úžasná holka: Proč? Nedávají to dříve? Je to trochu pozdě, ne?
Vlezlý kluk: A doufám, že nebudeš zakrytá. Jedeme do menšího města hodinu odsud, tam nás nikdo známý neuvidí, takže nemusíš být.
Úžasná holka:Ty jsi kvůli mě koupil lístky do jiného kina? Nemusel jsi, kino máme i v tomto městu také. Zahalená či ne, není to jedno?
Vlezlý kluk:To teda není. Odkrytá jsi taková volnější, více se směješ, ale to je samozřejmě i moji přítomností.
Úžasná holka:Nevěř si tak, tebou to určitě nebude.
Vlezlý kluk: Tak já jdu, musím si udělat úkoly, tak v pět. Těším se Hope :).
Na tohle už neodpovídám a jdu se připravovat. Docela brzy, ale nevadí. Jason mě tedy překvapil, kvůli mému odhalení je schopen jít do jiného kina, které je odsud poměrně daleko. Strýček se asi bude zlobit, ale co na tom. Dnešní večer bude určitě super.
Jdu ke skříni, kde toho na výběr moc nemám. Možná by nebylo špatné někdy zajít na nákupy, i když to není nějak extra zábavné.
Přehrabuji se ve skříni asi už hodinu a stále mi není nic dobré.
Vzpomenu si na oblečení po mé mamince. Je hluboko ve skříni, neměla jsem odvahu ho vytáhnout, ale dnes by se mohlo hodit. Moje máma by tam byla se mnou, nevím ale jestli by to nebylo spíše na škodu.
Mám ovšem pocit, že nestíhám a jsem ve skluzu, tak popadnu tašku s matčiným oblečením.
Vpadnu do koupelny, kde si dám rychlou sprchu a pak se ihned osuším. Opatrně vytáhnu z tašky jeden komplet oblečení, který k sobě patří. Je to bílé krajkové tílko a k tomu zelená sukně. Obléknu se do toho opatrně, abych žádný kus látky neponičila.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Podívám se na sebe do velikého zrcadla a úžasem pootevřu rty. Oblečení mi krásně sedí, tak akorát.
Ještě chvíli se prohlížím a pak jdu k menšímu zrcátku, u kterého máme poličky, ve kterých se skrývají mé líčící potřeby, jež jsem už dlouho nevytahovala.
Teď je ale potřebuji, vytáhnu je. Nejdříve ještě rozčešu mé vlasy, které si následně nepatrně vyžehlím. Z taštičky vytáhnu korektor a zakryji si jím pupínky, poté vytáhnu řasenku a přetři si jemně řasy, nakonec popadnu lesk a natřu jím mé sušší rty. Vše uklidím zpátky a vrátím se do pokoje, kde ještě hledám vhodné boty a něco přes sebe. Přes sebe si jen dám riflovou bundičku, snad bude večer tepleji, alespoň v to doufám. Najdu ve skříni zapadlé bílé barelínky a tak usoudím, že si je také vezmu, jelikož jsou čisté a již dlouho nenošené už si je dám na sebe.
Nakonec si připravím menší kabelku, kam si dám všechny potřebné věci. Telefon, peněženku ...
Ještě se musím prohlédnou v zrcadle, ale myslím si, že tomu něco chybí. Napadne mě nějaký ozdobný náhrdelník, ale nemám nějaký takový, což je škoda.
Už zbývá jen pár minut než přijede, jsem tak natěšená, těším se, já se opravdu těším na strávený večer s Jasonem, zajisté jako s kamarádem, a přiznávám to! Ale na kamarády se většinou takhle těší každý, takže je to nejspíše normální, nebo ne?
Vaše názory?
Omlouvám se, že včera nevyšla další část, ale jaksi jsem na to zapomněla. Mám teď spousty práce se školou, mám také teď hodně doučovaní a čekají mě přijímačky, takže učení je také důležité, takže možná občas zapomenu, ale pokusím se vydat vždy alespoň jednu kapitolu do týdne.
Dnes trochu delší část než normálně a možná bude další ještě delší, snad vm to nebude vadit, pak by se zase mělo vše vrátit na klasickou délku písma. Snad se vám kapitola líbila, budu ráda za jakékoliv ohlasy, komentáře atd...
