Dívka s kapucí

twelve- Friends?

Pohled Hope:

Probudím se u sebe v posteli. Co tu dělám? Otočím se na druhou stranu a vidím Jasona, jak si prohlíží mé fotky na stěně. Vzpomenu si na to, co se stalo a je mi z toho akorát špatně. Vždyť já se před ním skoro zhroutila, ne já se před ním zhroutila! Podívám se na hodiny, které právě ukazují pátou odpoledne.Posadím se na posteli a on mě zřejmě zaslechl a otočil se.

,,Jsi vpořádku?" přiběhne ke mě. ,,Ano, promiň, nechtěla jsem, aby jsi mě takhle viděl." sklopím zrak k zemi.

,,Řekni mi, co se stalo, prosím. Třeba se ti uleví. Proč jsi taková? Chci ti pomoct." podívá se na mě ustaraným pohledem. ,,To ti nemohu říct." podívám se mu do očí. ,,Proč?" zvýší hlas. ,,Prostě to neřeš, jsem vpořádku!" také zvýším hlas.

,,Bojím se o tebe. Bojím se, že si něco uděláš." přitáhne si mě k sobě. ,,Neudělám si nic, věř mi." zahledím se do jeho krásných očí. ,,Nevím jestli ti mohu věřit." ,,To už je, ale tvá věc!" zpražím ho pohledem a oddálím se od něj. ,,Prosím, musíš mi alespoň slíbit, že si nic neuděláš." ,,Proč bych ti to měla slibovat?" vykřiknu. ,,Protože mi na tobě záleží." podívá se mi do očí a já otevřu pusu do O.

Co to právě řekl? Proč to řekl? Nechci, aby to říkal, i když jedna polovina mého srdce byla ráda, ale druhá ne.

,,Co- co jsi to řekl?" vykoktám. ,,Záleží mi na tobě a hodně. Nesmíš si ublížit." povzdychne si. ,,Slibuji." poraženě si povzdechnu. ,,Vážně?" podívá se na mě s jiskřičkami v očích. ,,Ano, vážně." pokusím se o úsměv.  Co to se mnou dělá?

,,Už by jsi měl jít domů." povím mu. ,,Dobře, tak já už půjdu, ale... jsme kamarádi?" opatrně se mě zeptá ,,Asi ano." znovu si povzdychnu a on se vítězně usměje. Proč to říkám? Já ani nepřemýšlím, prostě mluvím, achjo.

Doprovodím ho k hlavním dveřím, kde mě obejme. Jsem v šoku a vyjeveně na něj zírám. ,,To kamarádi dělají." zazubí se a odejde.

Jdu do pokoje, kde přemýšlím nad vším, co se dnes odehrálo. V devět přijde strýček, popovídáme si a pak jdu spát.

Vaše názory?

PrincessGirl19