Dívka s kapucí

four-Paper ☑

Pohled Hope:

Učitelka se zazvoněním přichází do třídy a po svém boku má jeho. Toho neznámého. Pořád má na sobě kapuci, takže jsem pořád pouze vidět jeho krásné oči.

Snažím se na něj nedívat. Snažím se být nenápadná.

Když mě zpozoroval, tak se na mě dlouze podíval, ale já ho ignorovala. Pokoušela jsem se.

,,Toto je váš nový žák, Jason Doherty. Je to váš nový spolužák, takže se k němu chovejte hezky. Teď si pan Doherty sundá kapucu a řekne nám něco o sobě." pár informací nám o něm zdělila učitelka.

,,Ne, nesundám si kapucu a nic o sobě vykládát opravdu nebudu." odsekl a šel do uličky.

Blížil se blíž a blíž ke mě. Mám to já ale smůlu.

Odvrátila jsem pohled a koukala chvíli z okna. Vedle mě zavrzala židle a já cítila jemnou vůni kolínské. Otočila jsem hlavu a on si sedl vedle mě. Proč já, proč zrovna já? Vždyť je místo třeba u Adama nebo u Brendy.

,,Nebuďte drzý." pohrozila mu učitelka prstem, čemuž se všichni zasmáli.

,,Takže v učebnici máme různé pojmy. Je to na straně 55, otevřete si ji."

,,Půjčíš mi učebnici?"zeptal se mě můj spolusedící.

,,Nemám." kuňkla jsem.

Pokrčil rameny a díval se zpět na učitelku.

,,Teď si jeden pojem vyberete a tak jak sedíte mi o tom uděláte referát, který hezky přednesete, před celou třídou."

Všichni zabručeli, ale tentokrát se to nelíbilo ani mě. Jsem s ním a budu s ním muset nějak komunikovat. Ne, já nechci.

,,Co si vezmete vy?" ukázala na nás. Já pokrčila rameny. Ale Jason už něco řekl.

,,Nemáme učebnici, tak nám něco vyberte." drze řekl a celá třída se zasmála, znovu.

,,Jelikož nemáte učebnici, tak dostane za trest dvě témata. První je Bojaři a to druhé Konstribuce. A musíte to udělat spolu." úžasné, vážně skvělé. Kvůli tomu, máme dvě témata. Ale počkat! Můžeme si je rozdělit a nikdo nic nepozná, super.

Zvonek oznamující konec hodiny. Osvobození od dějepisu. Nuže říkejte si tomu jak chcete. Jason odešel a zřejmě má teď jiné hodiny, takže hurá sedím sama.

...

Po poslední hodině jsem vyšla ven ze školy. Dnes nemám oběd. Je to nějaká břečka a stejně nemám hlad.

,,Hej ty!" zakřičel někdo a pak mě popadl za rameno a otočil mě k sobě.

Díku bohu to není Ryan. Oddychla jsem si.

,,Co je?" prskla jsem nevrle.

,,Co s tím referátem."

,,Můj návrh je takový, že každý zpracuje jedno a sám."

,,Ne, ne máme to dělat spolu, takže přijď ve tři ve tři na tuhle adresu." do ruky mi vložil lísteček a pak odešel.

Lístek jsem si strčila do batohu a chtěla už konečně jít. Někdo mi v tom ovšem zabránil.

,,Kampak, kampak, myslíš si, že jsem s tebou skončil?" zase ten slizký hlas. Tentokrát tu byl i v celé své kráse Casey.

,,Nech mě, prosím, jít." podívala jsem se na něj vyděšeně.

Odpověděl mi na to hlasitým smíchem a tak to udělala i Casey.

Nehodlala jsem se ho bát celý život a tak jsem udělala největší chybu, jakou jsem, kdy mohla udělat.

Kopla jsem ho vší silou do rozkroku a on se skácel k zemi. A jelikož Casey neumí běhat, tak jsem se dala na rychlý útěk.

Během jsem se dostala domů a teď už mě čekala jen ta schůzka na té adrese.

Co když je to vtip? Co když tam na mě bude s někým čekat?Třeba s Ryanem?